Tak jsem přece jen dal na Vás, Moniko, a zaskočil jsem na ten hřbitov v Bošovicích.
A udělal jsem moc dobře, věc jest takto vyřízena dočista dočista. Ale byly to pěkné dva dny: plné obrovských nadějí a ještě obrovštějších zklamání. A stejně je to zvláštní, že... Natrefit skoro po dvou letech hledání na sňatek Matěje Havránka s Alžbětou, a dokonce v ideální době, a voni to nejsou voni.
A tak je na celém tom příběhu pozoru hodné jen to, že ta dočista cizí paní zemřela ve mně dočista neznámých Bošovicích o 1 den a 180 let dřív, než jsem se narodil. To jsem dodnes vůbec netušil. Člověk se i na sklonku života pořád dozvídá samé důležité věci. A teď teda ještě na hodinku dvě zajdu na ten hřbitov na Proseku a asi i na libeňský na Korábě a pak opravdu už zase nechám své Havránky aspoň rok snít jejich věčný sen v klidu. Ne-li už na pořád.