Tamy píše:No dobře, řeknu to celé. Ale budete si ťukat na čelo. Jde o rodinnou legendu. Já vím, že legendy jsou legendy, četla jsem Jiráska.
Ale taky se říká, že na každém šprochu... zkrátka jsem si říkala, že kdyby náhodou.V tom dopise je to takhle...
"První, o kterém vím, byl Franz Abarancí von Friedberg, který v 12. století šel do křížácký války, byl od Arabů zajat v Jerusalému a musel pak pracovat v zahradách nějakého emíra. Zamilovala se do něho mladá židovka, jménem Esther Salomon a mnoho romantickým úsilím se jí podařilo jej vysvobodit a vrátit se na jeho zámek Windscharf (Ostrý vítr) v Dolním Rakousku, kde si jí vzal za manželku. Víc o něm není známo. Od té doby se jmenoval rod Salomon von Friedberg."
Aaha, odtud vítr vane
Děkujeme. Nemáte se za co stydět, tohle je opravdu roztomilá legenda.
No, Salomonové z Friedbergu jsou samozřejmě moc zajímavá a ne nevýznamná rodina (i ulice U Šalamounky v Praze na Smíchově se vlastně jmenuje po nich), dneska rozběhaná po celém světě (krátké googlování mi ukázalo nějaké v Německu, v Kanadě...). Ale obávám se, že historka, kterou tady citujete, opravdu bude jen novodobá (a to hodně novodobá) kreace, založená na romantických představách o rytířích a na "židovském" příjmení rodiny.
Za prvé, ve zdrojích, co se mi narychlo daří najít (např. heraldikové
Mojmír Chromý,
Rudolf Meraviglia), se svorně tvrdí, že písemně jsou Salomonové doloženi až od konce 16. století a že ještě v 19. století ústně sdílená rodinná pověst tvrdila, že pocházejí z Friedbergu v Hessensku (tj. ne z Rakous). Takže ten příběh o křižákovi a Židovce by se mi zdál ještě novější.
A za druhé... "Franz Abarancí"? Jméno Franz (František) vzniklo teprv na samém konci 12. století, původně jako osobní přezdívka sv. Františka z Assisi (který se ve skutečnosti jmenoval jinak), s jehož kultem se rozšířilo až během století následujícího. Že by se tak ve 12. stol. jmenoval rakouský rytíř je tedy naprosto vyloučené. A co má být za tvar "Abarancí", to by pro etymology asi taky byl oříšek
Ale jinak se přidávám k
sanssouci s bezelstnou zvědavostí: kdo to psal?