taky teda pár poznámek, téma mě zajímá velmi, ale systematicky se mu nevěnuji
válka) podle mě je to dané i tím, že lidé byli násilně vytrženi z vlastních životů, spousta jich pomřela na různé válečné útrapy, spousta vojáků v poli atd. A že by někdo zkoumal, jestli se dotyčný náhodou nenechal zastřelit nebo roztrhat granátem úmyslně, to asi ne (navíc by to mělo špatný vliv na morálku mužstva, takže bych si dovedl představit i to, že se to retušovalo velmi podobně jako dřív z náboženských důvodů). Mnoho lidí mohlo zemřít někde na útěku (nebo obecně během různých přesunů obyvatelstva), klidně vlastní rukou, a nikdo se to už nikdy nedozví. (Kdo by se dozvěděl o sebevraždě manželů Zweigových v brazilském exilu 1942, kdyby Stefan Zweig nebyl slavný spisovatel?)
Ten nárůst od 90. let 19. stol. mě vlastně taky nepřekvapuje, všechna ta urbanizace, industrializace, celospolečenský kvas... (a potom v meziválečném období něco podobného - člověk mimochodem strašně snadno pustí ze zřetele, že obě války dělí pouhá dvě desetiletí, a víceméně celá třicátá léta bylo jasné, že se něco chystá - alespoň ti vnímavější dávno bili na poplach).
Z tohohle hlediska je zajímavé, že kolem r. 1970 jsme byli skoro tam co před 1. sv. válkou.
rakovina) prvně bych zdůraznil, že rakovina není nemoc, nýbrž princip - selhání regulační zpětné vazby. Takže různých druhů rakoviny je strašná spousta, vč. různých vnějších projevů a problémů s dobovými diagnostickými možnostmi. Od toho se pak odvíjí i možný popis - já bych zbystřil např. u všech boulí, hlíz a vředů. A taková leukémie, tam mohla být bezprostřední příčina úmrtí klidně nějaká infekční choroba spojená se sníženou imunitou, a dál to nikdo nezkoumal. Úmrtí malého dítěte, které zvolna uchřadlo - podobný případ. Tak by se asi dalo pokračovat, nejsem odborník.
A pak je tu druhá strana mince - stárnutí populace, takže prostě více lidí stačí rakovinou onemocnět (týká se ale jen některých druhů rakoviny - jinými může onemocnět víceméně kdokoli kdykoli, nebo dokonce přednostně v mladém věku).
utonutí) myslím, že pan Burget udeřil hřebík na hlavičku a bude to souviset se stále rostoucí rolí rekreace a sportu, obecně v posilování toho, čemu my říkáme trávení volného času. Ovšem s tou plaveckou zdatností minulých generací bych to neviděl vůbec růžově, ostatně ani s tím sepjetím s přírodou: lidé byli
nuceni v přírodě žít a přežít v ní, což kolikrát dalo spoustu práce, a vystavovat se zbytečnému riziku utonutí, to je přece holý nerozum
Žádná organizovaná výuka plavání neexistovala atd. Takže kdo umět plavat potřeboval (rybáři, námořníci atd), ten to asi uměl, ale zbytek populace neměl důvod a měl strach.
My už máme k přírodě vztah úplně jiný, řekl bych romanticko-ekologický (romanticko- myšleno opravdu daný romantismem), a to dřív moc nebývalo.
U těch nehod podle mě neblahou roli hrála dobová móda - dobře živená selka v plné kroji nebo sedlák v těžkém kabátě a válenkách by nejspíš neměli šanci, i kdyby nakrásně plavat uměli.
alkoholismus) chlastalo se myslím odjakživa strašlivě, je o tom dostatek zpráv v literatuře i jinde (neustále si na to někdo někde stěžuje, nepřekvapivě hlavně vrchnost a klérus, majíce často sami máslo na hlavě) - viz třeba
In taberna quando sumus z Orffových
Carmina Burana (texty z 12. a 13. století), kde se dokonce vyjmenovává, kdo všechno pije:
Bibit hera, bibit herus,
bibit miles, bibit clerus,
bibit ille, bibit illa,
bibit servus cum ancilla,
bibit velox, bibit piger,
bibit albus, bibit niger,
bibit constans, bibit vagus,
bibit rudis, bibit magus.
Bibit pauper et egrotus,
bibit exul et ignotus,
bibit puer, bibit canus,
bibit presul et decanus,
bibit soror, bibit frater,
bibit anus, bibit mater,
bibit ista, bibit ille,
bibunt centum, bibunt mille.
(čili úplně všichni
)
Četl jsem před nedávnem nějakou knížku o historické kuchyni, a jsou tam přepisy přídělů proviantu pro mnichy v klášteře, a pokud si dobře pamatuju, vína bylo snad jeden dva litry na osobu a den (
bibit clerus).
Sluší se ale poznamenat, že pivo a víno a jiné kvašené nápoje byly v minulosti nejspíš pořád o něco zdravější pití než obecně dostupné zdroje (hlavně) povrchové vody.