Zora píše:taky na všechny ty rebelie měli sílu
)), byli uznávaní, pomáhali od bolesti lidem i zvířatům, byli velmi vážení...Z
Síla není všechno, na řemeslo je třeba fištrón. Mlátit do železa dokáže kdejaký blbec, ale vytvarovat z něho něco, to chce fortel.
To že měli jako jediní ve vesnici kleště, z nich udělalo zubaře. Jen by mě zajímalo, kolik lidí muselo držet toho pacienta při trhání.
Vyprávěl mě jeden pán, jak jako kluk koukal na kováře a poplácal si na čerstvě naraženou nábu (náboj kola). "To je krásná nába." Ruka se mu přilepila, celá dlaň spálená. Čtyři kovářský ho chytli a nacpali mu dlaň do výhně co nejvíc k žhavému uhlí. Kovářský recept na spáleniny. Za pár dní se mu ruka sloupala a neměl ani jizvičku.
Se zvířaty dělali podkováři, ne kováři. Podkovář je nad kovářem, ne pod nim. Stará Rakousko-uherská norma říká, že podkovářem se může stát jen ten, kdo má 5 roků praxe jako kovář a složí zkoušky. Podkovář je koňský doktor, cena koně je v jeho nohou, a ty mu pomocí podkov dává dohromady. Okovávali i volům paznehty.
Ale stejně, když se někdo zapřísahá, že mluví pravdu, tak zpravidla : "Za to bych dal ruku do ohně!" Věřte někomu kdo má ruce celý den vražené v ohni (výhni). To je čertovina, to mě nikdo nevymluví.
A tahle říkanka se mě líbí :
Nikdo neví jako já, zač kováři pijó. Ze starého železa nové cvočky bijó.
Prostě podvádějí, ze starého nové.cvočky = hřebíky