GENEALOGIE

Dobré dopoledne,
zajímalo by mě, jak ve svých rodokmenech používáte starší podoby příjmení, sjednocujete to nějak? Mezi mými předky je příjmení Vyrubiš, často psané hanácky Verubiš či Verobiš, zřídka i Vejrubiš (plus varianty s W a -sch), často to kolísá i mezi sourozenci nebo během života osoby, když zapisoval někdo jiný. V gen. programu mám v podstatě všechno sjednocené pod jednu podobu, abych rychle našla danou osobu, ale nejsem rozhodnutá, jak to pak vyexportovat do nějakého souhrnu pro příbuzné. Jak k tomu přistupujete?
Je to myslím jiný případ, než jestli používat jen současná česká vlastní jména, nebo ponechat Johany, Franze atd., byť nemám důvod se domnívat, že by byli přišli z Rakouska. U příjmení žádná kodifikovaná podoba není, teď už je vymřelé po meči a poslední žijící nositelé příjmení byli ve stejné době Ve- i Vyrubišovi.
Díky předem za inspiraci.
Tori

Já si zapisuju dnešní moderní variantu. Problém pak je, když je těch dnešních vartiant víc - ale to se dá vždycky nějak rozseknout. A pro sebe si můžete poznačit, v jakých všech variantách se to příjmení v matrikách vyskytovalo.

Řekla bych, že je to na každém z nás. Těch možností, proč se "vzhledů příjmení měnil, je více. Zapsáno v němčině. Přesně počeštěno... Změny jednotlivých hlásek, především záměna R- L.
Určitě Vás napadnou další možnosti. Hodně vnímám původně delší příjmení převedené na krátký tvar...
Je to na Vás, přesná pravidla na to neexistují Z

Ještě dám pár věcí, které je potřeba si uvědomit.
Vliv nářečí - i moje přijmení (Burget) se v mojí větvi "zjevilo" v oblasti hanáckého nářečí. Takže jedna celá matrika obsahuje pouze příjmení Borget. Ale vyskytuje se taky Borket.
Vliv pravopisu - latina používá jednoduché 'v', němčina dvojité 'w', protože jednoduché 'v' se čte, jako 'f'. Čeština přebírá někdy jedno, někdy druhé (český pravopis neexistuje). Diakritika neexistuje (vyjma ž), takže vše ostatní je potřeba psát spřežkami - c = cž, ř = rž, s = ss = sch. Znak 'j' se nepoužívá (protože podle latinského vzoru 'j' = 'i'), takže se místop něj píše 'g'. Dvojhláska 'ou' se píše, jako 'au'.
Každý psal, jak slyšel. Resp. aby to po přečtení znělo stejně, jako to, co slyšel. Občas se stalo, že někdo české příjmení latinizoval nebo poněmčil a naopak (německé příjmení přeložil do češtiny). Příjmení syna se kvůli odlišení od otce zdrobnit.
Určitě jsem zapomněl na další aspekty.

Takže ve výsledku budete mít co zápis, to jiný tvar toho příjmení (a pro křestní jména platí totéž). Ale pořád je to jeden a tentýž člověk, který se pořád jmenuje stejně. Jen je to pokaždé jinak zapsáno. Z tohoto pohledu je prakticky úplně jedno, jak si to příjmení zapíšete.
Jestli chcete, aby to vypadalo starodávně, tak klidně Wegrubisch. Jestli chcete, aby to znělo nářečně, ale aby to současný člověk vůbec přečetl, tak Vejrobiš nebo Verobiš nebo současnou konvencí přepisu hanckého nářečí Vêrôbiš. Ostatně - asi takto ho opravdu reálně pojmenovávali.
Ale jestli chcete variantu, jak by se reálně jmenoval dnes, kdyby to příjmení existovalo, tak Vyrubiš - což je reálně etymologicky správná varianta. Otázkou tedy je, co chcete vy. Jak jsem psal, já osobně jsem zastáncem moderního pravopisu, protože je pro současného (českého!!!) čtenáře nejsrozumitelnější.
Slovo "českého" jsem dal s vykřičníky proto, že jinak by bylo vhodné to zapsat pro německého (rakouského), jinak pro francouzského a jinak pro anglického mluvčího (třeba v případě emigrace do Ameriky). Ale to je pak už docela jiný problém.

Pokud vkládáte do nějakého programu, tak "hlavní" příjmení vždy jednotně, další varianty můžete přidat.
Z