Tak se zase jednou neudržím: Panebože, to je blábol.
Tradiční rodina - funkční tradiční rodina, to je táta (= muž) + máma (=žena) + děti (= holky a kluci) - je pořád to nejlepší, co historie lidstva stvořila nikoliv proto, aby táta a máma byli šťastní, ale aby v bezpečí vychovali děti. To, co prosazují různé "genderově vyvážené" iniciativy, je blud. Žádný živočišný druh (a člověk není nic víc a nic míň než živočišný druh) to nemá tak, že by potomstvo rodili samci. U drtivé většiny živočišných druhů - u savců 100% - o potomstvo pečuje samice, samec se spolupodílí nebo nepodílí. Všechno ostatní než tradiční rodina je náhražka - lepší nebo horší, ale jenom náhražka.
Aby mně někdo nenapadl, že píšu o něčem, co neznám - 37 let žiju s dítětem z rozvedeného manželství, takže přesně vím, jak se rozvod na manželovi podepsal. Tchyně má druhou rodinu. Všichni se stýkáme, ale vztahům chybí vřelost, naopak je mezi nevlastními sourozenci spousta až hloupé rivality. A úzkostlivá snaha chránit si to svoje (čokoládu, sbírku motýlů, manželku ....). Mám 2 dospělé syny. Od ukončení vysoké školy jsem zaměstnaná (s výjimkou 3 let na mateřské "dovolené" - málem jsem při ní přišla o rozum
). Byla jsem 15 let střední manažer, šéfovala jsem vlastnímu manželovi - a on to ustál, frajer! Služku jsem nikdy neměla. Manžel se na chodu domácnosti a výchově podílel někdy víc, někdy míň. Chlap, kvůli kterému bych vařila teplé večeře, se ještě nenarodil. Taky já jsem měla období, kdy jsem si vymezovala vlastní prostor a podílela jsem se míň. Ale pořád jsme pevná jednotka dohromady, i s mojí širší rodinou (manželova širší rodina o sobě částečně ví, ale nestýká se). Nebyla to vždycky procházka růžovým sadem a oba bychom zasloužili svatozář, že jsme to se sebou navzájem vydrželi (podle horoskopu jsme se neměli ani potkat, natož něco víc
).
Není pravda, že tradiční rodina nefunguje už 100 let - před 100 lety bylo po Velké válce, v rodinách chyběli padlí. To nebylo v důsledku krize rodiny, to byl důsledek nenormální situace po válce. Rodině neškodí krize, rodině škodí blahobyt. Protože kdo musí shánět jídlo, ošacení a základní životní potřeby, bát se o život, nemocí, nemá čas přemýšlet o tom, "ach, proč si já nešťastná nevzala radši Pištu Hufnágla". Přehnaná očekávání plodí zklamání. Za své štěstí je zodpovědný každý sám, nikdo nám nemůže dát to, co v sobě nemáme.
Chudáci kluci, které vychovává samotná ženská, když otec existuje a není to alkoholik nebo psychopat (pak je otázka, proč je vůbec otcem) - protože to je obvyklý model, holka si (většinou) bere model chování od matky, kluk od otce. Nahradit otce i matku určitě do jisté míry lze, ale je to jen NÁHRAŽKA.
Pokud si to, co je uvedeno v článku necháme vnutit jako normu, nesmíme se divit, že nás - Evropany - převálcují národy, které ještě pořád ctí tradiční rodinu.
Vzala jsem to hodně hopem. Očekávám smršť. Nebo ticho. Ale musela jsem.
Hezký večer. P.