Jarda1 píše:Díky, to jste mě uklidnil...
Možná by Vám pomohlo přečíst v sekci Rady do začátku témata Noříme se do matrik.
Je tam takových odpozorovaných věcí mnohem více...
K tomu věku.
Udělejte si průzkum mezi svými dětmi či známými, jak je na tom kdo se znalostí data (roku) narození prarodičů.
Sám se třeba zamyslete, jak byste asi odhadl věk sousedů nebo třeba kolegů ze zaměstnání...
Ve starších dobách "matričních", nebyly k dispozici skoro nikdy žádné písemné doklady v domácnosti, nebylo podle čeho určit věk. Křestní listy byly výjimkou, vyřizovaly se tehdy, když bylo třeba něco někde doložit, to se odevzdaly, případně byly potřeba ke svatbě, ale to zůstávaly v církevním archivu. Oddací list někde v rodinách byl, především tam, kde se častěji stěhovali z farnosti do farnosti a dokládali, že jsou opravdu manželé...
Z hlediska církevního... zemřel starý člověk, v době narození byl ve farnosti naprosto jiný kněz, matrika N se už psala do nové knihy a ta stará byla někde v archivu farnosti.... Sice dohledatelná, ale ...
Pro kněze bylo důležité zapsat, že osoba zemřela, to bylo jediné, co bylo podstatné, bohužel, u zemřelého už vůbec na věku nezáleželo.. nikdo ho nepotřeboval znát... A tak jako v každé profesi i zde se to maličko nebo hodně ošidilo.
Věk se určoval podle toho, co řekl pozůstalý vdovec, vdova, co sdělili sousedé, případně podle věku pozůstalých dětí vnuků... podle toho, co si v obci o zemřelém kdo pamatoval (byl na vojně tehdy, pomáhal při povodních v roce XY, stavěl kostelní věž... - snažili se jeho věk určit pomocí známých dat) nebo podle vzhledu v době úmrtí.. .
Ke zpřesnění věku zemřelého - dle mých zkušeností docházelo až v druhé polovině 19. století, spíše na přelomu 19. a 20. století. To už ve větší míře fungoval přesun informací mezi farnostmi a začalo být dobrým zvykem informovat farnost narození o matričních událostech, vztažených ke zrozenci.
Svatba, ovdovění, úmrtí... tyto informace se přenášely do matriky narozených jako dodatečná poznámka .
Ještě pozor na jednu věc - matriky, především 17. a 18. století, vlastně psali většinou kantoři. Kněz si dělal poznámky na papírky, ty se pak přepisovaly... Pro kantora to byla povinnost navíc, tak se někdy lístečky hromadily, přepisovaly se nepřesně, nějaký zapadl, nebo když chyběli např. zemřelí do obvyklého počtu , tak se lístečky opsaly dvakrát (nebo se tak stalo nepozorností). Kontroly matrik se prováděly, ale jak moc se šlo do hloubky , to se z matričních knih nepozná...
Je třeba mít v patrnosti důležitý fakt, že v 17, . 18. a z části 19. století většinou lidé neuměli číst, psát nebo nečetli, nepsali tak dobře, aby mohli cokoliv v matrice zkontrolovat... Vídáme sice podpisy třeba otce, který u svatby dává povolení své neplnoleté dceři, ale vzhledem k viditelnému úsilí, se kterým se otec podepisoval, je těžké si představit, že by stihl zkontrolovat, zda je správně uvedený věk jeho dcery...
Buďme rádi za trošku kusé, někdy nesprávné informace, je na nás, abychom si ta klubíčka skoro detektivní postupně rozplétali s trochou matematické logiky ...
A data narození u sčítání... Jasně, jsou tam chyby,. ale většina sčítání se musela dokládat křestními (rodnými) listy , někde jsou vidět i dochované lístečky s poznámkou - pro účely sčítání, kde farář z farnosti XY potvrzuje, že se osoba narodila tam tam, tehdy a tehdy...
Zcela jistě záleželo na sčítacích komisařích, jak pečlivě přistupovali k záznamům, jak je kontrolovali a zda bylo vůbec možné, vše zkontrolovat.
Je ale vidět, třeba u rodin, kde žila původně svobodná matka s nemanželskými dětmi, kde její dcery měly také nemanželské děti, že se dost bedlivě hlídalo , jaké má kdo příjmení, a dělaly se opravy.
Takže ke kontrolám zcela jistě docházelo....
To, že nesouhlasí data narození bych spíš přičítala tomu, že se údaj nesprávně opsal, případně se zaměnila data u jednotlivých dětí... ale to nemám ničím podloženo.
Z
