Slim píše:Nevím, jestli "veselý anekdotář" je ten pravý zdroj
Někdy může být zdroj informací poněkud netradiční až kuriózní, což ale nebrání tomu, aby byl relevantní. Např. jsem v dokladech po pratetě našel očkovací potvrzení mého dědy a jeho sourozenců z let 1902 - 12, a mezi nimi jméno které jsem neznal. Zeptal jsem se otce a ten také nevěděl, ale vzpomněl si, že když s tetou byli na hřbitově (dva hroby nad sebou), tak říkala : "V tomhle hrobě leží bratříček." Tak že to je on. Dověděl jsem se tím, že můj děda byl z 6 dětí, nikoli z 5, jak jsme si všichni mysleli, včetně mého otce. Je smutné, když po člověku zůstane jenom kousek papíru a letmá zmínka.
Ono v genealogii a i onomastice je místa, při všech těch mrtvých, pro humor poskrovnu. Dá se tam najít paličatost, když rodové jméno Jan Jiří, končí tím, že zemřou na roce dva Janové Jiří na psotník, a třetí dítě stejných rodičů se už jmenuje jen Jan. Ono když najdete zmínku, že novorozeně zemřelo po 6 něděl trvajícím psotníku, tak je to strašné, zejména pro tu matku.
K relevanci Veselého anekdotáře. Na to aby byla anekdota srozumitelná, je třeba aby užívala zažité termíny. Schweitzer je tam termín národnostní, a nad to příjmení židovské, tedy jiné náboženské skupiny něž-li jsou Habáni. Tedy "dva v jednom".
Mě se líbí příspěvek Věry Mátlové. Jednak má to vysvětlení velice blízko k významu šafář, tedy chovatel švýcarského skotu (měl na to určitě lidi). Hlavně to stejně jako "francouzák" (polibek, nebo instalatérský nástroj), založeno na národnostním (územním) původu. Jenom k tomu chovu mám postřeh, oni nejenom ten dobytek chovali, ale také zpracovávali mléčné výrobky. Mlékárny nebyli, tak se to může týkat i této oblasti zpracování.
Tolik zamyšlení a odpověď, proč jsem po krátkém váhání ten odkaz zařadil. Humoru je třeba.
