ještě kousek k tomu vaření (nemuselo se samozřejmě jednat přímo o jedlou sůl, ale princip bude stejný)
povolání se pak asi jmenovalo solivarník; zast. Salzsieder, r; -s, - (
http://www.rewin.cz/WebForm1.aspx?slovo ... 3&strana=0)
zde
http://www.endler.cz/index.php?id=char_soliNejdříve opět něco málo z historie - vytěžená kusová sůl byla vložena do vody a byla rozpuštěna na solný roztok - tzv. solanku. Ta byla často znečištěna různými příměsemi, proto se nechávala ustát, kvůli usazení nečistot, poté byla ze solanky odpařována voda. V pozdější době se přišlo na logičtější postup, kterým se vyrobil solný roztok přímo pod zemí a ten byl k odpařování dopravován potrubím. Odpařování se dělo v pánvích, které dříve vypadaly jako opravdová domácí pánev, ovšem obřích rozměrů, většinou cca 200- 300 m2. Vzhledem k nedokonalosti ohřívacích zařízení a nepříliš ekonomickému využívání dodávaného tepla byl tento postup velmi náročný na spotřebu energie, což vedlo k rychlému vyčerpání zásob dřeva v okolí solivarů a toto též způsobilo uzavření některých dolů. Solanka byla neustále doplňována, zatímco jiní pracovníci odebírali speciálními "lopatami" horkou slanou kaši a lili jí do štíhlých kónických nádob, které byly cca 1 m vysoké. Tyto nádoby se nazývaly prostice, a byly dlouhou dobu používány jako měrná jednotka. Z těchto nádob odkapával solný louh, solanka se sama zahušťovala a často i presovala. Poté byly z nádob převrácením o 180 stupňů získávány solné špalky, které byly ještě mokré. Po vysušení byl špalek rozbíjen a drcen. Celé špalky byly též používány lesníky jako sůl krmná pro zvířata.
