Vyženěné děti rok 1800 +-

[robeco]

Zdravím, moooc by mě zajímalo, jak se postupovalo, resp. co se dělo se jmény dětí v případě, když se vdova opět provdala. Zda zůstávali nebo zda se měnili na základě dalšího sňatku a získání nového příjmení matky.
Díííky.

[Zora]

příjmení u dětí vdovy zůstalo.
Jiné to bylo, pokud se provdala svobodná matka, dítěti mohlo zůstat původní příjmení, ale v případě, pokud ho manžel matky legitimizoval (uznal za vlastního), došlo i ke změně příjmení.
Z

[carlos]

Přesně tak, můj pradědeček měl 5 sourozenců, které můj prapradědeček vyženil jako malé děti. Takže pradědeček byl a nebyl jedináček. Všichni měli potom svatbu pod svým původním příjmením. Jen bylo zajímavé, že měli svatby zhruba po 3 měsících. Dodnes jsem nevypátral proč tomu tak bylo a neudělal svatbu třeba jednu, nebo dvě najednou.

[Brasl]

Jen bylo zajímavé, že měli svatby zhruba po 3 měsících. Dodnes jsem nevypátral proč tomu tak bylo a neudělal svatbu třeba jednu, nebo dvě najednou.

3 měsíce, to je tak akorát, aby to na nevěstě nebylo moc vidět. Kdypak se jim narodilo po svatbě první dítě?
Osobní rodinná zkušenost. 4 svatby ve 14 měsících. Ono se to tak někdy sejde.

[carlos]

Jejich všechny děti musím ještě dohledat v živých matrikách. Matriky ze začátku 20. století jsou ještě na úřadě. Těch několik svateb nevlastních dětí v průběhu více jak 1 roku asi dalo zabrat.

[Věra Mátlová]

Někdy se při vypořádávání pozůstalosti po zemřelém hospodáři uváděly kromě přímého počtu krav, telat, husí, povozů, almar, sukní atd. kterými byl povinen jeho nástupce vybavit pozůstalé děti i ustanovení, že vystrojí dcerám veselku s výbavou - tak třeba se musely ty svatby uspořádat jednotlivě, aby pak nebyly spory o to, že se snažil při eventuální hromadné svatbě na sirotcích šetřit. Ale jistou váhu bych přikládala i Braslovi - při takové svatbě se dělo leccos, nehledě na to, že se obvykle sešla širší přízeň a hned na místě se mohly docela počestně dohodit další sňatky, jak to bývalo zvykem.

[Brasl]

- při takové svatbě se dělo leccos, nehledě na to, že se obvykle sešla širší přízeň a hned na místě se mohly docela počestně dohodit další sňatky, jak to bývalo zvykem.

Ano, to je pravda, já však měl na mysli něco jiného, pro mne nezapomenutelného.
Můj otec prohlašoval jednu dobu, že ho nemůže nic překvapit. O víkendu přišel sestřin "nápadník" žádat o ruku. Rodiče nadšení, samé ejchuchu, juchuchu. O dva dni později jsem byl s otcem někde autem, a když jsme vystoupili, tak mu říkám: "Abys pak nebyl překvapej, počítej s tím, že se možná budu ženit". Na jeho výraz nezapomenu. Lotova žena.
Jistě jsme to věděli až za dalších cca 14 dní, plus další čas na vše co k tomu náleží. To už byly přípravy na sestřinu svatbu v plném proudu. Neuvažovali jsme nikdy o dvojité svatbě, ono to prostě nevycházelo. Rozdíl v datu sňatku je 1,5 měsíce, a děti jsou o 3 měsíce.

O proti tomu je pověra, že nemají být v jedné rodině do roka dvě svatby. Nese to prý smůlu. Něco na tom je, jak ukázal čas, ne u mne.

[carlos]

Nejlepší by bylo asi najít někde v archivu nějaké svatební smlouvy, ohlášky atd. Asi okresní archiv? Budu se muset poohlédnout. Ti příbuzní byli odsunuti v roce 1945, to jméno se už ani v republice nevyskytuje.