Ona ta jména ze starších matrik znějí tak vznešeně a výjimečně proto, že jsou často ve tvarech obvyklých v latině nebo němčině.
Blasius - po jednom z prvních předků jsem takhle pojmenovala kohouta
)), pardon, inu proto, že si u nás žil blaženě... (česky Blažej)
Další podědil jméno Fredericus. tedy říkali jsme mu Frederich, protože mít doma kohouta Jindřicha mně přišlo blbé... Hrdinně odmítl smrt při ptačí chřipce a slavné komisi uletěl... Bohužel se vrátil moc brzo, ještě byla karanténa a tak už také jeho život skončil.
Asi bych měla vypsat konkurz na další jméno, na podzim bude nový...
)) napadá mě Laurentius, neboli Lórenc, říkat Vavřinec mu rozhodně tedy nebudeme
... no jenže zase Vávra asociuje ty podivné konce života z Maryši...
Někdy ovšem křestní jména v překladu vůbec vznešenost nemají a asociují zcela něco jiného....
Zora
(rusky Aurora)