Zajímavosti z matrik

[Zora]

Jen pro ilustraci osudů
jeden z mužů , s nímž mám společné předky.

.....Josefa, který se vyučil řezníkem. Po vypuknutí světové války musel nastoupiti v létech 1914-18 do války.Dostal se do zajetí v Rusku. Tam uchytil se příležitosti umění svého řemesla, osvědčil se u zaměstnavatele odborností a zařídil se pro sebe až v Roštově, známém velkoměstu po druhé světové válce, kdy německá vojska pronikla až tam a on octl se v okupovaném území obsazeném Němci. Byl deportován zpátky do Německa. Zde se uchytí zase v nějakém podniku, ale jak se mu naskytla příležitost dostal se ke konci války v roce 1945 do svého rodiště. A tak se zde setkal se svými sourozenci. Sám ženat, manželka a 2 synové zůstali na Rusi, syni činni při obraně vlasti. Po ukončení války vyzvala vláda SSSR všechny občany aby se vrátili domů a tak i on musel uposlechnouti výzvy a asi po roce pobytu odejel.....
Kronika obce Borůvka dál jen říká, že už o něm nikdy neslyšeli....
Víme všichni, jak se nakládalo s občany, kteří odešli dobrovolně na výzvu zpět do SSSR.

Mě mrzí, že se mapují osudy německých vojáků na území ČR, aniž by lidé, kteří se o objasnění osudů starají, znali , řekněme, atmosféru doby, kdy se tyto tragedie děly.
Je tolik bezejmených českých občanů, kteří zemřeli, aniž bychom tušili, kde, jak proč, nebo událostí, o kterých sice víme, ale podrobnosti mizí z povědomí.
U nás se stala tragedie, když gestapo honilo účastníky odboje, z řad mladých studentů. Zemřeli všichni, ale jeden z nich byl zastřelen přímo v ulici při marném pokusu o útěk. Dnes málokdo ví, kde přesně se to stalo a už vůbec se neví, co vlastně dělali. Ale pak se v TV programu objeví pořad o tom, jak na konci války došlo zastřelení Němců, kteří škodili městu, měli , jak se nadneseně říká, na svých rukou krev, nebo alespoň majetky a najednou se najdou pamětníci, kteří vědí, kteří jsou ochotni vodit televizní štáb po okolí, před příkopy, trní, jen aby ukázali prstem - tam, tam se to stalo.

Je zajímavé, že všichni,kteří dobu prožili a s ní i tuto událost, se nikdy nechtěli dál šířit. Nesmíme posuzovat historii jen dnešníma očima, je třeba vnímat, co lidé v historii prožívali, jak těžký byl jejich život, a snažit se alespoň o pochopení jejich reakcí. Nemusíme souhlasit, nesmíme ale ihned odsuzovat.

[zedir]

Takové příběhy a konce mi vždy přišly tak smutné a hlavně zbytečné... Lidé, kteří přežijí tolik nástrah a velkých překážek, chaosu a chvil, kdy se tvoří historie, aby to vše nakonec mělo špatný konec, protože jednomu diktátorovi je jedno, kolik lidí nechá poslat na smrt. Bavili se Roosvelt, Churchill a Stalin, co s válečnými zločinci po válce a Stalin řekl, že by nechal preventivně zastřelit 50 000 nejvyšších velitelů německé armády, bez zkoumání, čeho (a zda vůbec něčeho) se dopustili, prostě jen proto, aby Německo ochromil. Roosvelt se zasmál jako dobrému vtipu, ale jen Churchillovi došlo, že Stalin to myslí vážně...

Když procházím čas od času brněnský Ústřední hřbitov a vidím sekci českého odboje za 2. světové války a čtu data poprav z konce dubna 1945, tak si říkám, jak málo chybělo... I z tišnovské strany rodiny mám jednu vzdálenou přízeň, kdo doplatil na těžkou dobu, ve které se ocitl, a to Oldřicha Kothbauera, který byl vlastníkem prababičky (kdysi jsem tu psal, že nemohu nikde najít, odkud původně Kothbauerovi přišli) - zahynul ve vězení.

Co se týče poválečných odsunů Němců a násilností na nich páchaných a také kritiky Benešových dekretů, tak já vždy říkám, že Beneš v podstatě neměl na výběr. To, co udělal, přineslo podstatně méně obětí, než kdyby se tu ty statisíce Němců denně potkávaly s Čechy, kteří by se jim chtěli mstít. V takových Sudetech by to klidně mohla být i partyzánská válka. Je však třeba připomínat, k čemu docházelo, jak jsem psal výše, prostě jen pro to vědomí, jak to bylo. Zrovna tak ovšem je třeba připomínat i příběhy českých lidí, ne proto, aby budily stále vášně a stávaly se předmětem nenávisti, ale proto, abychom věděli co nejvíce o době, která tyto události provázela. Kdyby to bylo ovlivňováno jen tím, jaký úsudek máme dnes, tak bychom neměli šanci dějinám ani trochu porozumět, protože bychom si z historie vytrhávali jen kousky, které by se nám nějakým způsobem hodily k čemukoliv, co bychom s nimi chtěli učinit.

V souvislosti s těmito úvahami mě napadá z úplně jiného soudku přirovnání s Janem Husem, o kterém nás ve škole vždy učili, jaká to byla zrada a vražda, takže když nám jeden učitel poprvé v životě řekl, že navzdory všemu, co jsme o něm slyšeli, že byl odsouzen dle platného práva, tak to najednou bylo jako tvrdé přistání z velké výšky. Takto jsem do té doby o tom nepřemýšlel. Zrovna tak jako v 50. letech bylo normální popravit politickou opozici. Abych k tomu mohl zaujmout nějaké stanovisko, musím znát co nejvíce z dané doby, i když je jasné, že cokoliv a jakkoliv mnoho si nastuduji, stejně je to zanedbatelný podíl, protože vždy chybí bezprostřední osobní prožitek. Dnes se konají ohromné policejní manévry, když se objeví munice ze druhé světové války a během ní na velká města padaly stovky tun bomb týdně. Kdo z těch, kdo válku nezažil, si představí, jaké to je zažít letecký poplach atd. atd.

[Zora]

Teď mě tak napadlo třeba bombardování Prahy na konci 2. sv. války.

Vždyť vlastně dodnes nikdo neví, proč se tak stalo.
Zda došlo k chybě v navigaci, nebo to bylo cílené (továrny), nebo nějaký další důvod... V dané chvíli, v daném okamžiku, někdo rozhodl. Ne o vzletu letadel, to bylo to poslední, ale o tom, že z důvodu XY je třeba tuto akci provést. A my se dnes probíráme archivy, písemnými vzpomínkami účastníků, čteme o rodinných tragediích, které právě toto bombardování způsobilo, spřádáme teorie, nacházíme nějaké nitky, které nelze uchopit. Vynořují se i konspirační teorie bez jakékoliv znalosti tehdejší situace, podmínek... a i když určitě mnozí odborní badatelé přistupují k problému odpovědně, chybí znalost . Protože vojenské štáby , zpravodajci, tzv. "bloky"spojenců a stejně tak nepřátel... ti všichni si své důvody tajili a asi i utajili, a nám "jen" studium tehdejší doby zatím nepomáhá. Nežili jsme, nebyli jsme při plánování, nevíme... snad jen Zdeněk Mahler trošku poodhalil tu pravou záclonku nad neznámými dějinami. Životy lidí to ale nevrátí...
O bombardování třeba Drážďan, je asi vůbec zbytečné hovořit. Z.

[pazve]

O bombardování Prahy byl nedávno v televizi docela zajímavý pořad nebo zmínka, kde to bylo dobře a v historických souvislostech vysvětleno - chyba navigace, která vznikla už na území Holandska - v Německu měl být bombardován cíl asi 90 km sv od nějakého města (teď si nevzpomenu na název), no a Praha je asi 90 km sv od Plzně, kterou si Amíci spletli s tím městem v Německu - takže to dopadlo na Prahu. Ještě tam říkali, že pozůstatky po některých obětech bombardování objevili až v roce 1973 v druhém sklepení jednoho domu na Vinohradech. V televizi ten dům ukazovali.
Bombardování Drážďan bylo z toho důvodu, že byly velkým dopravním uzlem nacistického Německa.
Pavel

[Zora]

Ve sborníku Přísně tajné č. 3/2005 Zdeněk Mahler v článku nazvaném Květná neděle, popisuje nálet amerických bombardovacích svazů na Prahu 25. března 1945. Byl proveden v několika vlnách. Bombardování přineslo peklo i zkázu. A výsledek – 235 mrtvých, 417 zraněných, 90 objektů zcela zničeno, 1360 značně poškozeno. Autor píše: „Jaký tedy mělo bombardování smysl? Proč k němu došlo? Stal se omyl, šlo o navigační nedopatření? Léta jsme si tragédii takto vysvětlovali. Až v roce 1975 vyšla ve Washingtonu objemná kniha od K. C. Cartera a R. Muellera The Army Air Forces in World War II – Combat Chronology 1941–1945, kde jsou od strany 608 uvedena detailní upřesnění.
K náletu 25. března 1945 startovalo z italských letišť 650 spojeneckých letadel (bombardéry byly doprovázeny stíhačkami Mustang a Lightning) – neděle zvolena z ohledu na lidské životy, v továrnách se nepracovalo – cílem byla průmyslová oblast Prahy, krycí operace směřovala na Norimberk a Würzburg – shoz trhavých bomb (každá o váze 250 kg) trval od 11.48 do 13.02 hodin – nejsilnější ze dvanácti vln byla sedmá (64 bombardérů) a jedenáctá (53 letounů)…

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/ ... -1945.html

jsem absolutní neznalec, byl to jen příklad o tom, že byť se snažíme nezkreslovat, vyhledávat v historii i odborně, přece se mnohdy skutečnost dá velice těžko zjistit....
Z.

[Shari]

Také jsem měla dědu v 1. světové válce. Odešel na vojnu a při cestě domů je už nepustili z vlaku a rovnou je poslali na frontu. Děda byl 3x raněn, ale přežil. Babička na něj celou tu dobu čekala a vdávala se až v 29ti. Musela to být hodně těžká doba pro všechny.

Dochovaly se i nějaké pohlednice, tak pro zajímavost přikládám

Foto

Text

[Shari]

Moc pěkný zápis... pán byl bigamista. Oženil se, upletl si caparta a ejhle, on už byl jednou ženat

http://matriky.soalitomerice.cz/matriky ... 39&scan=38


A pak, že je matka vždy jistá... po 20ti letech ji pan farář přepsal

http://matriky.soalitomerice.cz/matriky ... 39&scan=47

[danuseko]

Také malá zajímavost
matrika Třebešice - Kutnohorsko
http://ebadatelna.soapraha.cz/d/4610/145

[ballis]

Josef Hek

http://digi.ceskearchivy.cz/cs/3944/55/1512/823/68/0

[Zora]

že by nějaký potomek F. L. ."Věka", narozeného v Dobrušce 11. dubna 1769 otci Josefovi?
Jiný Hek mě nenapadá....

Všechno je možné, i když je to přes 70 km od sebe... Z.

[danuseko]

Svatba rodičů Gustava Frištenského

http://ebadatelna.soapraha.cz/d/4781/34

[Zora]

http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... strana=128
narození Václava Novotného, významného historika, mezi kmotry je uveden v zastoupení Beneš Metoděj Kulda, t.č. na faře na Chlumu v Čechách.

[Viola]

Není to z matriky, ale našla jsem kroniku obce Marčovice. Tu kroniku založil můj přímý prapředek v r. 1896.
http://digi.ceskearchivy.cz/cs/335/2
A na straně 3 píše krásné podrobnosti, např. že v době, kdy tady byli Švédové tito sebrali jeho (mému) praprapradědovi kobylu a hříbátko, když je šel před nimi schovat. Až mě to tak nějak skoro dojalo, toto číst.
Rok 1720 vlevo uprostřed
http://digi.ceskearchivy.cz/cs/335/3

[zedir]

Že by matrikář objevil Rorschachův test sto let před Rorschachem?

http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... atura=5780

[zedir]

Ke mně se zase klátivě plíží nosorožec, který uprchl ze snové krajiny Salvadora Dalího