Zcela obecně, moje zkušenost: V r 1845 už pohodnictví ztrácelo svůj stigmatizující význam, už to nebyla výsadní doména pohodnických klanů, kde se ženili jen mezi sobě rovnými. Někteří potomci na které nezbyla vhodná lokalita se věnovali počestným povoláním (nejčastěji řemenáři, sedláři, zedníci, ale občas klidně i hostinský a pod), naopak občas se počestní dobrovolně stávali pohodnými, třeba i jen dočasně. Nezapomeňte že někde to mohlo být celkem výnosné povolání, a když je bída, tak se bere i špinavá práce. Občas se stalo, že si ženich vzal nevěstu ze sníženého rodu, a když nebyl jiný dědic, tak se musel rekvalifikovat. Občas to převzali i vojenští invalidé, asi se tolik nebáli krve, a k profesi nepotřebovali příliš pohyblivosti. Každopádně opravdu ten Valenta nemusel mít s pohodnými nic společného, jen s tím třeba pomáhal. (i pohodný občas najímal několik podruhů, pokud bylo hodně práce) A očividně mu to nezůstalo jako v kádrovém posudku.
Díval jsem se do svých záznamů (ještě nezveřejněných) a v této Jaroměřici zatím také nemám žádnou zmínku o pohodných.