Jeden z významů slova : http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php (nutno zadat hledané slovo) výmluva = dial. výměnek. Když jdou rodiče do výmluvy a odevzdají synu statek, musí sobě hledat bohatou nevěstu. Něm. O tom teď „na vejmluvě“ hovořili oba rychtářové chodští se starou selkou. Jir. Mohla mít také muže, děti, vnoučátka, žít spokojeně a sedět někde ‚na vejmluvě‘ velikého gruntu. Baar. U větších statků tvořil výměnek samostatný objekt (uzavírající dvůr).
Děkuji za pomoc! Několikrát jsem v soupisech poddaných panství hlubockého i třeboňského tento pojem nalezl. Nyní již vím, oč jde. V určitých osadách bylo uváděno místo vejminku jen výmluvná chalupa a další pak zádušní chalupy, v majetku fary. Špatně jsem se domníval, že existuje souvislost mezi zádušní a výmluvnou chalupou, nyní je ale jasné, oč jde. Děkuji také za zajímavý odkaz na slovník
Výminkáři byli kolikrát (podle mých zkušeností) i přibližně čtyřicetiletí manželé, sedláci, jejichž dvacetiletý nejstarší syn převzal hospodářství anebo ti, kteří před časem z panství odešli (z gruntu) a po několika letech se vrátili, když už ale usedlost byla obsazena...
Myslím, že "starý podruh výminkářem" být nemohl, protože podruhové nějaký majetek, který by si mohli vymínit, asi neměli. Na věku výminkáře opravdu nezáleželo. Na Moravě naopak statek dědil nejmladší syn, takže výminkáři bývali starší než v Čechách.
Ano, to je pravda, to jsem přehlédl. Podruzi být výminkáři nemohli, pro ně byly určeny obecní chalupy nebo (opět dle mé zkušenosti) kovárna. Mohli ale bydlet u svého pána - u sedláka, což se výminku v mnohém podobalo...