pravidla pro pojmenování dětí v rodině

[máculka]

Dá se podle jména určit pořadí syna v rodině, pokud nechci, nebo nemůžu dohledat další děti? Třeba byli nějaké hodně oblíbené? Nebo je to, jak jsem tu četla závislé na církevních svátcích a svatých okolo jejichž datumu se dítě narodilo? U mě v jedné větvi jsou všichni Václavové až na dva Jiří a jednoho Matěje. Předpokládám, že Václav byl vždy prvorozený, jménem po otci (zůstával na statku) a ti dva se pak narodili jako další v pořadí protože rodný statek opustili a usadili se "vedle". Dá se nějak určit, jestli byli druzí, třetí nebo padesátí synové?
Oba Jiří i Matěj měli prvorozené syny opět Václavy. Matěj je v tom rodě zatím nejstarší koho jsem dohledala (1710) a tak nějak mě to napadlo, jestli i určování pořadí jmen bylo nějak ustálené a nebo jména dalších synů už byla "podle nálady"? Co Vy na to?

[Míla]

Jména sice často opakovali, ale že by v tom měli nějaky system nebo řád na to bych nespolehala ani omylem.Ja jsem paté dítko,čtvrtá dcera a až mě dali jméno po mamince.Ani prvorozený bracha nema jméno po otci.Ja si spiš myslím, že někde ani nevěděli,kolik jmen existuje, a nebo je nedávali schválně, protože se drželi hlavně církevních svátků , kalendář měl asi jen farář na faře.Ony se ty jména neopakuji jen v rodech,ale v celé vesnici. Rozhodně se pořadím jmen nelze řídit v určení pořadi děti.

[Slim]

Byly tři základní klíče, hlavně v starší době se dávaly jména dle svatých, kteří měli ve dni narození, či poblíž něho, svátek. Druhá možnost byla jméno dle kmotra. Třetí možnost je jméno shodné se jmény rodičů nebo nejbližších příbuzných. Někdy se stávalo, že děti byly pojmenovány po někom společensky významném (často i významném pouze v lokálním měřítku). Předepsáno však nebylo nic, každá rodina mohla mít své zvyklosti. Takže univerzální klíč těžko naleznete.

[máculka]

I tak díky za názor. Právě jsem synovi vypisovala předky, kteří žili za vlády Marie Terezie do školy na dějepis ( trochu se vytahoval a dostal hned úkol:-) ) a u toho mě to napadlo. Stejně mám v rodě 35% Janů, 60% Václavů.

[Zora]

Pokud máte čas, porovnejte si procentuální výskyt Janů a Václavů ve Vaší místní matrice. Rozhodně se nebude příliš lišit od vašeho rodinného zjištění.
Existují matriky, které jsou psány podle počátečního písmene křestního jména. Teprve tam je vidět, která jména se neustále opakovala a která zůstávala na okraji zájmu. Je to naprosto lokální, hledám Rudolfa po celé vysočině. Někde ani jeden výskyt za cca 70 let (hledám narození či sňatek v rozmezí 1690 - 1850), jinde pod R alespon 3-4 za rok.

Podobné je to se jmény, která jsou méně obvyklá, jak píše Slim, jména určovaly místní zvyklosti, někde třeba farář přiděloval nemanželským dětem "podivná" jména, aby se odlišovaly jasně od těch narozených v manželství. Dítě si pak neslo do života nejen punc nemanželského dítěte, ale ještě také jméno svádějící k nadávkám či posměchu.
V 2.pol. 19. století spíše ve městech začal trend přidělovat zajímavá jména, dělo se tak ve spojení s klasickými jmény. Takže mám mezi sourozenci předka tři Marie - Marie Anna, Marie Augusta, a Marie Theresie.
S velkou pravděpodobností se pak v běžném životě používalo druhé jméno., alespoň o prababičce to vím.
Začala se objevovat jména cizího původu, u mě např. Edmund (syn tkalce z brněnské továrny), zřejmě po někom významném z okolí... Z.

[máculka]

V matrice jsem si všimla, že Václav je nejčastější jméno pro cca 12 obcí např. zrovna v tom období kde nyní pátrám ( 1710-1770) následované Janem a pak Josefem Určitě bylo populární. A v té konkrétní větvi rodu jsou kromě těch tří samí Vašíci
O těch podivných jménech nemanželských dětí ale slyším prvně, mám v rodině jen dvě takové děti, Jedno je Jan po otci,s ním i žili i když s matkou nebyli oddáni a u druhé je jméno Veronika, bez otce. Na žádnou jinou Veroniku jsem zatím nenarazila.
Ale nejde ani tak o to, jak časté to jméno bylo, spíš mě zajímá názor na přidělování jmen dětem. Prostě taková zajímavost.
Co se mě týká, nejspíš opravdu byli Vašíci po tatíncích, protože kmotři nebyli vždy stejného jména a u ostatních se schválně podívám, jaký svatý měl zrovna svátek když se narodili.

[Míla]

Jak píše Zora že farář přiděloval podivná jména nemanželským dětem tak tak přemýšlím o tom, co ho k tomu vedlo.Já jsem se s tím nesetkala v žádné matrice, a že těch nemanželských dětí je na některé stránce tolik kolik manželských.Proč měl zájem trestat takto nevinné dítka -to stoji za zamyšleni.Měl podivnou moc,když rozhodoval o jménech děti. A co matka a kmotra,ty o tom nemohly rozhodovat? Já jsem o tom nic nečetla tak se ráda něco dozvim jak to v minulosti chodilo.

[Zora]

Vzpomeňte si na Jotidoma ze seriálu Kamenný řád . nemanželský a vysvětluje, jak přišel k podivnému jménu.

Mít nemanželské děti ve své farnosti, to byla i pro faráře nepříjemná věc. Takže v rámci osvěty to řešil i "viditelným - tedy spíše slyšitelným " označením dítěte i do budoucna. Sice už se nemohlo odstát, co se stalo, ale rozhodně to sloužilo jako odstrašující příklad pro další ženy, aby se do podobné situace nedostaly. I když bylo třeba dítě později legitimizováno, díky jménu byl původ jasný.
Neustále platilo a platí, že v přidělení jména měl hlavní slovo farář. Mohl a nemusel schválit jméno, které rodiče,. kmotři dohodli. Toto právo bylo jen a jen na něm...
Někdy určoval sám, jindy jen odsouhlasil volbu rodičů. Kromě zásady, že se muselo jednat o jméno svatého, a přesná pravdila k identifikaci - postupně narozené děti by neměly mít stejné jméno jako žijící sourozenec, popřípadě by měly dostávat jména dvě, aby se lišily v tom dalším... nebyly nebo mě aspoň nic nenapadá, žádné předpisy , které by faráře nějak naváděly k udílení jmen.
V průběhu dějin se také dá trochu vyčíst z frekvence jmen v matrikách, který svatý byl a nebyl v oblibě, třeba o sv. Jiří cirkev v určitém období pochybovala, a když patří jméno k poměrně oblíbeným, dá se najít období, kdy se na něj skoro pozapomínalo...
Zažitou praxí bylo přidělování jména po významné církevní osobě v okolí - např. opat, nebo nějaký farář na odpočinku..., stejně jako jméno po majiteli panství - tady se ale muselo postupovat opatrněji, bylo třeba mít aspoň malou jistotu, že z novorozence se stane řádný člověk a nebude dělat svému jmenovci hanbu.

[Míla]

Zoro dííky za objasnění, ještě že žijeme v dnešní době, i když někteři už to se jmény až přehánějí, ale proti gustu ...... .
Jde o to, do jaké míry farář uplatňoval a upevňoval svou autoritu.

[Zora]

K farářům nic dodat neumím a ani nechci, nejsem vřící, ale ke gustu maminek a mnohdy i tatínků... co se zdálo v roce 1900 podivné, strašně nadčasové, je dnes zastaralé, a co bylo v minulosti divné, je dnes příjemně znějící... Jen nevím, co s těmi novotvary podle Tv seriálů, snad bylo dobře, že před revolucí se dívka sice mohla jmenovat Angelika, ale kluk už být Pejrak či žofré nemohl.
Jenže tehdy zase vznikala "jinačejší" jména...
Jednoznačně vede Dněprostroj Mazanec a hned za ním Pětiletka...
Takže - neodsuzujme jakékoliv jméno, spíš v nich nacházejme lahodnost a zvukomalbu, jsou to naši předci a jejich jména patřila k době, ve které žili.
Zachovejme raději pro budoucnost, krásná, typicky česká jména a potajmu - pro rodinu- uchovejme důvody, proč jsme své děti pojmenovaly (pojmenovali) právě oním "nejhezčím, nejzajímavějším" jménem ))
Z

[Míla]

S tímse nedá nesouhlasit, hlavně když se hezky vyslovují.

[máculka]

Také se Zorou souhlasím. V době, kdy se mi měl narodit první syn a přemýšlela jsem o jméně, pojmenovala jsem ho druhým jménem mého dědečka Jan. Jen proto, ž dědečka nesmírně miluji. Jeho rod mi zpracovává paní Blanka L. a jsem ráda že jsem ji oslovila ještě před tou záplavou objednávek. A díky ní se ukázalo, že Janů mámě v rodině hodně. Syn je pyšný na své jméno a mladší syn si moc přeje, abych našla i předka s jeho jménem Tomáš. Už se i rýsuje nějaká naděje:-)
Je jedno, jestli ti moji Jiří a Matěj jsou druzí nebo třetí. Důležité je, jestli byli slušní a poctiví lidé. A já se díky tomuto dotazu zase dozvěděla dost zajímavého.

[Semik]

Zajímavá analýza k tématu na portálu Demografie.

[Zora]

Jen ryze soukromě - moje matka četla v době těhotenství zcela vyjímečně Červenou knihovnu (jinak byla vášnivou čtenářkou a znalkyní klasické krásné literatury) Padla jí do ruky kniha s názvem - Zorka se nebojí života. a ejhle, moje jméno jí bylo asi přímo podstrčeno )
Svého syna Jakuba jsme pojmenovali proto, abychom měli taky husu... Tedy - v Ivančicích je pouť na sv. Jakuba. Kromě bohuslužeb, prvorepublikových procesí, a poválečných "šouklí" se scházejí rodinní příslušníci a v rodinách se peče, vaří, většinou ta husa...
Mí rodiče zabalili svačinu, termosku s čajem a šlo se na výlet. To mě sice bavilo, ale husu to nenehradilo, ani zákusky, které si pak nosily spolužačky do školy by nebyly k zahození. a tak jsme si donesli domů s manželem Jakuba a mně nastaly dvakrát do roka starosti a práce. Stoupnout k plotne, napéct, navařit, sezvat příbuzné, servírovat, likvidovat nádobí. Manžel ale pravidelně nosil , posléze vodil Jakuba k poutnímu kostelíčku, s příbuznými jsme probrali vše, co se v rodině událo a i přes všechnu vynaloženou námahu na ty roky moc ráda vzpomínám . Pekla jsem poschodové dorty, v šesti letech jsem začala péct dva - víc poschodí neumím. Skončili jsme vlastně proto, že příbuzní už jsou tak zdravotně omezení, že cesta k nám je namáhala... nebo odešli úplně jinam. a snad taky proto, že tři poschoďové dorty bychom už asi nepojedli a nerozdali
))
šoukle, po našem šókle jsou kolotoče, houpačky, lochnesky, střelnice a další ...

[máculka]

Já taky miluji rodinné setkání, to mám po babičce a její rodině. Nejslavnostnější je o vánocích a to si pro mou rodinu dojedeme a zase je pak odvezeme Protože prý nebýt mě, tak by se rodina už nikdy nesešla a mě odmítnout prý nedokážou Navařím, napečeme je je to skvělý den.
Na tu analýzu se mrknu ráno