Zkuste se přiklonit spíše k tomu, jak se tehdy svatby uzavíraly... Rozhodovali rodiče, pokud sami nenašli vhodného kandidáta - kandidátku na místo po potomkově boku, pověřili tím za úplatu muže, který měl domlouvání sňatků jako životní náplň i obživu. Krajově se jim říkalo různě, u Vás to neznám
...
Ti pak nabízeli potenciální adepty - adeptky, .... v zastoupení jedněch rodičů navštěvovali rodiče druhého pot. snoubence a smlouvali... Ono nešlo o lásku, ono šlo většinou o majetek....
Svatby se velmi často smlouvaly v hospodách, především zájezdních, kde se kromě páchaných neřestí s povětrnými ženami také domlouvaly výhodné obchody - koupě, prodej... takže i svatby.
Před svatbou často došlo i na ty duchny, byť to byl hřích, ale především šlo o to, zda je reálná šance, zda se rod (a majetek) bude dál rozrůstat...
Jedna Vaše nevěstinka byla mladinká, (bylo potřeba spojit rody a věkem vhodnější buď nebyla nebo si rodiče mladíka mohli vybírat, třeba se matka domnívala, že mladinká nezkušená se nebude plést do vedení domácnosti na statku... nebo že starší bude moci mladé radit... důvodů k takovému výběru spoustu..), určitě najdete i opak, tedy že statná vdova v letech si vzala za manžela mladíka, "naprostou shodou okolností" třeba právě tovaryše z manželovy dílny...
Kolik já už viděla na pohled věkem nerovných svateb... pro mladé hochy neoplývající majetkem, ale šikovností, zručností, to byl jeden z mála možných akceptovatelných způsobů, jak se stát mistrem a získat vlastní dílnu.
Fakt je ten, že je ale mnohem příjemnější přemýšlet nad nalezeným sňatkem v kulisách zamilovanosti, velké lásky a vzájemné náklonnosti až za hrob, proč ne
Z