Sám se věnuji spíše státní policii a četnictvo přenechávám jiným, zkušenějším, ale kdysi jsem pro GHL napsal drobný článek o pátrání po předcích u bezp. sborů. Něco se mohlo změnit, ale třeba to někomu pomůže.
Základní přehled bezpečnostních sborů na území ČSR v letech 1918 - 1945
Četnický sbor se formoval původně z vojenských jednotek v polovině 19. století. Zákon, zavádějící četnictvo byl vydán v lednu 1850. Četnictvo bylo definováno jako vojensky organizovaný strážní sbor určený k udržování veřejné bezpečnosti, klidu a pořádku. Do roku 1918 si četnickým sbor prošel jistým organizačním vývojem, který zde nemá smysl rozebírat a který je podrobněji popsán v literatuře, na kterou je odkazováno. Na počátku 20. století se ustálila organizační struktura, kterou později přejal i Československý stát. V čela sboru stál Generální velitel četnictva. Tomu byla podřízena zemská četnická velitelství (ZČV). Dalším organizačním článkem byla četnická oddělení (ČO). V letech 1921 – 1929 stál mezi ČO a ZČV exponovaný četnický štábní důstojník. Nižším organizačním článkem byla okresní četnická velitelství (OČV). Základním stavebním kamenem v celé organizační struktuře byla četnická stanice (ČS). Současně s vývojem bezpečnostní služby vznikaly další specializované oddělení jako ústřední četnické pátrací oddělení (1928), četnické letecké hlídky (1935), četnické pátrací stanice (1933), četnické pohotovostní oddíly (1933), četnické silniční kontrolní stanice (1935), četnické pohraniční a kontrolní stanice (1931) atd. K zásadní reorganizaci v bezpečnostní službě došlo v roce 1942 v rámci tzv. heydrichových reforem, ale to se celkem našeho problému, tedy vyhledání konkrétní osoby netýká. Důležité je to, že po celou dobu své existence si zachoval četnický sbor statut vojensky organizovaného sboru a jeho příslušníci vždy vykonávali službu ve služebním stejnokroji. Příslušníci sboru se dělili na gážisty mimo hodnostní třídy a důstojníky četnictva (gážisté v hodnostních třídách). Důstojníci se dělili na důstojníky správní a výkonné a důstojníky služeb (zdravotní, právní, účetní kontroly atd.).
Dalším bezpečnostním sborem byla tzv. státní policie. Moderní policie na území ČSR se začala formovat na počátku 17. století v Praze. Moderní policie v pravém slova smyslu se zde, v Brně a dočasně v Opavě zformovala na konci 18. století. V roce 1918 přešlo do služby nového státu pouhých 1881 policejních zaměstnanců od policejního ředitelství v Praze, policejních komisařství v Plzni (1918) a Moravské Ostravě (1894) a z pohraničních policejních komisařství v Podmoklech, Chebu a Bohumíně. Policie se dělila na složku uniformovanou, která byla vojensky řízena a její příslušníci vykonávali bezpečnostní službu ve stejnokroji podobně jako četníci v daném území (katastr města) a na složku neuniformovanou, která byla řízena na zásadě moci představenské a jejíž příslušníci konaly v příslušném obvodu službu zpravodajskou, vyšetřovací, dohlížecí, pátrací a administrativní činnost, při jejímž výkonu se prokazovali služební legitimací nebo služebním odznakem. Zde je nutné připomenout, že v roce 1918 existovala uniformovaná stráž pouze v Praze. V dalších letech po vzniku Československa došlo ke vzniku řady dalších policejních úřadů a to ředitelství, komisařství a expozitur. V zásadě se tak dělo v oblastech se silnou většinou obyvatelstva německé národnosti, kde tak stát posiloval svou pozici (nespolehlivé obecní zastupitelstva, obecní policie) a do roku 1938 se početní stavy policistů a četníků takřka srovnaly, neboť v té době již existovalo bez policejních expozitur 69 policejních úřadů. Vzhledem ke struktuře státní policie je zde situace s personálním složením o něco složitější oproti četnictvu. Příslušníci uniformovaného sboru se dělili na gážisty mimo hodnostní třídy a úředníky. Úředníci se dělili na úředníky statutu A a statutu B. Na gážisty mimo hodnostní třídy a úředníky se dělil i neuniformovaný sbor. Dále pracovali v policejní službě mimo uniformovaných a neuniformovaných policistů konceptní úředníci, kancelářští úředníci, úřední sluhové, policejní lékaři a ošetřovatelé koní. Každá tato kategorie zaměstnanců se dále dělila a každá měla své vlastní úřednické a hodnostní tituly, což vytváří v systému státní policie určité nejasnosti. Základním předpisem, kterým se řídil služební poměr státních politiků, byla služební pragmatika s odkazem na nově přijímané zákonné normy. Kategorie zaměstnanců mimo výkonné složky, tedy uniformovanou a neuniformovanou stráž, vykonávali zejména kancelářské a pomocné práce neboť státní policie vykonávala v oboru své působnosti i tzv. policii správní, což znamená, že vedla evidenci obyvatel, občanských legitimací,
zbrojních průkazů, spolkový registr atd. Policie také na rozdíl od četnictva neměla jednotné velení. Každý policejní úřad byl vlastně jakousi samostatnou jednotkou s danou podřízeností politickému úřadu (okresní nebo zemský úřad) a ministerstvu vnitra. To sebou neslo značné rozdíly např. ve výstroji, výzbroji atd. Jakési jednotnosti dosáhla státní policie až v závěru existence demokratického Československa. Od vzniku republiky v roce 1918 se objevila několikrát snaha o sjednocení výkonu bezpečnostní služby v Československu, určitou snahu o unifikaci bezpečnostní služby nesly i již zmiňované heydrichovy reformy v roce 1942. Přesto až do roku 1945 vedle sebe existovali četnictvo a státní policie se všemi nevýhodami dvojího výkonu bezpečnostní služby.
Dalším ozbrojeným sborem existujícím již za c. k. mocnářství a převzatým Československou republikou byla finanční stráž. Finanční stráž (FS) byla ozbrojeným sborem ministerstva financí. Finančníci konaly službu ve stejnokroji, podobně jako četníci. Velice zjednodušeně řečeno, mezi základní povinnosti finanční stráže patřila hraniční kontrola zabraňující pašování zboží, kontrola osob a dopravovaného zboží v celním pásmu, hraniční kontroly dopravovaného zboží a osob, ve vnitrozemí dohled na tzv. potravní čáře a dohled v lihovarech, cukrovarech, tabákových závodech atd. Početní stavy příslušníků finanční stráže se jako u státní policie postupně navyšovaly, kdy maxima dosáhly v letech 1938 a 1939. Finanční stráž byla zrušena rozhodnutím okupačních úřadů k 1. říjnu 1940. Po válce byla krátce obnovena, ale po únoru 1948 byla opět likvidována začleněním do Sboru národní bezpečnosti. Financové se jaksi nehodili do „nové“ doby po Únoru 48. Na pomyslném žebříčku výkonu služby lze považovat službu u finanční stráže za nejnáročnější mezi ozbrojenými sbory. Současně byla nejméně finančně ohodnocena. Jisté zlepšení přišlo opět až v závěru samotné existence demokratického státu.
Jistým specifickým bezpečnostním sborem byla Stráž obrany státu (SOS). Ta vznikla na základě vládního nařízení v roce 1936 a přivedla ke společné službě příslušníky státní policie, četnictva, finanční stráže a vojenské posily. Základním úkolem praporů SOS bylo uzavření hranic a jejich ochrana v době ohrožení státu do nástupu jednotek pravidelné armády. V osudových letech 1938 a 1939 nesli příslušníci SOS největší tíhu protičeskoslovenských provokací v pohraničí, na Slovensku a Zakarpatské Rusi. Zde tyto jednotky vedly neoficiální válku s maďarskou pravidelnou armádou. Nejvíce byli v jednotkách SOS zastoupeni příslušníci FS.
Dalšími ozbrojenými sbory byly městské stráže a policie a obecní policie. Jedná se o jednotky, které jsou v dnešní době těžce zmapovatelné. Obecního strážníka měla téměř každá obec. Zde plnil funkci jakéhosi pomocníka obecní rady, kdy dohlížel na dodržování obecních vyhlášek, vyvěšoval obecní vyhlášky, konal drobné kancelářské práce, předvolával strany k jednání na obecní úřad atd. Další kategorií jsou velké městské policejní sbory. Tyto byly často v průběhu 20. a 30. let 20. století zestátněny, např. Plzeň (1918), Brno (1922), Aš (1936) atd. neboť v místě, kde byla zřízena státní policie, nebylo možné, aby pracovala i policie obecní. Obecní zaměstnanci bývali často převedeni do státní služby.
Posledním ozbrojeným bezpečnostním sborem byla vězeňská stráž. Ta působila ve věznicích a dohlížela zde na výkon trestu odsouzených. Vězeňská stráž byla podřízena ministerstvu spravedlnosti. Její příslušníci se dělili na gážisty mimo hodnostní třídy a úředníky.
Fluktuace příslušníků bezpečnostních sborů
Z mého dosavadního studia bezpečnostních sborů na území ČSR lze usoudit, že k jisté fluktuaci příslušníků ozbrojených složek docházelo ve všech případech. Nejčastěji docházelo k překládání příslušníků četnictva a finanční stráže. Není ojedinělý případ, kdy četník během dvaceti let služby vystřídá více jak deset služebních míst. Obdobné to bylo u příslušníků finanční stráže. U státní policie byla situace stabilnější, ovšem jak přibývaly nové policejní úřady, přibývalo přemisťovaných policistů. Situace nebyla ovšem taková jako u četnictva nebo finanční stráže. K stráži obrany státu lze říci jen tolik, že její příslušníci byli zařazeni do praporů a nižších jednotek podle místa svého služebního zařazení nebo, v případě vojenských posil, místa bydliště. U vězeňské stráže mám rovněž dokumenty, které dokazují, že v některých případech byli její příslušníci překládáni na různá působiště. Ta ovšem byla omezena počtem věznic v Československu a tím byly limitovány i počty dozorců a úředníků. K překládání docházelo často bez vůle příslušníka sboru a často na velkou vzdálenost. Proto je někdy velice těžké sledovat životní osudy předků.
Jak jsem uvedl výše, zabývám se zejména policií a četnictvem a tak se pokusím čtenářům nastínit možné cesty, jak svého předka zařazeného v tomto sboru vypátrat.
Archivní fondy a prameny
Městská stráž
Informace o obecních strážnících lze hledat zejména v obecních kronikách a fondech týkajících se dotčené obce. Zejména pak ve fondech, které pojednávají o účetnictví obce. Obecní strážník často užíval obecní byt, pozemek apod., z obecní kasy mu byl vyplácen plat a náklady na výstroj a výzbroj. K likvidaci obecní stráže docházelo buď zestátněním policejní služby, případně na základě nařízení okupačních úřadů z roku 1942, které nařizovalo udržovat obecní policii pouze ve městech s počtem obyvatel přesahující 1.000 osob. Strážníci pak často přecházeli do obecních služeb jako obecní sluhové apod. (např. Milovice).
Policie a četnictvo
Základní informace lze získat z dokumentů uložených ve vojenském historickém archivu, zejména potom z kvalifikačních listin vojáka. Většinou zde bývá informace o vstupu do některého ozbrojeného sboru zaznamenána a své vypoví i informace o úlevách v povolávání na vojenská cvičení. Tak, jak se policisté stěhovali, získávali domovské právo v místě svého působiště. I tato skutečnost se v kvalifikační listině zaznamenávala, a lze si tak odvodit kde předek působil.
Dalším cenným fondem je sbírka personálních spisů příslušníků ministerstva vnitra, která je uložena v Archivu bezpečnostních složek v Kanicích. Zde jsou uloženy personální spisy příslušníků MV s datem narození od roku 1910 včetně. Předchozí ročníky byly nešetrně skartovány. Jediný problém spočívá v tom, že příslušník musel být převeden do Sboru národní bezpečnosti, případně muselo být vedeno nějaké řízení o náhradě škody za jeho smrt, povýšení i. m., vyšetřování okolností úmrtí za nacistické okupace atd.
Informace lze načerpat rovněž v Národním archivu v Praze a to ve fondu Generální velitel četnictva (č. 1009), kde jsou uloženy kvalifikační listiny důstojníků z let 1922 – 1942. Ve fondu číslo 1075 – Ministerstvo vnitra – Stará registratura 1918 – 1944 se nacházejí v k. č. 3898 – 4006, 6029 – 6164 a 6877 – 6926 uloženy písemnosti týkající se záležitostí četnictva a to podle jednotlivých období. Mezi těmito písemnostmi se nacházejí i dokumenty týkající se osobních záležitostí mužstva četnického sboru. Zde se nacházejí zejména žádosti o sňatky, studium, převelení atd. Dalším cenným fondem deponovaným v Národním archivu v Praze je fond Zemské četnické velitelství Praha. Zde se mimo různých písemností tohoto původce nachází uložené i personální listy gážistů mimo hodnostní třídy. Ty jsou uloženy podle abecedy a tvoří je vždy jeden list se základními údaji o daném četníkovi. Samozřejmě, že toto je omezeno jen pro územní působnost daného velitelství (ZČV pro Čechy).
Dalšími cennými zdroji informací jsou fondy Státních oblastních archivů. Zde se nacházejí fondy četnické správy (např. SOA Plzeň, fondy bezpečnostních institucí na území bývalého kraje Karlovy Vary), kdy nejcennější jsou památníky četnických stanic. Jedná se vlastně o kroniky, kde jsou zaznamenány také personální změny. Ovšem řada památníků se nedochovala, anebo byly dopisovány dodatečně a s chybami.
Další možnost studia přináší bádání ve fondech evidence obyvatelstva – domovní listy, policejní přihlášky apod. (např. SOA Plzeň, f. Policejní ředitelství Plzeň, evidence obyvatelstva), kde je zaznamenáno odkud dotyčný přišel a případně kam a kdy se odstěhoval do nového působiště. Bývají zde rovněž záznamy o sňatku, narození dětí, rodičích apod. V případě zjištění působení předka v určitém místě je třeba studovat zdejší možnosti bádání v příslušných archivech. Ne každý fond se totiž zachoval ve stavu, kdy bude badateli, prahnoucímu po informacích o příslušníku sboru. Např. fond Policejní ředitelství České Budějovice v SOA v Třeboni je zachován v daleko lepším stavu než fond Policejní ředitelství Plzeň, deponovaný v SOA v Plzni, který je pro takové bádání, mimo policejní přihlášky, prakticky bezcenný. Téměř vůbec se nedochovaly fondy policejních úřadů, které vznikaly v 30. letech a které se nacházely v území, které bylo později anektováno Německem (Most, Česká Lípa atd.).
Dalším vodítkem může být i literatura. Zejména Policejní praktikum z roku 1938, kde u některých policejních úřadů jsou vypsáni i úředníci a příslušníci stráže bezpečnosti. Dalším zdrojem mohou být Kalendáře četnictva, které postupně vycházely v průběhu první republiky. První schematismy vyšly ještě před vznikem ČSR. Některé obsahovaly nejen strukturu a schematismus četnictva, ale rovněž personální obsazení jednotlivých velitelství a stanic.
Pátrání po předcích, kteří sloužili v bezpečnostních sborech státu, bývá obtížné a to zejména kvůli absenci příslušných archivních fondů. Snad tento krátký nástin problematiky některým čtenářům pomůže v jejich práci.
Doporučená literatura:
MACEK, P., UHLÍŘ, L.: Dějiny policie a četnictva, I (1526 – 1918)., II. (1918 – 1939), III. (1939 – 1945), vydal THEMIS Praha
kolektiv autorů, Almanach příspěvků z I. konference policejních historiků v Praze, Praha 2007
kolektiv autorů, Almanach příspěvků z II. konference policejních historiků v Praze, Praha 2007
kolektiv autorů, Almanach příspěvků z III. konference policejních historiků v Praze, Praha 2008
BENEŠ, J.: Finanční stráž Československá 1918 – 1938, FortPrint, Dvůr Králové nad Labem 2005
BENEŠ, J.: Stráž obrany státu 1936 – 1939, FortPrint, Dvůr Králové nad Labem 2007
MAINUS, F., JANÁK, J., HORVÁTH, V.: Historie celnictví v ČSSR, Naše vojsko, Praha 1977
HERAJT, T.: Historie policie v letech 1918 - 1945, Policejní ředitelství v Plzni, FortPritn, Dvůr Králové nad Labem, 2010.
Každý život má svou velikost. (Gorkij)
Ty Tomáš