Nějak se přesně neorientuji v oblasti sirotčinců.
Ano, byly jakousi součástí Zemských porodnic, ale současně sirotčince vznikaly všude, kde bylo potřeba, především v rámci katolické církve, obcí ( ve smyslu měst) a pak z darů výše postavených osob.
citace:
V druhé polovině
19. století jich na Moravě vzniklo obdivuhodné množství. Jen katolická charita
a jednotlivé řády jich zastřešovaly 24.
19 K číslu je potřeba připočíst další desítky
městských sirotčinců.
https://theses.cz/id/yekpe1/30153771citace:
V případě postižení či nějaké
psychické nemoci byli sirotci posíláni do specializovaných ústavů nebo chorobinců.
https://theses.cz/id/yekpe1/30153771Pak je tedy v citované práci konstatováno, že sirotčince byly často spojovány s chudobinci nebo dokonce s chorobinci...
Ve své podstatě s sebou zákon o domovském právu přinesl obrovský problém pro malé obce, protože na ně spadla povinnost starat se o své "domovské příslušníky", byť ti lidé získali domovskou příslušnost třeba po otci, ten po dědečkovi... a nikdy v dané obci nebyl ba ani nevěděl, kde se obec nachází.
V práci se vychází z faktu, že u sirotků byla známá domovská obec. Podle matričních zápisů to ale nebyla vždy pravda.
Zřdjmě se tyto hraniční případy řešily jednotlivě... V každém případě je ale vidět, že někteří sirotci, jak jsme se dočetly v pracech na téma Zemská porodnice, byli ihned po narození předáváni do pěstounské péče, jiní doputovali "nějak" do sirotčince a tam zůstávali až do cca 14 - 15 let. V práci se píše, že sirotřčince zajišťovaly chlapcům i další uplatnění - většinou vyučení (to bývalo spojeno se stravou, ubytováním, ale bez nějaké pravidlené mzdy) a dívkám pak sirotčinec zajišťoval většinou službu u někoho.
Zdá se tedy, že o dítka ze sirotčinců bylo alespoň v následné době postaráno lépe, než o sirotky, kteří se ocitli v pěstounských rodinách... Tam povinnost postarat se o život po dosažení 15 roků není zmíněna ani u nějaké instituce, ba ani u pěstounů - většina dětí tam nezůstávala .
Dále je uvedeno, že :
citace:
Děti byly přijímány od nejrůznějšího věku – od několikaměsíčních nebo
až v předškolním věku. Jednalo se pouze o zdravé jedince.
https://theses.cz/id/yekpe1/30153771Nabízí se tedy otázka, zda děti ze Zemských porodnic byly předávány do pěstounské péče všechny (skoro všechny) nebo zda se nějak rovnoměrně podílely na péči i sirotčince.
Zvláštní otázkou je péče o sirotky s židovským vyznáním, většina popisovaných mechanismů hovoří o katolických institucích, tedy o katolických dětech, nebo to alespoň předpokládá jako samozřejmost.
Na netu se dají najít zmínky o péči o židovské sirotky, jednak v rámci konkretní židovské obce - Obec zajišťovala pomoc vdovám a sirotkům, ale zatím jsem nenarazila na konkretní způsob provádění.
Stejně tak se dá občas najít zmínka o sirotčinci pro židovské děti, někdy je uvedeno i jméno zřizovatele, ale nic konkretního o tom, jak péče probíhala, jsem nenašla.
odkazy:
http://sfi.usc.edu/iwalk/vinohrady?tab=4https://webcache.googleusercontent.com/ ... clnk&gl=czDruhý odkaz je obsáhlejší, ale domnívám se, že ani zde se neřeší nějaká přesnější pravidla, kdo kdy jak vychovával židovského sirotka.
citace:
Péče byla často vykonávánaprostřednictvím spolkŧ, z nichţ některé vznikaly z iniciativy ţidovských náboţenských obcí.Řada spolkŧ prováděla péči o mládeţ samostatně a zaměřovala se na rŧzné její sféry – některése věnovaly chudým studentŧm, jiné obstarávaly stravu a ošacení, část z nich udrţovalaútulky, domovy, či sirotčince.86 Ze spolkŧ pečujících o sirotky mŧţeme jmenovat alespoňněkteré: Soukromý ţenský spolek pro výchovu chudých osiřelých dívek israelitských,Krejcarový spolek pro podporu chudých osiřelých israelských dívek v Čechách, spolekIsraelitský sirotčinec pro hochy z Čech, Spolek pro israelitský sirotčinec pro hochy, Ţidovskáústředna pro sociální péči v ČSR nebo spolek Domov pro opuštěné ţidovské děti v Praze..
https://webcache.googleusercontent.com/ ... clnk&gl=czVůbec tedy netuším, jak v praxi probíhaly platby za péči o židovského sirotka. Spadal tento sirotek pod domovskou obec, nebo nějak přispívala židovská obec? Bylo automaticky dodržováno to, že židovské dítě bylo umísťováno do židovské rodiny nebo muselo být pokřtěno, aby se mu dostalo péče, zprostředkované státními institucemi či domovskou obcí?
Všechny výše uvedené odkazy se především zabývají stavem na konci 19. st. a pak především na počátku 20. st, navíc automaticky se předpokládá péče o katolické sirotky.
Nikde ani zmínka o evangelických sirotcích, snad tedy, když byli pokřtěni, mohli být ve stejných institucích... to netuším.
Jak to bylo se židovskými sirotky v 19. století a i dříve - tedy v době platnosti familianstkých zákonů. nebo o něco později v rámci institutu domovské obce, nevím, našla jsem jen drobné zmínky, které popisovaly možná nějakou jednotlivou konkretní situaci, ale ne systém. (pokud tedy byl nějaký stanoven).
V první republice zcela jistě fungoval i systém, kdy se o sirotky starala , spíše tedy "starala" domovská obec, dítě bylo dáno do péče nějaké chudé místní rodiny, většinou z pastoušky, o jeho stravu se měli starat místní sedláci, a dítě za to odvádělo práci. Tuším - Madla z cihelny - se takhle ocitla v pastoušce a jen díky dobré paní učitelce se dokázala z tohoto prostředí vymanit (názvem filmu si nejsem jista)
V Otci Kondelíkovi je zase zmínka o tom, že vybrané peníze půjdou na sirotčince a mistr Kondelík to ironizuje - koupí se dětičkám pár šedivých oblečků a pak půjdou líbat ruce dámám z místního spolku. Nepamatuju si to zcela přesně.
Zajímavá zmínka je :
Řeholnice představovaly
kvalifikovanou i levnou pracovní sílu, bez které by tehdejší sociální péče nemohla
fungovat. Přesto se objevily případy, kdy město původně využívalo světského
personálu, následně však uzavřelo smlouvu s některou z kongregací.
https://theses.cz/id/yekpe1/30153771Nabízí se otázka, proč i sirotčince, které zřizovalo město, musely mít postupně církevní personál. Nedomnívám se, že tím město ušetřilo, ale snad se mohlo jednat o fakt, že se ona kongregace postaral o vše potřebné i z hlediska organizace a městu ubyly starosti např. i se sháněním personálu, i když velmi pravděpodobně tento způsob vedení sirotčince byl pro město mnohem nákladnější.
Bohužel se odvážím konstatovat, že šlo o systém, kde byly na dosah peníze.
matka musela zaplatit za porod, někdo musel zaplatit pěstounům , někdo musel vydržoval sirotčince, někdo pořádal sbírky na podporu sirotků... no a kde se peněz nedostávalo, tam musela zasáhnout domovská obec.
Podle mě nikdo ze zřizovatelů sirotčinců neměl zájem vkládat vlastní, (spolkové, církevní) peníze do provozu. Očekávalo se to od státu, státních institucí... případně se apelovalo na příspěvky, dary a počítalo se s výnosy dobročinných akcí...
JInak řečeno bylo dost těch, kteří se možná chtěli na péči o sirotky obohatit, sorry. Ať už třeba chudé rodiny v obcích, kteří si brali sirotky jak na běžícím pásu, nebo třeba i instituce, které sirotčince zakládaly. Ale to je můj osobní názor, nemusí být správný.
Asi je to téma opravdu velice rozsáhlé... Máme šanci uchopit pár aspektů z široké škály dění kolem sirotků, ale ... v mnoha pracech, které jsme prolétla se uvádí, že téma nebylo dosud zpracované, bylo zpracované neúplně, nebylo pojato ve všech návaznostech... nebo jen lakonické, ... nikde se toho moc nedalo dohledat.
Ale v pracech jsou odkazy na zdroje, tak třeba časem někdo něco zpracuje podrobněji.
Z
edit
ke kroměřížské instituci je na konci pro mě zajímavý závěr:
Obyvatelé chudobince a chorobince se hlásili
k české národnosti, objevily se mezi nimi pouze tři výjimky: jedna Němka a dvě
Židovky. Místní sirotci měli především kroměřížskou domovskou příslušnost. V této
době byly za sirotky prohlášeny i děti, jejichž matka žila. Zachovaly se i dopisy rodičů,
kteří z důvodu chudoby, zdraví či práce žádaly o přijetí vlastních dětí do daného
institutu. Oproti jiným sirotčincům byly přijímány děti pouze české národnosti, ale obou
pohlaví, bez ohledu na věk či manželský původ. Ve sčítacích operátech se také objevily
zmínky o sirotcích, kteří zde zůstávali až do velmi vysokého věku (až 19 let). O dalším
životě sirotků, kteří vyrostli v kroměřížském sirotčinci, nešlo najít žádné stopy.
Výjimku tvořil František Eduard Christian, který se stal malířem loutkařské firmy
A. Münzberg.
https://theses.cz/id/yekpe1/30153771V neposlední řadě je také třeba vnímat stav po vzniku ČSR, kdy mohlo - docházelo k národnostním sporů a o vliv v řádech, to se mohlo odrazit i na vedení, či zřizování, rušení institucí, které se staraly o nemohoucí (aˇ%t už děti nebo dospělé).
jen pro zajímavost, uvedeným malířem Christianem a jeho jmenovcem jsme se už na fóru zabývali.
Z