Delší měsíce, než kolik mají dní

[zedir]

Dobrý den,

v jedné matrice jsem před pár dny narazil na zvláštnost, kterou si neumím vysvětlit žádným logickým způsobem, i když předpokládám, že má nějaké prosté vysvětlení. Několikrát jsem si všiml zápisů, které danému měsíci nejenže přisuzovaly více dní, než má, ale dokonce než má jakýkoliv jiný. Konkrétně se jedná o 34. a 36. leden, 35. duben a 35. červenec. První, co mě napadlo, bylo, že jsem se přehlédl, ale ať se dívám kolikrát chci, stále tato data vidím. Napadlo mě, že se jedná o nějakou zkratku, ale ze stylu zápisů vysvítá, že je to také nesmysl - v lednových záznamech následuje tečka označující pořadovou číslovku a u zbylých dvou bezprostředně následuje slovní určení měsíce. Čistě mechanicky mě napadla úprava kalendáře, ale co se týče gregoriánského, ten byl v českých zemích zaveden již roku 1584, konkrétně na Moravě, odkud matrika pochází, představoval skok, kterým se po 3. říjnu psal 14. říjen, zde se jedná o roky 1692 a 1724 a není možné, aby jakákoliv korekce za tuto dobu činila minimálně 5 dní, nemluvě o tom, že země s gregoriánským kalendářem již nemuselo zajímat, o kolik se odlišují od juliánského či jiného. Sice jsem od toho nic nečekal, ale zkusmo jsem se podíval, nedošlo-li k nějakým úpravám a skutečně jsem nic nenalezl a proti této variantě hovoří i to, že bych se jistě v jiných matrikách s tímto faktem setkal, což se nestalo. I když bych připustil, že jsem si spletl v dubnovém a červencovém záznamu 1 s 5 pro vzájemnou podobnost, jestliže je 5 napsána s chvatem, stále zůstává zádrhel v tom, že u dubna (30 dní) by ani nemohla být jiná číslovka než 0, která to zde rozhodně není a stále by ještě zůstával leden s očividnou 4 a 6. Další možností by byla ta, že dříve měly měsíce jiné početní rozložení dnů (o čemž nic nevím), ale zase platí to, že bych se s tím již dříve musel někde setkat a i v matrice by se jev neustále opakoval a nebyl by natolik ojedinělý. Poslední možností, která mě napadá, je prostý omyl, ale přijde mi zvláštní, že by se zapisující takto spletl ve dvou zápisech následujících hned po sobě. Takový typ chyby mi nepřipadá jako očekávatelný omyl, již při zapisování nebo alespoň dodatečně by si podle mého názoru musel uvědomit, že je to nesmysl a jak jsem řekl, v žádné jiné matrice ani období jsem nic takového neviděl a jen v této matrice nejméně čtyřikrát (nezkoumal jsem všechna data), což by bylo (a vlastně je) podivné. Působí to na mě spíše dojmem účelu, ale opravdu netuším jakého.

34. a 36. leden:
http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... atura=5384

35. duben:
http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... atura=5384

35. červenec:
http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... strana=160

[Karolina Vernerova]

Tuhle stránku jste viděl?
http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... strana=173
(vlevo)
na předchozí stránce je bežný Junius a začíná tam Julius (10., 10., 14.)
a pak to zde pokračuje
24.July
29.July
Augustus
35 July
10? téhož
25 July
September
...

A tady:
http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... strana=163
je vpravo 16. July a pak 17.? nebo 37.?
Když docházelo k přepisování z papírků, kde byla takhle napsaná jednička, tak se asi snadno spletla s trojkou.... pokud to tedy není trojka

Obávám se, že jasný důvod asi nezjistíme.... taky se mi chvíli zdálo, že se to stávalo hlavně u zápisů z Ježova, ale našla jsem i z Labute....
A možná chtěl farář upozornit na nějakou nepravost- doufal, že si někdo všimne?
(další teorie jsou už opravdu nepublikovatelné ))

[zedir]

Děkuji za reakci, to jsou také dobré úlovky, kterých jsem si vůbec nevšiml, protože pro tuto matriku není index a když jsem jí procházel, tak jsem pro úsporu času jen zapnul autopilota a vyhledával v záznamech pouze příjmení a pokud jsem na nějaké povědomé nenarazil, dat jsem si cíleně nevšímal. Bohužel to jen nahrává vysvětlení, že se jednalo o mnohonásobný omyl a já se tak těšil, že pro tento jev nakonec navzdory svému původnímu očekávání najdeme nějaké fascinující vysvětlení jako třeba, že místní páni byli takoví vydřiduši, že magicky prodloužili rok, aby se jejich poddaní ještě více nadřeli apod. - prostě se mi nechtělo věřit, že by někdo mohl zapisovat záznamy z 36. ledna a s klidným svědomím usnout Anebo to byli možná jen šprýmaři, kteří se těšili představou, co tomu řeknou jejich následovníci či naopak, zápisy činili s krajním odporem a když už je museli sepisovat, rebelantsky popustili uzdu své kreativitě a vybili si zlost na těch nevinných řádcích s vírou, že se to stejně sotva někdy někdo dozví...

[Karolina Vernerova]

No ta škodolibost mne taky napadla .-)
Taky jsem se těšila na nějaké senzační odhalení- např. lokální úprava kalendáře, protože byli o 14 dní napřed apod.....
Když si pár desítek let počkáme, tak se můžete pak mrknout- cestování v čase je zatím v plenkách stejně jako teleportování, ale už ne nemožné. Chce to jen maličkost: umět se změnit ve správnou částici správné látky.

[zedir]

Osobně jsem rád, že se mě žádný takový zápis netýká, protože nevím, jak bych to zapsal a zrovna tak bych nechtěl být v kůži profesionálního genealoga, který by objednavateli s vážnou tváří pravil, že se jeho předek skutečně narodil 35. července... A až budeme cestovat časem, musíme se předně držet základního pravidla, totiž nikdy se nesetkat se svými předky a už vůbec v minulosti cokoliv měnit, protože když tak zafantazíruji, třeba jen o minutu zpozdíme svého praprapradědu, který tak nespatří prapraprababičku, nezahoří k ní láskou a nikdy se nepoznají, nevezmou se, nenarodí se jim deset dětí, nebudou mít prapradědu, kterému se narodí prababička... a nakonec tu nebudeme ani my, nebudeme mít budoucnost (vlastně svou přítomnost), kam bychom se mohli vrátit a třeba přestaneme existovat Hezkou povídku na toto téma má klasik svého žánru Ray Bradbury, kde cestují do pravěku, zašlápnou omylem jednoho motýla, v pořádku se vrátí zpět do své doby, ale zjišťují, že prezidentské volby dopadly naopak, než když cestoval do minulosti...

[Karolina Vernerova]

tak tak.

(četla jsem)

ale zápis 35. července by se mi líbil.

[Gringo]

Osobně jsem rád, že se mě žádný takový zápis netýká, protože nevím, jak bych to zapsal a zrovna tak bych nechtěl být v kůži profesionálního genealoga, který by objednavateli s vážnou tváří pravil, že se jeho předek skutečně narodil 35. července... A až budeme cestovat časem, musíme se předně držet základního pravidla, totiž nikdy se nesetkat se svými předky a už vůbec v minulosti cokoliv měnit, protože když tak zafantazíruji, třeba jen o minutu zpozdíme svého praprapradědu, který tak nespatří prapraprababičku, nezahoří k ní láskou a nikdy se nepoznají, nevezmou se, nenarodí se jim deset dětí, nebudou mít prapradědu, kterému se narodí prababička... a nakonec tu nebudeme ani my, nebudeme mít budoucnost (vlastně svou přítomnost), kam bychom se mohli vrátit a třeba přestaneme existovat Hezkou povídku na toto téma má klasik svého žánru Ray Bradbury, kde cestují do pravěku, zašlápnou omylem jednoho motýla, v pořádku se vrátí zpět do své doby, ale zjišťují, že prezidentské volby dopadly naopak, než když cestoval do minulosti...

A ciste teoreticky - kdyz praprapraděda nepotkal svou prapraprababičku a diky tomu jste se nenarodil - kdo tedy praprapradedu zdrzel???

[Zora]

mně se zase vkrádá myšlenka o paralelních světech.
Tam se určitě pohybují ti nenalezení předci, po kterých tak dlouho a zatím marně asi všichni pátráme... Z

[zedir]

To už příliš zavání metafyzikou, (astro)fyzikou a filozofií, což pro mě není pohyb na tenkém, ale přímo praskajícím ledě, ale viděl bych to tak, že jakmile bych ho zdržel, přestal bych existovat a spolu se mnou všechno, co jsem udělal, řekl, každá vzpomínka na mě by zmizela jako bych nikdy nebyl. Ptáte se na ten paradox, jak bych ho mohl zdržet, kdybych se nenarodil, ale nepochybným faktem je, že jsem se narodil, že existuji - to už se tedy událo a i když praprapraděda v roce 1840 se ještě neoženil, v budoucnu už své potomky má, protože "se to stalo v budoucnosti", to ale podle mého názoru neznamená, že pokud bychom měli možnost do minulosti cestovat, že to svým zásahem nemůžeme změnit. Podle této úvahy by tedy bylo možné, že zrovna tak naši budoucí potomci ovlivňují naše životy, aniž bychom to samozřejmě mohli tušit. Einstein i dnešní vědci možnost cestování v čase připouští, Einstein měl na mysli cestování vpřed, dnes se tvrdí, že by to mělo jít i do minulosti (podobně bychom se mohli ptát, jestli je možné odcestovat do budoucnosti, jak se tam mohu potkat se svými potomky, kteří ještě neměli čas a příležitost se narodit?) - a vzhledem k tomu, že je nepochybné, že už tu jednou jsme, zbývá právě jen otázka, co by se stalo, kdybychom zasahovali do života předků - nedá se očekávat, že by to nemělo žádné následky. V tom případě bych to viděl jako akt sebevymazání z historie, podobně jak to bylo vidět v britcomu Červený trpaslík v díle Inkvizitor, který navštěvuje každou žijící bytost a vymaže ji se vším všudy z dějin, pokud sezná, že nežila užitečný život a šanci na život dá jiným, těm, komu ta šance byla vzata tím, že jsme jejich místo zaujali my - kdybychom zmizeli, možná bychom úplně přestali existovat, nebo bychom se jen po návratu "narodilli" do jiné podoby pravděpodobně bez vzpomínek na to, že jsme v minulosti byli, protože to se tam vydalo naše staré "já", na které si nemůžeme pamatovat, protože neexistuje a nemohli bychom si novou existenci pochvalovat nebo na ni žehrat ve srovnání s tou původní, protože bychom za sebou měli nový život plný nových zákonitostí a vzpomínek. Vzpomínám si na jeden zajímavý paradox, který jsem někde slyšel - pokud je možné do minulosti cestovat, musíme si představit minulost jako souvislé neustále se opakující časové smyčky týchž událostí (které někteří chápou právě jako paralelní vesmíry zmiňované paní Zorou - kéž by bylo možné tam zatoulané předky nalézt!), které se staly, tedy že v tuto chvíli Hitler stojí na vrcholu moci, stále se bojuje u Verdunu, Jana Husa zrovna vyvedli na hranici, Hannibal právě stojí před Římem, i my děláme neustále to, co už máme za sebou (takže bychom mohli navštívit i sami sebe) atd. a tato úvaha pokračuje myšlenkou, že si máme představit Mozarta, jak komponuje nějaké své mistrovské dílo, ale ne a ne ho správně dokončit, tak sestrojí stroj času, odcestuje do budoucnosti a tam si poslechne, jak to v té minulosti složil, zapamatuje si to, vrátí se do minulosti - tedy své přítomnosti - a skladbu dokončí. Otázka ovšem je, kdo tu skladbu složil, když nepochybně složena byla a v naší době je známa - jak to, že si ji mohl v budoucnosti poslechnout, pokud on byl v minulosti v úzkých a bez budoucna by se mu to dost možná nepodařilo? Pokud by tedy minulost měla formu takové smyčky, bylo by jasné, že lidé, kteří ji prožívají, by si nemohli uvědomovat, že už proběhla jejich budoucnost a že to, co mají za svou současnost, je jen jejich staršími verzemi stále opakovaná historie - v kteréžto pozici bychom při platnosti této hypotézy byli i právě teď, přičemž si nemůžeme uvědomovat, že již jsme třeba celý život prožili a tyto chvíle jsou vlastně naší minulostí. Je zajímavé, kam se všude dá dostat v úvahách směrem od původně genealogického tématu Všechno, co tu píšu, je samozřejmě nutno brát patřičně s rezervou, to je jen můj laický selský (vzhledem ke všem těm předkům sedlákům) pohled na věc a i když jsou to otázky, na které s jistotou zatím neumí odpovědět nikdo, určitě by v mojí logice šlo naleznout plno chyb.