Především se většinou musela totiž dodržet tzv. vdovská lhůta. (jak kde - podle oblasti , a jak ve kterém období) Viz Rady do začátku - Noříme se do matrik.
Jednalo se o to, aby byla jistota, že vdova není těhotná, nebo že očekávané dítě je zemřelého manžela - při zápisu do matriky je pak vidět značení posthumus - pohrobek).
(Myslím, že na fóru proběhl nějaký zápis, kdy vdova žádala o prominutí vdovské lhůty, aby se mohla urychleně vdát před blížícími se jarními zemědělskými pracemi) - vše bylo tedy řešitelné.
Jinak o vdovy byl samozřejmě zájem, byly to ženy, které se vyznaly ve vedení hospodářství, uměly domácí práce a chod domácnosti měly zaběhnutý. Samozřejmě bylo důležité, jaké měl její zemřelý manžel ekonomické postavení. Všeobecně se dá ale říct, že se skoro vždy našel odpovídající manžel.
Jen tedy staré ženy už většinou zůstávaly u příbuzných (děti, nebo sourozenci), podobně také vdovců.
Byla všeobecná snaha, aby se vdovy znovu provdávaly, protože se obec obávala , že by sama žena by nemusela zvládat veškerou starost o rodinu, hospodářství a že by také mohl hrozit "neřestný život" - to vše by jak pro obec, tak pro církevní komunitu přinášelo problémy.
V neposlední řadě mohlo být také pro budoucího manžela zajímavé již zavedené hospodářství.
Většina cechů měla ve stanovách, že se postará o vdovu a sirotky, nejsnazší postup byl ten, že pro vdovu cech nalezl odpovídajícího manžela (dál se pak cech již nemusel starat)
Starší vdova se provdala za věkem mladšího tovaryše z manželovy dílny ... inu, znali se, ona měla jistotu, že dílna bude dobře prosperovat i nadále a on vítal tuhle možnost, jak postoupit na cechovním řebříčku.
V matrikách je vidět, že se vdávaly i svobodné matky s více dětmi, tedy ženy, které nebyly z hlediska tehdejších mravů těmi nejideálnějšími. Říká se, že z nich byly ale velmi často dobré nejen manželky, ale především hospodyně. Uměly se o rodinu postarat a vystačit s málem. nacházely budoucí partnery především mezi vysloužilými vojáky, kteří se neměli kam vrátit nebo mezi pacholky z větších hospodářství, kteří se chtěli osamostatnit. A sňatkem získaly zpět z části i důstojnost v rámci obce i místní církevní komunity.
Vdovy a osiřelé děti se pojišťovaly svatebními smlouvami, kde bylo jasně stanoveno, komu náleží která část hospodářství, a co kdo do manželství přinesl.
Jak fungovalo domlouvání svateb je velice pěkně vidět třeba v seriálu Kamenný řád,
Zemřel živitel rodiny - starý hospodář, na gruntě zůstaly jen neprovdané dcery, takže se domlouvá svatba nejstarší dcery.
I přes umělecké ztvárnění seriálu je naprosto jasně vidět, že se snoubenci vůbec neznali, že bylo nejdůležitější, aby se oba uměli postavit k práci, a aby se uspořádalo vlastnictví na gruntě.
Zkoumal se osobní život ženicha, jestli není na ženské, nebo neholduje karbanu či alkoholu.
Do svatební smlouvy se pak sepisovaly i povinnosti vůči neprovdaným dcerám a matka - tzv. vejměnky. Přesně se stanovilo, komu a čím je nový hospodář a jeho manželka povinen, bydlení, zabezpečení, vzdělání. O gruntě pak rozhodoval ten z manželů, který měl v držení větší podíl.
O lásce tam nepadne samozřejmě ani slovo. Snad se to popisovalo slovy-najdou k sobě cestu ...,najdou v sobě zalíbení.
Samozřejmě, že existovala nevěra na obou stranách, ale bylo to spíš mimořádné, nějak na to v těch dobách nebyl čas, muž i žena byli opravdu celý den zaměstnáni povinnostmi kolem stavení, rodiny, dobytka... a stejně tak byly event. nemanželské vztahy hlídány celou obcí...
Ono ve svazku ženy a muže nešlo lásku až za hrob nebo úžasné erotické prožitky, ale především o prosperitu stavení, gruntu nebo o prostou obživu.
A pokud potřeboval hospodář sex, většinou posloužila děvečka, ne manželka místního sedláka.
.
V seriálu Četnické humoresky popisuje několik žen důvody, proč chodily za mladým milovníkem.
(pozor, to už jsme ve dvacátých, třicátých letech minulého století) Soulož s manželem probíhala podle jeho potřeb, tedy třeba chvilkově ve stáji nebo při práci, ne po romantické večeři při svíčkách které předcházela vonná koupel ... a muž nezkoumal, zda je žena spokojená... či snad že by zkoušeli nové a nové polohy nebo si cíleně dopřávali nějaké další vzrušení...
Dnešní situace - no ,budeme spolu žít, abychom zjistili, zda se k sobě hodíme.... byla naprosto nemyslitelná....
Z