Monika píše:Zora píše:Chápu, že souběžně existuje evidence obyvatel, ale na tohle stačí matriky.
No jo, ale když pan Ladislav neví, kde jeho praděda zemřel, tak neví, v které matrice hledat.
Mám něco podobného, ale naštěstí u dědy - když je komunisti vyhnali ze statku, bydlel děda s babičkou údajně snad u sestry babičky (ale možná sestry dědy), která se provdala někam do jiné obce. Až to bude aktuální, nenajdu-li správnou obec, budu se taky muset obrátit na Ministerstvo vnitra.
Jak by se krásně dělaly rozrody, kdyby zákon umožnil (za poplatek), aby MV vydalo informace z evidence obyvatel, jaké vydává i teď osobám blízkým (jméno, příjmení, datum a místo úmrtí) v podobném režimu, jako jsou teď volné matriky zemřelých!
Zažádám, zaplatím zálohu, pracovník MV zadá filtr do databáze a ťukne na "export", dostanu vyúčtovací fakturu, zaplatím, dostanu data v nějakém CSV souboru (třeba). Pro MV snadné prachy do rozpočtu, pro mě ušetřené stovky a možná tisíce hodin. To by byla paráda!
Než jsem to napsala, odpověděl totéž Antiquus, ale nechám to tu, protože je to jen zlomek textu.
No, přesně tak to je, jak jste to napsala, Moniko!!!
Mně maminka – mimo jiné – řekla, ještě než umřela, že její děda a takto můj praděda Alois Špitálník umřel v roce 1952, a samosebou podle ní v naší Libni, kde jinde. Tak jsem si to zaznamenal a čekal jsem, až to přijde na řadu, matrika dodnes ještě není na Chodovci.
A když ti nejmladší Špitálníkové konečně na řadu
mimochodoveckou přišli, tak máma už byla po smrti – a na matrice v Libni byla paní vedoucí sice tak laskava, že mi ho (a jeho manželku Annu, rodem Koßler ze Žinkov, zase jen údajně dle mámy: 1944) v matrikách Z zkusila najít, leč nenašla; zřejmě máma něco popletla... Nebo možná po převratě konvertovali k Farskému? Já nevím o nich nic, babička všechny špitálníkovské doklady už kdysi dávno spálila:
vždyť to byli jen tcháni, že... Tak mi ta laskavá matrikářka poradila,
ať se obrátím na Vnitro, že tam mi to za nějakej drobnej poplatek rádi zjistěj. No, a výsledek vidíte tady v příloze.
Praděda Alois Špitálník je mi osoba natolik cizí, že znalostí toho, kdy chudák umřel, bych možná ohrozil rozkvět celé Evropské unie. Nebo zdejšího jejího Protektorátu při nejmenším.
Byl jsem z toho dopisu moc a moc smutnej, a to nejen proto, že teda nesmím vědět, kdy praděda umřel, to mi věřte... Nechtěl jsem totiž dlouho uvěřit zvěstem, že se minulé časy plíživě vracejí – a teď už ovšem věřím.
A těším se moc, že se snad dožiju, až i tohle zase jednou rupne. I když už budu obezřetnější v interpretaci, protože to bude můj v pořadí už třetí státní převrat, takže už umím odhadnout, jak časem bídně dopadně i ten třetí...
lb.