kimes píše:Pane Bátora,
pokud to Vás již napadlo, tak se omlouvám za poučování zkušenějšího kolegy, ale já bych zkusil dopátrat se příčiny opravy zápisu v matrice - z vdovy na manželku - jediný reálný důvod, který mně napadá je to, že zápis o úmrtí byl proveden dříve než byl k dispozici ohledací list a teprve po jeho obdržení(přečtení) došlo k opravě zápisu. Podle mých zkušeností byly ohledací listy - jako přílohy k matrice - součástí příslušného farního archivu, nebo druhý možný zdroj(daleko méně úspěšnější) je archiv prosektury, která ohledání provedla.
Přeji úspěch při pátrání!
Osobně si myslím, že to bylo spíš naopak: že právě v ohledacím listu bylo mylně uvedeno, že je vdova,
a teprve časem nějaký jiný farář, resp. matrikář (cf. odlišné písmo) zjistil (resp. byl informován), že její manžel Karel Bátora žije.
Všechny děti – až na dvě výjimky, viz níže – totiž Karlovi a Albertině dávno před rokem 1918 zemřely: jako poslední 17letá Růženka v roce 1907, samozřejmě též na Jakubáku č. 66.
Žil jen můj čerstvě ženatý (oo 11. 6. 1918 v Jaroměři) děda Josef Bátora, ovšem v době matčina úmrtí už byl
samozřejmě zpátky u svého pluku v Kapošváru: válka skončila až za dalších pět neděl.
A žil i jeho o dva roky starší (* 1885) bratr Karel, ale ten možná také ještě byl na frontě bůhvíkde. Nebo měl moc starostí sám se sebou, viz v závěru...
A sám praděda Karel Bátora v tom říjnu 1918 možná seděl pořád ještě (a taky bůhvíkde) v kriminále: za to dva roky staré veřejné zhanobení císaře pána. Takže vlastně v Jaroměři samotné nebyl žádný blízký příbuzný, který by mohl matrikářovi sdělit ten relevantní údaj ihned:
že Albertinin manžel Karel ještě žije...Jiná věc je, že ovdovělý Karel (* 1860) se z Jaroměře možná po tom všem na stará kolena odstěhoval – těžké válečné zranění a následní padnutí do zajetí v listopadu 1916 v případě jeho syna Josefa; z toho resultující zhanobení císaře a kriminál ještě v témž roce; úmrtí manželky v říjnu 1918; sebevražda nejstaršího syna Karla v červenci 1920... Asi bych se z takového města taky odstěhoval někam hodně daleko, třeba až do těch dalekých Alsó-Nasticz, kde jsme tou dobou pořád ještě měli domovské právo. A můj pohřeb kolem – řekněme – roku 1930 by už nikdo nikdo nenašel, zvláště když takové matriky většinou ještě nejsou digitalisované...
Ale díky za tip, zkusím zjistit, kam přišel archiv jaroměřské prosektury. Nejspíše do Zámrsku, ale kromě matrik nemám zatím se Zámrskem sebemenší zkušenost...
