Trochu odbočuji
Mám sesbíráno nebo dopátráno tolik přímých předků a snad ještě více příběhů, regionální historie, dění, proměny domů, zajímavé tehdejší sousedy, ..... že vlastně vůbec nevím, co s tím... tedy jak to uspořádat, namluvit, sepsat, ... kolik dalších příběhů se mně podařilo vytvořit o osobách známých, blízkých, kamarádech rodičů, prarodičů... zrekonstruovat život, připojit zajímavé příbuzenecké větve..., kam zařadit třeba rodokmeny osob z okolních nebo pro mě zajímavých domů, rodokmeny zajímavých osob z mého bydliště, zanechávat někomu zprávu o předcích hlídače strážního domku u železničního tunelu... či střípky z matrik a ze života lékárníka z vedlejší obce, který se odstěhoval do Gratzu...
Postupně odhalovaná tajemství jedné příbuzenscké větve, kam se přivdala židovka, její předci a kořeny a hrůzy v době 2. světové války a z amerických právních případů vytušené hrůzy kolem boje dědiců o možné dědictví. Vím, která paní z naší obce sloužila u Einsteina, znám historii vystěhovalců do Ameriky, kteří si tam založili vlastní obec...
Bude někdy někoho zajímat, že předek měl za stavením malý mlýnek na len a všechny následné postupy, co se lnem dělo, jak se zpracovával?
Nebo že existovalo povolání sběrač moči, kdy lidé schraňovali onu tekutinu v sudech a tu pak dostali i zaplacenou ... Jak se vyráběl sanytr, nebo jak se cechy staraly o vdovy a mnou nazvané nekonečné manželství... nádherné historky o tom, jak jsem vypátrala nejednoho předka, když byl v matrice zádrhel, nemanželské děti vydávané za manželské
), stopy předků v pojmenování hrušek, nebo tak trochu hospodská historka, jak předek prchal při verbování. Popisy spíše smutného života žen, v matrikách utajených, ale posbíraných ze střípků o bydlištích, také mnoho hádanek, které zůstaly nerozluštěné, ale mají své kouzlo a tajemno...
A to píšu jen o opravdové historii, tedy před rokem 1900, spíše mnohem hlouběji do minulosti...
Pak jsou ještě příběhy, děje, události z minulého století, které jsem už prožívala i já a především mí rodiče a prarodiče. Neskutečnou "skutečnost", kdy mí dva příbuzní jeden z otcovy strany - strýc a druhá z matčiny strany - prateta se setkali ve stejném roce v naprosto cizí zemi v Asii jako občané dvou různých států ... že sestra mého prapředka se provdala a odešla do Švédska a v tom rodě je i přovdaná Japonka..., že příbuzný zpracoval v matematické formě Einsteinovu teorii.... že když jsem nedokázala vypátrat osudy pradědečkova bratra v Rusku, podařilo se mně alespoň vypátrat osudy oné továrny, kterou asi spoluvlastnil...
Včera jsem se setkala z části s rodinou, z části se známými mých rodičů, všichni měli přes 90 roků, někteří se blížili ke stovce. Dlouho jsem neprožila tak nádherné odpoledne.
Nejen že jsem se mně dostalo odpovědi na mé otázky, ale především - překrásné povídání o lidech, kteří žili stejně jako my dnes, měli své starosti, radosti, zajímavá povolání, zájmy, záliby a určitě víc než polovina osob, o kterých byla řeč, prožívala svůj život v 19. století. Slova se pronášela v klidu, nikdo neskákal nikomu do řeči, rozpory ve vzpomínkách se "řešily" s nadhledem a elegancí... Ti staří lidé jakoby vůbec nebyli staří, svá vyprávění doprovázeli úsměvem, či starostlivým pokrčením čela, společně jsme se zasmáli , společně jsme litovali ztracených životů třeba ve válce... a já jsem občas nestíhala si psát poznámky, reagovat na hovor či posunovat téma. Prostě jsem zírala, jen tu "hubu" jsem zvládla mít zavřenou
))
Jak třeba tohle setkání popsat a v jaké formě ho zanechat...
Jak sepsat všechno to, co mám v poznámkách , v hlavě, něco v podobě článků......stručnost, strohost není na místě, rozvláčnost a podrobnosti mohou leckoho odradit. Nebo jen sepsat tak, jak se to bude líbit mně a nechat na dalších pokoleních, aby pak popsané listy hltali, nebo letmo prohlédli, či s nezájmem odložili?
Nedávno jsem dostala kus textu z profesionálního rodokmenu, děs mě jímal. Oni to měli asi předtištěné, neb u všech generací se opakovala formulace - narodil se, pracoval jako rolník, protože v té době byli všichni rolníci, úmrtí se nenašlo.
Já si dám třeba tu práci, že když vidím otce celoláníka a syna půlláníka, pátrám po osudu toho druhého půllánu... ..
Kam s rodokmeny mužů, kteří si brali svobodné matky v bočních liniích...zajímá to vůbec někoho? Přitom to tolik vypovídá o jejich úžasném charakteru ...
Jenže . nejen já, ale mnozí z nás se setkáváme s tím, že sice nejbližší rodina má pro náš koníček pochopení, ale pracně vypátrané údaje - to je moc nezajímá ... Těžko se ptát na skutečnosti, zda se třeba nezájem mladé generace změní s postupujícími lety, protože online matriky, které svedly ke genealogii mnohé z nás, nejsou na netu dlouho, dříve mohla spousta lidí odradit obtížnost bádání...
PS
A pořád si myslím, že by mělo být úředně nařízeno, aby každý psal průběžně to, co prožil, co ho právě potkalo, s čím se potýkal a co se mu zdařilo.
)) To by byla pastva pro budoucí genealogy
))
Z