GENEALOGIE

Jen všeobecně
manželé nejprve sepisovali svatební protokol - na závěr celého předsvatebního děje.
( docházeli k farářovi, odpovídali na otázky o pobytu, bydlišti, absolvovali manželský katechismus a těsně před svatebním obřadem i svatou zpověď.
To, že je v matričním zápise zaznamenáno, že svou vůli vstoupit do manželství) projevili rukou podáním, znamená jen to, že při obřadu odpovědi klasicky ano a na důkaz tohoto slibu si podali ruce (netuším, zda podávali ruku jen sami sobě, nebo společně s farářem). V té době asi neuměli svatebčané moc psát...
V 18. století se na svatbu vztahovalo církevní právo, stejně jako i na manželské povinnosti. Tedy - žena - následuj svého muže.
Jinak řečeno - muž byl jediný odpovědný před církví i státem za rodinu, byl živitelem rodiny a žena mu "stála" při boku, tedy podřizovala se jeho vůli, povinnostem a rozhodnutím.
(V případě úmrtí manžela nerozhodovala za polosirotky žena, ale opět státní (vrchnostenské) úřady.)
Čili manželka slíbila před svědky, že bude následovat svého muže.