Péče o dítě byla svěřena poručníkovi – obvykle to býval jiný blízký příbuzný (babička, dědeček, strýc, teta... dokázal bych si představit i staršího sourozence). Obvykle to také býval kmotr – přeci jen byla péče o dítě v případě smrti rodičů důvod, proč existují kmotři (na druhou stranu je fakt, že v průběhu takového 18. století bylo spíš cílem rodičů získat co nejvýše postavené kmotry, a nebýval to někdy ani nikdo blízký...takže to nebylo pravidlem...).

Na druhou stranu...ve všech případech pořád existovaly sirotčince.
Můj praprapraděda František Trávníček (*1852) zemřel, když bylo mému prapradědovi Václavovi (*1894) čtrnáct let. U nás v rodě se traduje, že měl František vlastnit dva domy ve Vltavské ulici na Smíchově a po své smrti je zdědil Václav. Na tento zděděný majetek měl mít Václav poručníka. Nicméně, buď mu ten majetek ten poručník někde "prošustroval" anebo to Václav sám někde utratil (snad měl hostit celou hospodu, či co...). A poněvadž byl švorc, dal se k četníkům a s nimi byl odkázán až do Orlové za Ostravou... A tam se seznámil s mou praprababičkou. A takhle mám opavskou větev předků

J.