raadjaa píše:Hodně štěstí v tom letošku. MYslím, že být polním mistrem bylo velmi prestižní, také pár mých předků toto povolání vykonávalo.
Možná i z tohoto důvodu jsem jednoho objevil v soupisu poddaných v Berouně, dnes jsem se začal probírat matrikou 01 na Acta publica, a je to dost špatně zpracované. Nemáte tušení - jako zřejmý znalec místních poměrů - Jestli nejstarší matriky z Berouna někdo neindexoval, případně neskenoval kvaliněji?
Zdraví Radek Svojanovský ze Svojanova
To jste moje znalosti o
středočeském!!! Berounsku a Hořovicku velmi přecenil! Jsme na tom oba zřejmě v tomhle ohledu na chlup stejně, dorazil jsem do těch končin (po dvouletém marném pátrání jinde) teprve před dvěma týdny:
Sice dokonce
čtyři stromky maminčiných předků v šestém kolenu (tedy celá osmina matčiných předků vůbec, víc už má jen uherských zemanů z Kiskunságu) začínají polními mistry –
přesněji řečeno dvěma mistry: Wenzl Koßler (* 1797 Myslinka) a Johann Pößl (* 1780 Radkovice) a dvěma ovčačkami: Barbara (* 1801 Město Touškov), dcera polního mistra Wenzla Gerla, a Anna (* 1790 Osobovy) dcera polního mistra Pavla Strejce – jako fík, jenže...
Jenže ta svatba polního mistra Petra Pavla Kozlera z Malýho Aujezda u Zbirohu (* 1699) s Kristýnou (* 1700), dcerou Daniela Štěpničky, lemrknechta z Králova Dvora, je náš geografický exces. Stejně jako ta následující svatba jejich syna Jana (* 1727, opět v Malým Aujezdě) s Kateřinou, dcerou ovčáka Pavla Veselého z hrádeckého ovčína u Oseku (tedy také a možná naposled ze středních Čech, a tu jsem hledal ty dva roky)...
Do té doby se mi vše ovčácké odehrávalo
přísně jen v západních Čechách. Ovšem to teda za těch pomalu 250 let takřka v celých, však tu ovčáckou přelétavost asi trochu znáte.
A poměrně zajímavé je, že kromě těchhle čtyř dominantních větví pak už ale mám jen dva osamocené ovčáky (Friedrich a Jelínek) v sedmém kolenu nedaleko Mladé Boleslavi, opět u matky, a u otce vůbec ani jednoho.
Přikládám na ukázku ty Kozlery...
Jsou tam ovšem dvě třídní zrady: jednak se prapraprapraprapraděda Johann I. Kozler nechal na starý kolena ukecat a stal se v rámci raabisace Biskoupek sedlákem, jednak si jeho syn Mathias vzal za ženu
civilistku Annu Krippner. Ale jejich děti byly samosebou polními mistry, to zase jo. Zabalit tolik (tehdá!!!) výnosnou živnost by byla hanebnost, neřkuli dokonce blbost. Skončili jsme s pasením až po zrušení poddanství v roce 1848, resp. pár let poté. Prapraděda Johan II. Kozler (* 1850 Bíluky) se už vyučil v Žinkovech strojním zámečníkem. A po svatbě odešel časem do staré Libně. Už navždy. Proto jsem se narodil ve staré Libni, a né v Žinkovech...
Ale jsem na své ovčáky moc hrdý, třebaže jsem ještě před necelými třemi roky ani ve snách
netušil, že jsem prarodem mimo jiné západočeský ovčák... Měli chlebíček jistě hodně tvrdý, ale osobní svobodu, když už odmyslím ty peníze (provozovali živnost už od pradávna na principu dnešní franšízy a co dva roky obnovovali - nebo taky neobnovili – s majitelem toho kterého panství smlouvu), mohl mistrům polním závidět leckterý řemeslník z poddanského města.
S pozdravem
Ovečkám zdar a jejich ostříhání zvlášť!Ladislav Bátora, nakonec dolní Holešovice