Lyra píše:No to já si tedy dovedu velice živě představit, proč s tím zplnoletněním nechtěli x let čekat. Vezměte si, že tehdy to nebylo jako dnes, že spolu lidé několik let žijí jen tak a teprve pak se vezmou. Tehdy sex bez svatby byl považován za jeden z nejhorších hříchů. To co vy navrhujete by tedy pro zamilovaný páreček znamenalo buďto se obejít několik let bez sexu, nebo se scházet tajně (ovšem s rizikem, že díky neexistenci antikoncepce děvče brzy otěhotní a vše se stejně provalí).
Páry, co spolu žily "na divoko" lidé většinou považovali za nemravy toho nejhrubšího zrna a taková dvojice dostala od svých spoluobčanů patřičně pocítit, jaké opovržení k nim chovají. Dětem narozeným z nemanželského svazku se říkalo, jak víme, dosti nelichotivě a jak pro ně tak pro jejich matku to bylo společenské stigma.
Další důvody pro brzkou svatbu mohly být i ryze existenciální. Například nevěstin otec zemřel, případně byl starý a nemohl se postarat o hospodářství. Nebo bylo u nich doma příliš mnoho hladových krků a tak se chtěl dcery co nejdřív zbavit. Či chtěl naopak ženich co nejdříve opustit rodičovské hnízdo, neboť měl neshody s příbuznými. Atd atd. Zkrátka, důvodů by se našlo...
Spokojila bych se s tím, že se možná měli prostě rádi a chtěli být spolu, založit rodinu, vychovávat děti. Když plnoletost byla až někdy od 25 let, tak takhle staré neprovdané dívky se už tuším i označovaly za staré panny.
No toť otázka, dovolím si trošku oponovat na příkladu mé rodiny. Moje "prapra" babička měla v r. 1844 nemanželského syna. Byla dcerou šafáře, což bylo - řekl bych - celkem dobré postavení, takže jistě to musel být poprask. Bohužel v tuto chvíli nevím, jak její život pokračoval dál, každopádně ten nemanželský syn - František se vyučil krejčím a jako krejčovský mistr pak působil v Brně. Jeho děti pak dosáhli celkem vysokého postavení, jeho syn Alois, tj. můj praděd, byl inspektorem drah, další jeho syn Josef měl v centru Brna dokonce obchod s textilem. Vím, zde již hovořím od 20. letech 20. století, ale chci jen naznačit, že kdyby byl František brán opravdu tak pejorativně jako parchant a kdyby opravdu byla tehdejší společnost tak úzkoprsá, asi by spíš někde stagnoval, než profesně i ekonomicky rostl.
Popravdě řečeno, moc bych si naše předky neidealizoval, když to zlehčím, myslím, že je pravda, co zaznělo v Černých baronech, že na vesnici je snažší zatáhnout holku do lesa, než kdyby to měl chlap udělat ve městě. Promiňte poněkud ten obhroublý tón, ale nevím, jak lépe to popsat. Mějme na paměti, že to byli lidé jak my, hlavně si vzpomeňme, že Schopenhauerovu Metafyziku lásky - kdy tento filozofi žil, z jakých zkušeností vycházel.
