Opět ve stručnosti:
Podmínky přijetí za měšťana některého města byly v zásadě dvě (resp. tři) - za prvé musel být kandidát počestný (tj. vhodné víry, manželského původu a bez kriminální minulosti a hmotných úpadků u sebe i svých rodičů) a za druhé musel kandidát mít za sebou požadované množství tzv. trpění s městem (to je prosím právnický termín
). "Trpět s městem" znamená, že se člověk podílí na hmotných, zejména finančních závazcích a potřebách obce. (A krom toho tedy ještě člověk nesměl být cizím poddaným.)
V různých místech, dobách a právních systémech měla požadovaná míra "trpění" různou podobu; často to bylo, že musel člověk po předepsaný počet let vlastnit v městě nemovitost a tedy odvádět pravidelné poplatky z ní. Ale někdy stačily jen poplatky z řemesla (i řemeslník, bydlící v nájmu, mohl měšťanství získat), a zvlášť v pozdějších dobách se objevuje i požadavek složit určitou finanční částku jako poplatek za přijetí (tj. člověk si část toho "trpění" odbyl jednorázově bez čekání).
Takže ano, v zásadě se vlastnictví domu jako podmínka objevuje, ale jde u toho o tu účast na výdajích města, ne o dům samotný.
A tohle všechno jsou ovšem podmínky pro
získání měšťanství, ne pro jeho
držení. V momentě, kdy máte papír na měšťanství, už můžete všechno prodat a odstěhovat se a stejně vám to nikdo neodebere (ba dokonce i vaše děti, narozené jinde, to po vás zdědí). Pokud tedy nezískáte měšťanství jinde (pak se tím staré vymaže) nebo pokud nejste z města vykázán za trest.