vixiv píše:Dobrý den,
chtěl bych se zeptat: občas se zde setkáváme s informací, že např. datum narození se nepodařilo dohledat, ano např. matriky chybějí. Mě však zajímá spíše úmrtí a starší doba do roku 1800 (např. 1700-1800). Když někdo zemřel byl vždy zapsán do matriky úmrtí nebo jsou případy, kdy se dotyčný nezapsal např. byl pohřešovaný atd.
Jak je to obecně se zapisováním do matrik v tomto období? Bylo normální, že nerozené dítě nebylo křtěné a tudíž nezapsané? Bylo normální, že by svatba nebyla církevní? Bylo normální, že člověk zemřel, byl ve svém okolí známý, ale nebyl pochován a tudíž do matriky nezapsán.
Existuje nějaký další pramen ze kterého tyto informace čerpat?
děkuji za odpověď
Možná trochu pomůže sekce rady do začátku Zkuste tomu věnovat chvíli času, třeba Noříme se do matrik. .
V době, kterou uvádíte, by se nemělo stát, že pokřtěné dítě nebylo zapsáno do matriky. a už vůbec ne, že dítě zůstalo nepokřtěné.
Svatby, v době, kterou uvádíte, se konaly pouze církevní svatby, jiná možnost neexistovala, a páry spolu nežili bez oddaní.
Ten, kdo zemřel byl církevně pochován a zapsán do matriky.
Bohužel, jako vždy platí, že nic není stoprocentní.
Do matrik se zapisovalo přes tzv. lístečky, kam si kněz zapsal událost a posléze ji přepsal do matriky - takže lísteček se mohl ztratit, nebo se špatně přečetl.
U dětí se měnil způsob zapisování. Nejstarší zápisy uvádí jen pokřtěné děti a pak děti , které zemřely jako pokřtěné. Někdy se třeba dítě, které zemřelo těsně po křtu ani v matrice narozených neobjevilo, ale bylo rovnou zapsáno mezi zemřelé, někdy i naopak, kdy do matriky N bylo vepsáno pouze následné úmrtí.
Nepokřtěné děti byly zapisovány až později, většinou pouze jako mrtvě narozené dítě toho a toho.
Variant, jak to bylo s dětmi, které po porodu zemřely, je mnoho.
Opsala bych Vaše dotazy tak, že je vysoká jistota, že kolem narození i úmrtí byly všechny postupy dodrženy, především proto, že rodina věděla, že jako katolík musí mít křest, pohřeb, ... Na druhou stranu, církev to vše zcela jistě provedla , jen ty zápisy mohly být vedeny nesprávně, neúplně.
Třeba kolem r. 1700 chybělo spousta kněží, fary byly neobsazené, s velkou "dojezdovou" vzdáleností... takže opravdu měl toho farář na starosti hrozně moc.
Je ale třeba si také uvědomit, že soused, který bydlel v dané obci, mohl zemřít jinde, třeba tam, kde byl za prací, nebo kam vezl úrodu, nebo kde hledat obživu, pak je zapsán v matrice té obce, kde zemřel.
Stejně tak dítě matka mohla porodit jinde, důvody podobné.
No a svatby - ty se konaly nejčastěji i u nevěsty. Pokud ale třeba nevěsta pocházela z dané obce, ale soužila v obci spadající pod jinou farnost, pak by se měla konat svatba v této (jiné) farnosti. Tam prostě nevěsta spadala. Přefaření - tedy návrat do své farnosti to byly poplatky navíc.
Kolem roku 1700 jsem viděla dost matrik, kde byly jasně nesprávné záznamy, dvakrát zapsaní stejní zemřelí, dítě zapsané jinému otci (první manžel matky, i když ona dítě porodila druhému manželovi), zemřelé manželské dítě, připsané pouze matce (ta byla v době úmrtí dítěte již vdovou)
Odhadem bych řekla, že po polovině 18. století se zápisy velmi zkvalitňují, objevují se pravidelné visitace nadřízených - tedy i kontrola vedení matričních knih.
U nepokřtěných dětí zvažte ještě variantu tajní evangelíci, dítě sice bylo pokřtěno, ale evangelickým pastorem potají, nebo zcela vyjímečně i katolickým knězem, ale potají a tak se nedostal zápis do matriční knihy...
Na závěr - jak určitě sám víte, vše je také o lidech., Někde byl farář pořádný, pečlivý, písmo jak vyšité a spousta údajů navíc proti průměru, jinde to flákal, přepisoval, měnil, a přečíst se to nedá.
No a úplně nakonec - předci se stěhovali, někdy oficiálně s výhostí, jindy z panství zdrhli, nebo si je vyžádal majitel jiného panství a pokutu za ně zaplatil.
To už si musíte ale dát sám do souvislosti s Vašim rodem.
Z