Medvědáři
V září 1931 upozornilo Okresní četnické velitelství v Moravské
Ostravě všechny četnické stanice ve svém obvodě, že podle novinových
zpráv byli na rusko-polské hranici zadrženi artisté se cvičenými
medvědy, při prohlídce zvířat byly údajně v obojcích medvědů nalezeny
zašité plány a mapy pohraničního pásma mezi Ruskem a Polskem. Tito
potulní artisté byli většinou Romové a vlastnili turecké cestovní pasy.
Četnické velitelství udalo, že se právě na našem území objevily podobně
charakterizovatelné romské skupiny, jejichž pobyt byl zaznamenán
v okrese Hlučín, Bílovec, Opava, Krnov, Bruntál a Frývaldov (Jeseník).
Jednalo se o skupinu vedenou Djordjou Djordovičem, která vlastnila osm
medvědů a několik opic. Skupinu tvořily ještě rodiny Mitara Stankoviče,
Gjura a Stiva Todoroviče, Ivana Djordjeviče, Michala Mitroviče a Svetozara
Jovanoviče.9
Přítomnost těchto Romů z Balkánu zaznamenaly již v červenci 1931
četnické stanice v Českém Těšíně a Hrabové (okres Moravská Ostrava),
jež výše uvedené informace četnického velitelství upřesňují a doplňují.
Nejprve evidovali četníci v Českém Těšíně 14 Romů s jugoslávskou státní
příslušností, kteří přicestovali z polského Těšína. Romskou skupinu
tvořily tři rodiny: rodina již zmiňovaného Djordjy Djordoviče s manželkou
Milicjou a třemi dětmi, dále rodina jeho bratra Ivana se ženou Stanou
8
ZA Opava, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, k. č. 1601, tl. 221.
9
ZA Opava, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, k. č. 1601, tl. 207.
38
a čtyřmi dětmi a rodina Ivanova syna Stanka s manželkou Svijou a malou
dcerou. Romové vlastnili čtyři medvědy a dvě opice. Četníci při kontrole
zjistili, že předák skupiny měl produkci se cvičenými opicemi povolenu od
Zemského úřadu v Brně. Přítomnost Romů v městě provázel také incident,
kdy při jednom z představení pokousala opice šestiletou holčičku. Djordja
Djordovič byl proto předveden před místní úřady. Českotěšínský okresní
úřad přikázal, aby byla opice po deset dní ponechána v izolaci u místního
obecního úřadu.
Další dvě rodiny byly legitimovány koncem července 1931 četníky
v Hrabové. Rodina Stiva Todoroviče se ženou Marií a s pěti dětmi a rodina
Mitara Stankoviče se ženou Jelenou a čtyřmi dětmi cestovaly v rámci
skupiny Djordjy Djordoviče. Oba muži vlastnili platné cestovní pasy a do
Hrabové přijeli po silnici z Paskova. Četníkům uvedli, že chtějí cestovat
do Příbora na Novojičínsku.10
Romové z Balkánu se na Ostravsku objevili ještě v letech 1935
a 1937. Zvolili stejný postup jako skupina z roku 1931. Nejprve si nechali
vystavit na Policejním ředitelství v Brně – na základě povolení tamního
zemského úřadu – licenci k předvádění ochočených opic a cestovali
po českých zemích. V dubnu 1935 byli četníky zastiženi v Karviné.
Jednalo se o rodinu Milorada Živkoviče, jeho ženu Ljubici a jejich osm
dětí. Cestovali v červeném krytém voze, vlastnili dva koně – hnědého
valacha s hvězdou a světlého ryzáka, pro produkci měli k dispozici dvě
starší a jednu mladou opici. O dva roky později, přesně 25. února 1937,
přicestovali do Karviné znovu a četníci zjistili, že cestují již v zeleně
natřeném voze, jako potah jim slouží také dva koně – nyní se však
jednalo o bílou klisnu a hnědého valacha – a pro produkci vlastní již
pouze dvě opice. Četníci zaznamenali přesné údaje o této rodině. Otec
se narodil roku 1894 v Garavii, 36letá matka a všechny ostatní děti
se narodily v obci Bukovik v okrese Arandjelovac v kraji Kragujevac
ve středním Srbsku. Bukovik, který je znám hojně navštěvovanými
minerálními a kyselkovými lázněmi, byl domovskou obcí celé rodiny.11
Rodina Milorada Živkoviče se poté z Karviné vydala směrem k Českému
Těšínu, kde informace o ní končí.12
Přítomnost Romů z Balkánu je charakteristická jejich rychlými
přesuny z místa na místo, což dělalo četníkům při kontrolách velké
potíže. Romové měli také velké znalosti o místech značně vzdálených
jejich původním výchozím místům a dokázali tyto informace kvalitně
předávat dalším skupinám. Byli dokonale přizpůsobeni náročnému
10 ZA Opava, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, k. č. 1601, tl. 197, 198, 199.
11 Lázeňští hosté představovali pravděpodobně pro rodinu lukrativní publikum.
12 ZA Opava, fond Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, k. č. 1601, tl. 203.
39
životu kočovníků – vezměme na zřetel, že vzdušná vzdálenost mezi
lázněmi Bukovik ve středním Srbsku a Moravskou Ostravou je asi 700 km
a že v roce 1935 byli na Ostravsku, v roce 1936 zpátky v Srbsku, kde se
narodil syn Petar, a v roce 1937 zase na Ostravsku; tedy celé těhotenství
a péči o novorozence a další děti absolvovala matka většinou ve voze
taženém koněm.
Uváděné romské rodiny z Balkánu příslušely ke skupině Romů
– medvědářů. Medvědářství patří mezi tradiční romské profese a jeho
původ sahá snad až do indické pravlasti. Předvádění cvičených medvědů
je typické především pro balkánské země, jejich přítomnost je tam
prokázána již od 13. až 14. století.
Archivní zprávy o medvědářích, kteří se objevili na Ostravsku,
potvrzují a doplňují následující skutečnosti popisované v odborné
literatuře. Medvědáři se zdržovali zpravidla na jednom místě v zemi,
kde si v době zimního období připravovali repertoár, cvičili zvířata
– vedle medvědů hlavně opice – a vyráběli předměty k divadelní
produkci. Jakmile to jarní počasí dovolilo, kočovali v malých
skupinách (tři až čtyři rodiny, zpravidla rodina otce a jeho synů nebo
několik manželských párů) po více méně ustálených trasách. Skupiny
medvědářů cestovaly tak, aby se příliš mnoho skupin nekumulovalo na
jednom místě, což by bylo hospodářsky neúnosné. Romové obcházeli
vesnice i města a pravidelně se účastnili různých slavností a poutí. Po
kraji se pohybovali zpravidla vlastní dopravou – krytými vozy taženými
koňmi, někdy osly. Často cestovali vlakem a loděmi do cizích, nezřídka
velmi vzdálených zemí. Koncem 19. století a v první polovině 20. století
kočovali balkánští medvědáři po přední Asii, severní Africe a celé
Evropě. Při kočování si mezi sebou vybrali a zvolili vůdce – samozřejmě
muže, který měl přirozenou autoritu, a ten zajišťoval povolení
k táboření a pobytu v cizích krajích a spravoval fi nanční záležitosti
kočující skupiny.13 Ovšem ne vždy kočovala celá rodina a některé rody
doplňovaly primární pracovní činnost loutkovým divadlem, výrobou
dřevěných předmětů a různými pomocnými pracemi v zemědělství.
Tradiční rodiny byly endogamní, manželství se uzavíralo domluvou
mezi rodiči a „cena“ nevěsty se rovnala přibližně výtěžku z jedné
hlavní sezóny.
Medvědy si Romové kupovali od lovců a odmala je pravidelně cvičili.
Drezúra probíhala formou hry a odměnou za naučený výkon. Z důvodu
bezpečnosti se medvědům pilovaly drápy a na pysk se dával kroužek.
Méně zkušený medvědář vodil zvíře na dlouhé železné tyči, zdatný jen na
řetězu. Dobře vycvičený medvěd nebo opice dovedli tancovat podle hudby,
13 U tří rodin pohybujících se na Ostravsku v roce 1931 plnil tuto roli Djordja Djordovič.
40
zápasit, vztyčit se, podat tlapu a ledaco imitovat. Medvědáři nepoužívali
zvířata jen k zábavnému vystupování, ale též prodávali jejich srst, drápy
či chlupy převázané červenou nití jako amulety nebo atributy používané
v lidovém léčitelství (Hübschmannová, 2002).14
14 Časopis romistických studií Romano džaniben v roce 1996 se ve svém 3. čísle věnuje
speciálně romskému medvědářství (např.: Marušiaková, Popov, 1996; Demeter, 1996).
Život jedné komunity medvědářů je beletristicky, ale výstižně popsán v románu
Z. Stanca (1973). Román vypráví o asi stočlenné komunitě (šatře) romských kočovníků
– medvědářů. Přibližuje život komunity, která se (původně) bez výjimky řídí svými
starými zvyky, mezi něž patří následující skutečnosti: hlavní autorita náleží vůdci
skupiny (bulibašovi), který jediný ofi ciálně komunikuje s okolím (četníci, vojáci,
úředníci); svatby se domlouvají otci snoubenců za peníze; nejtěžší trest je vyhnání ze
šatry; souboj např. o ženu je legálním prostředkem řešení mezních životních situací
(souboj je ovšem možný jen po schválení bulibašou); striktní podřízenost (ženy mužům,
muži bulibašovi); při nevěře ženy má muž právo tvrdě ji potrestat; pohostinnost vůči
cizím (zabít lidi mimo komunitu je zakázáno, uvnitř komunity jen při schváleném
souboji). Román dále přibližuje způsoby obživy komunity: muži produkcí cvičených
medvědů; ženy hádáním z ruky, věštěním; mladé ženy jako paparudy (průvod mladých
nahých Romek, které mají přivolat v parných letních dnech déšť, staré Romky vybírají
za tuto „estrádu“ od obyvatel vesnic, resp. měst peníze). Komunitu doprovázejí zvířata.
Zvláštní místo mezi nimi mají medvědi, kteří jsou jakožto zdroj obživy velice váženi,
a proto není např. možno jíst jejich maso
GENEALOGIE
Fórum pro příznivce genealogie. Hledání předků, tvorba rodokmenů, rady, genealogický software a další.
