Možná, možná pomůže, když své okamžité pocity, stesky, zde na fóru, trošku vhodněji zformulujete.
Ano, znám situace, kdy by člověk sežral vzteky matriku i s monitorem, kdy hubuje na předky, že nezanechali nějakou stopu, pátrá po indicii, která by ho mohla popostrčit tím správným směrem a ve vlastní paměti hledá cokoliv, co by otevřelo dvířka.
Jenže my, co čteme příspěvky, vnímáme jen a jen slova, která na nás civí z monitoru a reagujeme okamžitě a někdy třeba i nepřeměřeně.
Ovšem, jak jinak odlišit zrno od plev, tedy "vychcánky" od genealogů, byť začátečníků (pardon za výraz).
Pokud jste opravdu nadšenec, pak věřte, že za svůj život projdete spoustu cest svých předků, objevíte neobjevitelné a ověříte neověřitelné...
Já jsem začala pořádně v šedesáti, číst matriky neumím, hůř vidím a jeden večer v matrikách pak znamená dva dny koukat jinam.
V mezičase splétám své rodinné sci-fi v myšlenkách, jak by to mohlo být, kdo se kam přiženil a kam prchnul nezdárný pradědeček, kdo prodal dům, kolik těch dětí vlastně bylo a zda opravdu prapředek povil své další děti po 65. roce svého věku na výměnku v č.p. 15. Když pak stavení v dnešní podobě vidím, marně řeším, jak se do toho kutlochu mohli vejít.
A co třeba předek putovatel, který sem dorazil z území dnešního Rakouska... proč, kudy šel, co ho sem přivedlo, zapletl se s dcerou hostinského, byl snad žoldákem v třicetileté válce ?
Jak asi bylo jinému váženému muži z mého rodu, když ho vyznamenal sám Napoleon... a kupodivu se o tom v rodině vůbec nevědělo. Pak jeho slávy padne i trošičku na mě...
A osudy žen? Děti, hospodářství, dobytek... a manželské povinnosti... Nic víc. A ta úžasná povolání, řemesla, dnes už jen marně zjišťujeme, co to vlastně předek dělal, když byl povoláním třeba smolař.
To už i Vy určitě máte vstřebané a skláníte se před všemi objevenými i zatím utajenými v hlubokém obdivu.
Nevzdávejte to, své dotazy nebo prosby o pomoc sem pište bez zbytečných emocí a co nejvíc konkretně. Najdou se zde badatelé, kteří berou osudy těch druhých trošku jako detektivku a rádi přidají své nápady.
Zkoušejte hledat v dobovém tisku, v diplomových pracech, historii obcí, všude tam se dají najít stopy předků, ptejte se u příbuzných, v okolí, všude jsou stopy.
Snad jsme Vás neodradili, dveře jsou tu stále otevřené a i Vaši předci s chameleonskými zvyky u příjmení jsou tu vítaní.
Zkuste sem dát odkazy, které zmiňujete, víc hlav, víc rozumu
Zora