od Zora » úte led 07, 2014 8:04
Všeobecně - křest se vždy zapisoval, občas se v matrice narazí i na zápis o křtu dospělého nebo staršího dítěte.
ne vždy se ale z hlediska církve zapisoval pozdější křest do matriční knihy, zřejmě zápis o křtu pak vyhotovovala fara samostatně, - někde se to tady už nekolikrát probíralo.
V rodinách se smíšeným vyznáním záleželo vždy na domluvě, je pravděpodobné, že manželé k sobě byli vstřícní, ona respektovala jeho evangelické náboženství, on si ho tedy ponechal, ale souhlasil s tím, že ona i děti si ponechají katolické vyznání... Není to o tom, co bylo běžnější, ale o tom, čí víra byla silnější, a jak navozovali vzájemnou úctu k tomu druhému.
Je to sice méně obvyklé, ale třeba se manželka byla radit ve svém kostele. Církev katolická umožnovala v dané době snatek mezi evengelikem a katolíkem tehdy, pokud se manželé dohodnou na katolickém vyznání u dětí .
Manžel odmítl mít snatek v katolickém kostele, ale souhlasil s pokřtením děti...
navíc - obě cirkve si navzájem uznávaly křest - ten už se neopakoval, dítě smí být pokřteno pouze jednou za život, tak je možné, že se manželé dohodli, že děti si mohou své vyznání v dospělosti sami zvolit a event. přestoupit.
Možná by bylo zajímavé zjistit, jak dlouho byl manžel eveng. vyznání, po r. 1918 opuštělo hodně věřící katolickou církev, ale jako věřící nechtěli být bez vynání, a mnozí z nich vstupovali do církve evangelické...
možná šlo také jen o pokřtění dětí - bez toho si rodiče asi nedokázali život dětí představit, ale víra byla u obou vlažná, třeba ani moc kostel nenavštěvovali...
Variant je spousta¨, je nad čím bádat. Z