od Zora » čtv čer 08, 2023 7:14
Institut legitimizace byl uzákoněn právě proto, že se postupně zvyšovaly počty nemanželských dětí.
Svobodné matky a jejich děti byly často na obtíž jak obci, tak místní církevní společnosti, někdo se o ně musel starat. POkud se žena následně vdala, dítě stejně nemělo otce a žilo na okraji místního společenství.
POkud ale manžel matky dítěte zvolil možnost legitimizace matčina nemanželského dítěte, po svatbě dítě získalo příjmení po tomto manželovi a status manželské dítě. A kromě všeho jiného - péče o dítě a o jeho matku (manželku) přešla plně na bedra manžela.
Proto se nikdy u aktu legitimizace nemohlo pátrat po tom, zda manžel matky zplodil, mohl zplodit dítě, které bylo předmětem legitimizace. Nepátralo se po tom, kde se otec v době početí dítěte nacházel, nepátralo se po tom, zda měl s matkou dítěte pohlavní styk.
Církvi stačilo prohlášení, že se cítí býti otcem, že se dobrovolně nechá za otce prohlásit, že chce dobrovolně být jako otec uveden. Vyjádření se lišila podle farnosti.
To je ta, řekněme právní část aktu legitimizace.
To, co píše kolega Zeter, je už ožehavější...
Ano, mohlo se pátrat kvůli výživě po pravém (biologickém) otci, ale málo kdo si to ze strany vrchnostenských úřadů nebo církve troufl udělat.
Kněz v žádném případě nesměl uvést skutečného otce - ani třeba ve formě poznámky v matrice, protože hrozilo, že se okolí může domnívat, že porušil tajemství svaté zpovědi.
POkud by někde uvedl , že otcem je muž XY, pak by sebe i církev vystavoval podezření, že prozrazuje zpovědní tajemství. Kněz se to samozřejmě mohl dozvědět i jinak, třeba je i viděl při onom aktu, ale neměl možnost, jak se očistit, že nejde o informaci, která mu byla sdělena při zpovědi...
Pátrání po event. otci probíhala , většinou ale později- až tak na přelomu 19. a 20. století - většinou soudní řízení o uznaní otcovství... a v rodinách s lepším ekonomickým postavením...
V období, kdy se pohybujete Vy, to moc běžné nebylo, spíš vůbec a je třeba si uvědomit, že o děvečku bez otce, se asi nikdo moc nezajímal ... Pracovat mohla, nějakou stravu pro sebe dostala, střechu nad hlavou měla....
Vrchnost, církev se spíš asi snažila zajistit jí nějakého ženicha, který by se o ni a dítě postaral...
Běžně tohle zajišťovaly cechy, pro ovdovělé ženy po členech cechu, ale i pro "nezdárné" dcerky členů cechů. Prvotní bylo - aby se alespoň navenek žilo v dle církevních pravidel . POdobně jako u cechů to bývalo i na statcích.
O děvečky se starala manželka sedláka a vlastně i na ni padal stín nemravnosti, pokud by se na statku dlouho pohybovala neprovdaná matka. Tak ji provdali a problém tak nějak zmizel...
Jak pokračovat dál...
Tvorba rodokmenů mívala svá striktní pravidla, rod pokračoval vždy pouze dětmi, vzešlými ze svatého manželství... Samozřejmě nikdo nemohl zkoumat, zda provdaná žena počala opravdu dítě s manželem, církvi šlo jen a jen o to, aby dítě bylo počato v době trvání manželství...
Dnes je společnost někde trochu jinde a rodokmeny si děláme každý dle svých pravidel.
Vezměte třeba v úvahu, že onen muž - manžel matky- dal Vašemu předkovi příjmení, předal mu své znalosti, postoje k životu... takže vlastně byl tento otec pro syna důležitější, než otec biologický, které se k němu nehlásil.
Co si vyberete, jak budete pokračovat, je jen a jen na Vás.