Uf, uf.
V roce 1848 vstoupil v platnost zpatent o zrušení poddanství a roboty.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zru%C5%A1 ... nstv%C3%AD
Obyvatelstvo bylo před platností evidováno na panstvích vrchností, ta měla ke svým poddaným i úřední povinnosti. Po zrušení se úřední "jednotkou"! stala obec.
Obyvatelé, kteří v dané době obývali konkretní vesnici, dostali domovské právo, - příslueli k obci, ta se o ně starala v dobrém i zlém.
D.P dostávali muži, ženy a děti přebíraly automaticky DP po manželovi.
svobodné matky a jejich děti po otci matky, a třeba sirotci , nemocní a přestárlí byli řešeni jednotlivými paragrafy zákona.
Domovské právo neznamenalo nějaké omezení, rodiny se mohly volně stěhovat, potomci mnohdy ani nemuseli nohou do domovské obce vstoupit, mnohdy ani potomci nevěděli, kde se jejich domovská obec vlastně nachází.
V případě trestního práva, nebo prohřešků proto mravopočestnosti, v případě neschopnosti se o sebe postarat. stáří, nemoc, ekonomická nedostatečnost. vše řešila domovská obec. Osoby užívajícího domovského práva v obci XY, předkládaly při přestěhování svůj domovský list, stejně tak se jím prokazovaly třeba při vstupu do učení, byl to doklad, který provázel člověka celý život. Domovské právo obec nemohla zrušit, (musela přijmout a třeba se i postarat o propuštěného vězně, stejně jako o sirotky, kteří zemřeli rodičům stovky kilometrů daleko, povětrné ženštiny, kterém se narodily třeba v druhé třetí generaci rodičům s domovským právem v této obci...
Naopak, domovské právo s občan mohl změnit, žil v jiné obci, řádný život i církevní, ekonomicky soběstačný, podla si žádost, a obec odsouhlasila - neodsouhlasila. Bylo to zdarma, ale většinou obec vyžadovala dar, příspěvek na chudé a podobně - i tímto se přesvědčila, že žadatel dobře hospodaří.
Vyjímka - státní úředníci, především četnictvo, ti dostávali DP v obci, kde půspobili... a další, to rozepisovat nebudu.
vyšel na to zákon, ale nejsem si jista, že ho na netu vyhledám... je na něj odkaz ve starých příspěvcích, ale nemám čas hloedat. Z