Tak si zkuste cvičně udělat rodokmen podle genealogických pravidel.
))
Je jasné, že každý si vytvoří svá pravidla a má pro ně odůvodnění, ale z hlediska genealogického je to prostě trochu nebo hodně jinak a mě docela zajímá, jak to bude s genealogickými pravidly v budoucnu - viz příspěvek Moniky.
Já třeba nemám v žádné linii nemanželské předky, žádná linie mně nekončí neznámým otcem, jen tedy ta, kdy máme s manželem společného pradědečka, se uzavírá.
To ale neznamená, že neřeším otázky - jak to vlastně je z hlediska genealogického a pravidel tvorby rodokmenu.
Prarodiče měli civilní svatbu v roce 1923. Narodily se (po svatbě )jejich dvě dcery z hlediska genealogického jako manželské nebo nemanželské?
Co se týče pozdějších manželů svobodných matek, i když existují výjimky, patřím k těm, kteří si kladou celkem zásadní otázku.
Pokud byl otec přítomen, při smyslech (nebyl třeba ve válce, nebo někde po světě) - případně odmítnutí rodičovského souhlasu a nutnost čekat na zplnoletnění, jaký mohl mít důvod si matku "svého" dítěte nevzít před porodem a uvést tak ji i dítě do hanby.- Nic rozumného mě nenapadá. A proč by si ji tedy bral o pár let později, až si ona i dítě užily odsouzení...
Zvlášť , pokud se jedná o více dětí svobodné matky a už vůbec nechápu a nerozumím tomu, proč by biologický otec po svatbě své vlastní děti alespoň nelegitimizoval. To mě nenapadá vůbec nic.
A to už vůbec neuvažujeme o stanovené době, kdy katolická církev ještě uznávala jako dítě vzešlé z manželství, Mnohdy se striktně dodržovalo, že se manželské dítě může narodit cca 6 měsíců po svatbě, děti narozené "dříve - v kratší době po svatbě" byly zapisovány jako nemanželské, přestože jejich rodiče uzavřeli manželství před narozením potomka.
Stav svatého manželství byl pro církev velmi důležitý, je to často vidět i u matričních knih, které jsou rozděleny na tři části. Skoro vždy je řazení O, N, Z, tedy vše počíná od svatého stavu manželského.... a stejně tak často jsou nemanželské děti zapisovány na vyhrazeném místě.
-----------
U svatby už nemanželský potomek další problémy neměl, svatbou pro něj vlastně vše končilo (skoro) všechny problémy se odbývaly v mládí, hanlivé označení, posměšky od dětí, jiné příjmení než provdaná matka, omezení možnosti povolání a především tiché (někdy i velmi hlasité) odsuzování celé vesnice.
Být svobodnou matkou a porodit nemanželské dítě, byla obrovská hanba jak pro matku, tak pro její rodinu, mnohdy se to řešilo tak, že dcera odjela někam k příbuzným porodit a po roce, dvou se vrátila nejen s dítětem, ale i s manželem, kterého jí rodina dohodila (nikdo se moc neptal, jestli tohoto muže chce).
V dané chvíli to bylo jediné - z hlediska rodiny rozumné řešení, nevěsta dostala vyšší věno, aby se trochu skryl její prohřešek a na budoucím manželovi se nehledalo, jak velký má majetek, zda je vhodný pro manželství, jaké má postavení, majetek, ale jen to, že matku a dítě zaštítí svým příjmením.
Z