GENEALOGIE

Jak je mým zvykem (v poslední době), zase tady mám špek - a nebo brnkačku pro toko, kdo si po večerech čte středověkou literaturu v originále a nemá tak problém s gotickou kurzívou.

To, co mě zajímá, je uvedeno rokem zde:
https://www.mza.cz/aron/apu/94c6b329-9e ... ff55888f6c
levá strana, pravý sloupec hned nahoře

Tady se ještě jakžtakž chytám (snad):
Nota q[uo] Anno D[o]m[ini] Mill[eniss]imo Trecentiso Quinquagesimotertio Sbbto[?] p[ro]ximo post Epyph[a]niam d[ominica]m Colloq[i]um Celebuatum[?] fuit p[er / ro] Nolles[?] D[omi]nos …

Pochopil jsem, že dál už se řeší konkrétní vklad. Ten mě nezajímá - podstatná je datace bloku vkladů. Vklad, který mě zajímá je až na následujícím skenu:
https://www.mza.cz/aron/apu/94c6b329-9e ... 96fbf2ef6b
levá strana, levý sloupec, poslední odstavec

Ovšem tady jsem už absolutní totálně v tom místě, kde záda ztrácejí své slušné jméno. Pro mě ne úplně čitelné písmo, latina, co slovo, to zkratka. Prostě peklo. Pokusil jsem se přepsat cca první půlku. Tedy pokud se to pokusem o přepis vůbec dá nazvat - no, posuďte sami:

Busek de Nezamislicz - Abbasso et Conve[n]t[u]m ad san[ctam] Jacobum in olom[ucio] – duas[?] ? census ? in Nezamislicz no[min]e soro? suo ?omalis in ??gmti ??ar? g?. ?nar? putyn[?] oblig??? tali quod ??? solus ??bz ca? toma ??nt[?] et …

Kdyby to někdo dokázal vyluštit, opravit a doplnit, stačí prozatím jen ta půlka. Já si pak s přečteným vzorek zkusím doluštit zbytek.

Práce s prameny ze 14. století je někdy tak trochu noční můra, na druhou stranu si toho naštěstí byli vědomi už historikové léta před námi:
https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:c53 ... ea43e97b2d

245. Nota quod Anno domini Millesimo Trecentesimo Quinquagesimotercio Sabbato proximo post Epiphaniam domini Colloquium Celebratum fuit per Nobiles dominos
258. Busek de Nezamislicz . . . Abbatisse et Conuentui ad sanctum Jacobum in Olomucz duas marcas census annui in Nezamislicz racione sororis sue Monialis in vigiliti Marcis grossorum denariorum Pragensium obligauit taliter quod ipse solus debet eadem bona tenere et eundem censum ipsis soluere annuatim, et si quid ipsis in eodem deperiret, promisit ipse et cum eo Hersso de Nezamislicz et Jenczo de Syrbecz supplere et solutis XX marcis eadem bona ad ipsum Buzconem reuertentur.

J.

Jinak by se třeba někdy do budoucna mohl pro latinské číslovky hodit tento přehled (jde o skeny z učebnice Marie Šedové). Zatím jsem totiž na internetu nenašel žádný, který by přehledně kombinoval všechny čtyři druhy číslovek.

No - a ten přepis já hledal, jako magor a nenašel jsem.
Vím o přepisu zemských desk cmúdy olomoucké od II. knihy, ale první jsem fakt nenašel. Chjo.

Tos nemusel ani přepisovat - z tištěného bych to už zvládl taky (snad…)

Každopádně jsem zjistil, že ten odstavec s letiopočtem je podstatný asi celý, protože vypočítává členy toho kolokvia. Přepsal jsem si to tedy celé s vyznačením zkratek. Kdyby to někoho zajímalo, případně mi to chtěl nějak u/opravit, tak to vypadá takto:
Nota q[uo] Anno D[o]m[ini] Mill[es]imo Trecentes[im]o Quinquagesimotercio Sbb[a]to p[ro]ximo post Epyph[a]niam d[o]m[ini]1 Colloq[ui]um Celebratum fuit p[er] No[bi]lles D[omi]nos Johanne de Craw[ar] Camer[ario] Herssone de Lelecowycz Suda Ogerio Not[ario] Thabular[um] B[e]n[e]fitiar[iis] Olom[ucensibus] nec[no]n Coram Honorab[i]lib[us] et Nob[i]libus viris d[omi]nis Steph[a]no de St[er]nber[g] Jescone de Bozcowycz Jaroslao de St[er]mb[erg] Matheo de St[er]mb[erg] d[omi]no Dyrzlao d[e] Crav[ar] Jarosio de Drahotuss Woccone de Holnstay[n] Potone Jescone et Benesio fr[atr]ib[us] de Wyldenberg et aliis q[ua]m plu[r]ib[us] fidedignis p[rese]ntib[us] testib[us].

A v tom textu o Nezamyslicích bych se opovážil drobně upravit rozvinutý tvar olomouce z "Olomucz" na "Olomucium". A stejně tak, kdyby někdo měl odvahu se prolouskávat tou gotickou kurzívou, tak moje verze přepisu je zde:
Busek de Nezamislicz – Abba[ti]sse et Conue[n]tui ad sa[ctu]m Jacobum in olom[ucium] duas m[a]r[cas] census annui in Nezamislicz r[aci]o[n]e soror[is] sue Monialis in viginti Mar[cis] g[rossorum] denar[iorum] prag[ensiu]m obligauit tal[ite]r quod ip[s]e solus deb[et] ead[em] bona ten[er]e et eund[em] censum ip[s]is solu[er]e an[n]uatim et su quid ip[s]is in eod[em] dep[er]ir[et] promisit ip[s]e et cum eo Hersso d[e] Nezamislicz et Jenczo de Syrbecz supplere et solut[is] xx m[a]r[cis] ead[em] bona ad ip[su]m Buzcome[m] reu[er]tent[ur].

Je mi jasné, že bys to zvládl. Spíš mně šlo o to, kdyby ses zde tímto přepisem dále zabývat už nechtěl, aby se dal text najít, v případě, že by někdo vyhledával v něm obsažené pojmy. Vlevo nahoře je jinak čudlík na textový přepis stránky, takže stačí okopčit.

Ještě nějaké mé poznámky, v podstatě jen drobnosti, jestli je o ně zájem:
- Nota q[uod] Anno... quod = "že" (jako i v tomto případě), v jiném kontextu ale též "které" (střední rod)
- S[a]bb[a]to
- ...et si quid ip[s]is...
- uvažoval bych o přepisu -ti- namísto -ci- (...tertio, ratione), tak je to správně dle klasické latiny; v pozdější době docházelo k záměnám těchto souhlásek ze dvou důvodů - zaprvé se psaly velmi podobně (a to i v tomto manuskriptu) a zadruhé se ve středověké latině -ti- a -ci- v některých případech vyslovovalo stejně. Nepřijde mi, že by se dalo s určitostí říct, že tam stojí -ci- namísto -ti-.
- pokud je slovo "Olomucium" běžně sklonné a nedrží se nějakého místního úzu, tak tvar "v Olomouci" bude "in Olomucio"

P.S. - zítra mám shodou okolností zkoušku z latiny, tak je to jako opáčko

díky za ty překlepy - to víš, že je zájem
Olomucio - opraveno
to -ti- × -ci- To je pro mě problém - obzvlášť v případě, kdy jsou písmena 'c', 't', 'e', 'o', a často i 'a' psána nachlup stejně. Když už jsme u toho -ti- × -ci-, tak co ta dvě slova "Marcis" - tam taky patří "Martis"? To samozřejmě netuším vůbec, protože jsou to jen rozvinuté zkratky.
Ale jinak musím říct, že jsem jen tupě nečetl ten přepis, ale snažil jsem se louskat originál. Jen jsem se vždycky musel podívat, co to znamená, kvůli zkratkám. A ke konci jsem písmena už četl celkem v pohodě. Kdyby to nebylo latinsky, tak už bych se do čtení normálně pustil. Ale v té latině ty zkratky - to obdivuju kohokoli, že tohle dá. To je fakt co slovo, to zkratka. Kdyby někdo takto psal češtinu, nevím nevím, jak bychom tomu rozuměli.

Jinak - když budu opouštět příspěvek v sekci čtení, tak se vždycky budu snažit, aby tam bylo dořešeno všechno. Co kdyby to jednou někdo četl, co by si o mně pomyslel?


…a tržím všechny palce u zkoušky!

Mistr Jan: tak co? Můžu gratulovat ke zkoušce?

Díky za držené palce. Naštěstí to dopadlo tak dobře, jak jen to šlo.

Ono to -ti- x -ci- je záležitost, která prošla určitým historickým vývojem. Staří Římané s vysokou pravděpodobností četli každé "t" jako [t] a každé "c" jako [k] (např. [kaisar] a [kikero]). Z toho vychází tzv. klasická či restituovaná výslovnost, která se uchytila především v anglofonním světě.
K určitému posunu došlo ve středověké, církevní, latině. V případě že, za "ti-" následovala samohláska, vyslovovalo se "ci-" (např. ratio: [rácijó]). Stejně tak se "c" někdy začalo vyslovovat jako [c], konkrétně pokud za ním následovalo "e", "i", "y", "æ" nebo "œ". O posunu výslovnosti dalších hlásek nemluvě. Tak se začalo říkat např. [cézar] a [cicero]. V Česku se držíme středoevropské tradice výslovnosti (vycházíme především z Rakouska a Německa) a vyslovujeme tedy středověkým způsobem. Marka byla měna, která se latinsky psala jako marca. "Marcis" je pak jenom vyskloňovaný tvar a "ti" se sem nepíše. Jen teda klasikové by to přečetli jako [markýs] a my Středoevropané jako [marcís].

A jinak mě snad k přepisu nic dalšího nenapadá, myslím, že všechno sedí. Že všechny znaky vypadají stejně, souhlasím, poskládat to ještě k tomu s těmi zkratkami je fakt umění...

K té výslovnosti - někde jsem četl, že latinské "v" (="u") se vyslovovalo vlastně jako "u". Když po něm následovala samohláska, tak to znělom jako dnešní anglické "w"- což je celkem zajímavé. Protože když bylo pozděj (ve středověku) v germánských jazycích potřeba zapsat vyslovené "v", tak se k tomu použilo zdvojení a vzniklo "w". A hláskovým posunem v germánských jazycích pak vzniklo vyslovení "v" -> "f". A proto všechny "w" máme v češtině donedávna dvojitá a v polštině vlastně dodnes. Zajímavý obrat to ale vzalo v angličtině, kde se latinské "v" vlivem francouzštiny začalo vyslovovat, jako "v" a angličtina potřebovala nějak zapsat to svoje "w" - tak pro to použila znak "dvojité u" "uu". Super na tom ještě je, že Britové sami pak pro "w" začali používa runový znak "wynn" a až po dobytí Británie Normany jim do pravopisu zase "uu" vrátili. Takže v angličtině se výslovnost "w" a "v" oproti klasické latině vlastně (a vývoji výslovnosti v germánii) v podstatě přehodila.

Mimochodem - v jednom smíšeném sboru (se kterým zpívám) teď dáváme dohromady takovou supermoderní šílenost, latinsky s textem od Horatia. Takže aby to mělo nějakou autenticitu, tak výslovnost klasická. Je fakt, že proti tomu, jak znám latinu (tedy jak zní, jakou má výslovnost), tak jsem chvíli přemýšlel, jakým že to jazykem to vlastně je. To fakt s naší - německou (a ani s italskou nebo anglickou) výslovností latiny nemá společného vůbec nic.