Přečtěte si článek, na který jsem dávala odkaz
http://towns.hiu.cas.cz/vinohrady.phpA v něm především část:
Před vznikem katastrální obce Vinohrady
V článku se zajímavě popisuje, jak vlastně tyhle usedlosti kolem Prahy (za hradbami) vznikaly.
stručně - napřed vinice, proto i horenský úřad, a proto pozdější název Vinohrady, Královské Vinohrady.
Po především švédských válkách se pak z devastovaných vinic stávaly zemědělské usedlosti, někde i zahrady - (pěstovala se zelenina, ovoce pro vnitřní Prahu)
V oblasti hledané Pštrosky byla velice známá Kanálka - zahrada . Jednotliví majitelé si na svých usedlostech stavěli zajímavé stavby, později upravovali okolí podle svých představ a dobových trendů.
Z pozemků se stávaly plochy k procházkám, výletům.
Cituji:
Řada usedlostí byla situována na jižních slunných stráních, svažujících se k Botiči, menší skupinu tvořily usedlosti v blízkosti dvou novoměsstkých bran, Koňské a Žitné. Ty se v koncem 18. a první polovině 19. století proměnily v centra odpočinku a zábavy obyvatel Prahy (zvláště Kravín-Bál, Kanálka, Pštrosska). Víno se ještě v první polovině 19. století na katastru Vinice pěstovalo při usedlostech Proutková, Švihanka, Šubrtka (obě na nynějším katastrálním území Žižkov), Křížovka, Štikovna, Feslová, Orlová, Hamáčková, Větrovka, Zvonařka, Kleovka, Horní a Dolní Landhauska, Vondračka a Folimanka (srov. mapový list č. 22, mapa č. 29). Vinohrady se prolínaly se sady a zahradami, z nichž mnohé budily již od konce 18. století zaslouženou pozornost a přitahovaly návštěvníky z pražských měst – např. zahrada Josefa Emanuela Canala z Malabaily zvaná Kanálka, Wimmerovy sady, Kravín, Pštrosska či bývalá vinice Sakrabonie (Sakrabonka).
Ke jménu Pštroska a lokalizaci zahrady:
cituji:
V blízkosti Koňské brány v prostoru křížení dnešní Vinohradské a Balbínovy ulice se prostírala při Pštrossově usedlosti zahrada, zvaná též Pštrosska kde se v první polovině 19. století pěstovaly okrasné květiny – tulipány, kosatce, hyacinty růže, jiřiny nebo macešky. Odtud mohl návštěvník vstoupit vrátky ve zdi do sousední zahrady hraběte Canala.
Původní usedlosti Křížovku a Paroubku koupili roku 1815 manželé Jan a Babeta Pštrosovi. Zřídili zde sad a park, parní i vanové lázně s četnými sprchami teplé vody, nad pramenem, který v zahradě tryskal, byl postaven klasicistní pavilon s kolonádou a restaurací. V polovině 19. století byla v zahradě zbudována divadelní aréna. Další z majitelů František Julius Heine (od roku 1872) nechal roku 1887 vystavět hostinec Heinovku, ostatní pozemky byly postupně zastavovány. K definitivnímu rozparcelování a zastavění zahrady došlo počátkem 20. století, část parcel byla začleněna do Riegrových sadů.
Správně scelené území bylo dosud jen skromně zastavěno usedlostmi a letohrádky a sloužilo stále jako rekreační zázemí obyvatel a návštěvníků Prahy. Postupně zde vznikaly dřevěné divadelní arény, kryté i otevřené, kde se hrály lidové frašky a komedie, ale i výpravné hry, a staly se novými siluetami vinohradské krajiny. Ve Pštrossce byla otevřena roku 1849 aréna pro cca tři tisíce diváků, nazvaná Královské stavovské letní divadlo; působil zde jako dramaturg Josef Kajetán Tyl. Přestože v roce 1861 byla pro zchátralost aréna zbořena, nové divadlo nechal na stejném místě postavit v roce 1869 Pavel Švanda ze Semčic, tehdejší ředitel divadla v Plzni. Aréna stála, i když přestavovaná, v místě dnešní Vinohradské ulice čp. 35 až do roku 1910, již však jako Heinova aréna nebo též Německé letní divadlo Heinovka (od počátku 70. let).
Poznámka
Je možné, že Jan a Babeta Pštrosovi (majitelé Pštrosky) byli v příbuzenském vztahu s (o něco mladším) Františkem Václavem Pštrossem, po kterém je pojmenována ulice Pštrosova.
Zora