Právě s knihami je obrovský problém. Knihu nevyhodím.
Jenže - těch zmíněných 3500 máme v pokoji - knihovny po třech stěnách až do stropu (uklízet to nikomu nepřeju a malování, to je na celé léto)
V dalším pokoji klavír - křídlo...
Další knihy, které jsem vyhodnotila jako méně důležité, jsou v maličkém pokojíku v patře (bohužel nacpané v řadách. Drobné grafické práce po dědovi v kartonových krabicích, zajímavé knihy
(s věnováním, nebo zajímavé z hlediska knihtisku - opět v kartonových krabicích), asi 15 krabic od bot s fotografiemi , další krabice s pohledy, tři kartonové krabice notových partů.....
Porcelán, i když hodnotný nebo po předcích, skončil v krabicích ve skříni na půdě. Svítidla, většinou lustry, něco neúplného, ale s určitou vnitřní hodnout, - další skříň.
Hračky po mně, po synovi, sáňky, plastové podprdelníky....
V posledních pěti letech pořád něco opravdu nepotřebného vyhazuji a nikde to není vidět.
Dvě historické skříně - jedna prosklená, druhá sestřička s dřevěnými dveřmi poškozená- stojí na půdě.
Jsem z generace, která skoro všechno šila doma, takže dvě skříně věcí na šití..., několik sad nových náhradních přikrývek (letní, zimní)....
Dělala jsem pořádek v nářadí - nasbíralo se po předcích z maminčiny, tatínkovy a manželovy strany přes šedesát pilníků, asi deset hoblíků, kladiv nepočítaně, násad na hrábě
))
Omlouvám se, že to vypisuji, ale tyhle věci by se jen tak vyhazovat neměly, na druhou stranu, kam s nimi...
Jakmile vyhodím nějakou skříň z půdy, zase tam přibude jiná, méně stará...
Uf, uf...
Zora