Na těch dotazech není nic špatného a ani to tak nevnímám.
A ještě důležitý dodatek - tohle platí pro římskokatolickou církev, Arcibiskupství olomoucké - v jiné církvi, a dokonce i ve stejné církvi v jiné (arci)diecézi to může být jinak. Každá diecéze je dost autonomní oblast, kde si biskup může určovat pravidla. A aby to nebylo všude úplně jinak, tak existuje tzv. biskupská konference (u nás sdružuje Čechy a Moravu), kde se biskupové domluví, aby ve stejných situacích postupovali pokud možno stejně nebo alespoň podobně. Ale i tak mezi předpisy a zvyklostmi mezi jednotlivými diecézemi rozdíly jsou.
Neexistuje žádný poplatek za křest, pohřeb, pomazání nemocných apod. Ani předepsaný, ani doporučený. Jediný "oficiální" poplatek, který by měl (ale nemusí) veřící dávat je to mešní stipendium. Někdo (kdokoli) může dojít za knězem a požádat ho, aby odsloužil mši na nějaký úmysl (za nemocného, za zemřelého, jako poděkování za něco, prosbu za něco… - tedy pohřební [zádušní] mše je z tohoto pohledu mše, jako jakákoli jiná) a ten, kdo o takovou mši žádá by měl knězi dát toto mešní stipendium. A jedná se o přímý příjem kněze. Není možné z těchto peněz hradit provoz kostela.
Dar na provoz (nebo jinou potřebu církve) je možno dát zvlášť a tento dar není nijak vyžadován ani stanoven. A ani nijak není spojován s nějakým církevním úkonem. Je to víceméně to samo, jako by farník hodil příslušný obnos to kasičky v kostele (nebo do košíku při sbírce).
Byl jsem nejednou svědkem toho, že třeba svatebčané dávali knězi "za svatbu" 1000,- Kč. A kněz udělal to, že si z toho vzal "své" 200,- a zbytek obrazně řečeno "hodil do pokladničky" (tedy uložil na příslušný účet). Jako všude, kde neexistuje předpis, je to o lidech. Někdo si to nechá celé, někdo si nenechá nic…
ad výše daru - věřící to chápou, jako "poděkování", takže při pomazání nemocného doma "babička" farářovi vtiskne do ruky stokorunu (tak aby to nikdo neviděl), když se bude v kostele ženit nevěřící podnikatel (v kostele proto, že je to "hezčí"), bude okázale "mávat" dvoutisícovkou. U křtu, pohřbu apod. bude někdo knězi dávat, řekněme, 500,- (200,- by lidem přišlo málo, 1000,- moc a "drobit" to na víc bankovek vypadá "divně"). Každopádně - u pohřbu se ještě dává varhaníkovi, zpěvkákům, ministrantům (ne proto, že by ti dotyční nepřišli, ale aby "nepomluvili, že nic nedostali"
). U křtu se to většinou vyřeší krabičkou cukroví, u svatby dostane varhaník "nějaký blíže nespecifikovaný" peníz (200 - 500) a krabičku cukroví, zpěváci a ministranti taky cukroví. A pak se samozřejmě doma řeší, kdo byl větší škrt a dal cukroví míň (nebo víc)
A tohle jsou přímo moje zkušenosti - coby kluk ministrant, dnes občas vypomůžu se zpěvem, když "běžné" zpěvačky nemůžou nebo umře nebo se žení někdo "významnější" = někdo z aktivních farníků a chceme mu ten zpěv "udělat" hezčí. Ale v žádném případě na takovou "štaci" nejdu proto, že čekám, že něco dostanu.
Úklid kostela - ale třeba i květinovou výzdobu řeší farníci opravdu sami bez nároku na honorář (jediná funkce, která může být a bývá oficiálně placená, je varhaník). Ale i tak je potřeba, aby na to byly nakoupené čistící prostředky, funkční vysavač apod. Kytky si naše děvčata taky pěstují doma sama, občas je ale dobré taky něco nakoupit. A zrovna kytky levné nejsou - a všichni víme, jak dlouho vydrží hezké… Stejně tak běžné malé opravy, údržba hodinového stroje, sečení trávy, v zimě odhazování sněhu se řeší vlastními silami a nikoho by nenapadlo si za to říct o nějakou odměnu. Všichni to berou tak, že se starají o "svůj" kostel.