zburget: Bohužel, zejména velké dějiny jsou výsostně politická záležitost, těžko se takovým debatám ubránit - i jenom v rámci jakési vyváženosti považuji za vhodné sem tam něco poznamenat nebo okomentovat. Ale aby se nám to tedy nevymklo z rukou, jenom stručně zareaguji na Zoru a pak toho nechám.
Zora: Posouváš to ještě dál, než jsem to sám v přiznané nadsázce posunul sám, takže Ti z toho nutně vychází bezvýchodná absurdita. Já jsem přesvědčen - velmi stručně řečeno -, že bychom se měli co možná aktivně, konzistentně a předvídatelně podílet na spojenectvích a aliancích, jejichž základním směřováním a rámcem je demokracie, právní stát a lidská práva. (To nejsou prázdné floskule nebo zprofanovaná hesla - jedno každé se bytostně dotýká každého z nás za všech životních situací. Jak to vypadá v zemích, které trpí akutním deficitem všech tří zmíněných hodnot, se netřeba rozepisovat.) Jakékoli jiné směřování, nebo lavírování a "houpání s loďkou", se nám dříve nebo později vymstí, ať už jako celku, nebo každému z nás jednotlivě. Současná geopolitická situace je podle mého názoru nepříjemně přehledná a bohužel mám dojem (nemyslím to adresně), že čím více zaklínání se vlastní minulostí, tím menší ochota abstrahovat a vidět obecné principy, jejichž konkrétní aplikace nám teď třeba Rusko a Čína bez servítků servírují až pod nos. Svědectví je o tom dost, ale to bylo o situaci v Německu a SSSR ve 30. letech taky; tím méně důvodů k optimismu.
Národ není měřítkem lidského údělu, a pokud slouží zejména k vymezování se proti druhým a uzavírání se před světem - tj. spolupráci spíš brání než aby ji alespoň umožňoval, pak to není žádná výhra. Navíc národ uměle vytváří jakousi iluzi homogenity a sounáležitosti, to je ale omyl, protože lidé jsou v prvé řadě lidmi, takovými nebo makovými. Příslušnost k nějakému národu z nikoho lepšího či horšího člověka nedělá. A rozhodně by národ neměl být nějakou modlou nebo dogmatem - kolikrát mám pocit, že když něco napíšu, je to automaticky bráno jako nějaké rouhání se, znevažování, a je to ochotně posazeno na dobře namydlenou šikmou plochu. To se mi nelíbí. Národní obrození nebyla žádná bublinka, to ale vůbec neznamená, že o něm nelze přemýšlet a psát třebas i přísně a kriticky, a vidět ho v širším měřítku a v souvislostech. Ostatně národní obrození dělali lidé, a podle toho taky vypadalo - no zkrátka měli jsme takové národní obrození, jaké jsme si zasloužili