Fórum pro příznivce genealogie. Hledání předků, tvorba rodokmenů, rady, genealogický software a další.
mfal62 píše:bez povolení velitele pluku se voják v té době nemohl oženit,
to je mně jasné.
bohužel takové povolení dávali velitelé neradi a většinou jen v případě,
kdy měl voják nějak zajištěné živobytí (v našem případě dědic gruntu)
potencionálním dědicem gruntu by byl od narození prvního dítěte , tedy od r. 1807
na začátku 19. stol. se usedlí lidé (měli pole, dobytek) pohybovali zpravidla jen do 15 km od svého bydliště, proto se vojáci obvykle ženili
ve farnosti své nevěsty, pokud měli známost ještě před vojnou (nebo později z doby nějaké delší dovolenky, kdy se museli zdržovat na předem určeném
místě - většinou u rodičů, aby velitel věděl, které vrchnosti má zaslat dopis s požadavkem návratu na vojnu)
Tomu zas tak zcela nerozumím, kolem r. 1800 vnímám svatby i ze vzdálenějších míst, především sedláčtí synkové si brali nevěstu podle "výhodnosti" a naopak, dcery sedláků se vdávaly na větší vzdálenosti..., ne podle blízkosti bydliště nebo snad z farnosti či stejného panství. Naopak nádeníci chodili za prací tam, kde se doslechli, že je dobrý výdělek. (především cihelny, ale i další nově otevírané stavby, všeobecně pak manufaktury, především textilní průmysl, který stahoval pracovní síly z opravdu širokého okolí. Lidé se mohli přece po zrušení nevolnictví volně stěhovat.
Nepostřehla jsem, Vy víte, odkud byl tento voják?
získat delší dovolenku cca po 2 letech služby nebyl problém, pokud se zrovna neválčilo, velitelství s tím přímo počítalo, že značnou část vycvičených vojáků
nemusí nějakou dobu živit a ubytovávat;
Po dvou letech služby si tedy mohl požádat o dovolenku, ale nemohl se v době této dovolenky oženit, i když už měl dítě?
ale získat povolení ke svatbě bylo opravdu nesnadné
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků