od olim » ned dub 28, 2013 11:47
V Rohozné nikdy žádný sirotčinec nebyl, vím to, protože jsem se tam narodil. Je to ostatně zřejmé z toho, že úmrtí dětí z nalezince jsou situována do nespočetně čísel popisných. Bylo to tak, že za děti vzaté z nalezince pěstouni dostávali od tehdejšího eráru nějaké peníze a tak když se to na vsi rozkřiklo, rodiny si do výchovy brali nalezence, aby si za tehdejší chudoby něco přivydělali. V té době běžně rodina měla i kolem deseti dětí (moje maminka byla devátá z deseti), a pak už bylo jedno, jestli v ní je o jedno nebo dvě děti více. Pro erár to bylo výhodnější něco za ně zaplatit (ostatně stejně jako se to snaží řešit současná politika), než se o ně starat v nalezincích. To, že tak často umírali, je věc jiná, jednalo se o děti odložené a od narození zanedbané, o které se jejich matky nemohly starat většinou z důvodu, že by dítě neuživili. I v rodině mého dědečka takto vychovali jednu holku, která pak v dospělosti jako svobodná porodila mého nevlastního strýce, (tatínkúv nevlastní bratr), kterého ale celá rodina brala jako vlastního.
