od lapav » pon kvě 04, 2020 19:36
Ing. Petr Polakovič - Původ a emigrace Jana Nepomuka Kubíčka do Brazílie
1.1 Emigrace Kubíčka/Kubitscheka do Brazílie
Nejslavnější český emigrant je Kubitschek nebo Kubíček. Kdyby se jeho pravnuk nestal prezidentem Brazílie, zřejmě bychom se o něm nikdy nedozvěděli a navždy by nám zmizel z obzoru ranné evropské, resp. německé emigrace do Brazíle. Tak jako se to stalo pravděpodobně u mnoha jiných vystěhovalců z Čech. Případ Kubitscheka je velmi zajímavý a velmi důležitý pro naši zemi, ale i celou historii vystěhovalectví v komplexním pohledu, a nepochybně zkoumání této historie má velký význam pro Brazílii a Kubitschekovi potomky v Brazílii. Tomuto slavnému emigrantovi se nevěnuji jen já sám, nýbrž mnoho badatelů, archivářů, historiků a genealogů u nás a v Brazílii. Pokusím se v této kapitole osvětlit to co o vystěhovalci Kubitschekovi víme, určitá fakta a také to co stále zůstává jen v zorném poli dohadů, odhadů a domněnek. Jelikož v předešlé kapitole jsme nastínili jak záměr brazilské císařské vlády na budování osad a vojenských jednotek probihal a jak se pod vedením Schäffera v Evropě naplňoval, bude se dobře vystěhování Kubitcheka ukazovat na tomto pozadí. Jelikož je tento případ velmi složitý, pokládal jsem za prospěšné jet na všechny místa, které alespoň doposud jsou nám v životním příběhu Kubička známá. Usiloval jsem rovněž o spolupráci se všemi institucemi a lidmi, které na výzkumu měli a mají zájem.
Cesta do Brazílie v roce 2016, do Diamantiny, do Serra a Belo Horizonte přinesla tyto výsledky či nevýsledky: nález úmrtního listu a potvrzení údaje, že Jan Nepomucký Kubíček zemřel v Diamantině roku 1854. Dle knihy Barbosy měl být pochován v Diamantině, jmenovitě v kostele Santo Amparo, o tom nenašel ani zmínku, ani jeho hrob či náhrobní desku. Potvrdilo se, že to byl zručný truhlář. Do určité míry mě překvapilo, že vybudoval solidní majetek, který zanechal svým potomkům a vytvořil jim na generace dopředu solidní zázemí, až ke svému pravnukovi, budoucímu prezidentovi. Jeho pravnuk se stal guvernérem státu MInas Gerais a posléze prezidentem celé Brazílie. Ale již jeho syn, také Jan Nepomuk se stal senátorem a víceprezidentem státu Minas Gerais. V Diamantině jsem také získal kopii záznamu o křtu tohoto prostředního syna v církevní knize. Hned od počátku vymezení struktury mých tezí mi bylo jasné, že tento nejslavnější vystěhovalec nemůže v mé práci chybět a od počátku jsem si kladl tyto otázky:
1. Jak se do Brazílie Jan Nepomuk Kubíček přesně dostal? Nechal se majorem A. G. Schäfferem naverbovat do cizineckého sboru pro vytvoření armády pro od roku 1822 samostatnou Brazílií? Nebo odešel sám do Brazílie za lepším uplatněním coby zručný řemeslník, kterých tam byl nedostatek?
2. Jak „technicky“ se do Brazílie dostal? Z Třeboně povozem nebo pěšky (v letech 1820–1830 ještě železniční síť neexistovala) do nějakého evropského přístavu, ale kterého? Z jižních Čech do Livorna nebo Terstu? Nebo komerčně do již využívanéjo Hamburku? A kam připlul do Brazílie, do Ria de Janeira nebo do Salvadoru v Bahii?
3. Kde a kdy se přesně v Čechách narodil? Zanechal zde rodiče, sourozence?
4. Odešel sám nebo s kamarády, s dalšími krajany?
5. Odešel legálně s platným cestovním pasem nebo utekl nelegálně?
6. Jak to měl s vojenskou službou?
7. Jak se ocitl ve vnitrozemí Brazílie, ve městě Serro, ve státě Minas Gerais?
8. Proč nebyl v německě kolonii jako většina ostatních, případně nezůstal v Riu?
9. Když Jan Nepomuk zemřel, v dědictví prý zanechal slušnou knihovnu s knihami anglickými, francouzskými, německými? Měl tam českou knihu? Mluvil těmito jazyky? Byl jeho mateřský jazyk čeština nebo němčina, nebo dokonce ovládal dobře oba jazyky?
10. Jak se v nové zemi cítil a jak vzpomínal na svoji rodnou vlast? Jak a kde uváděl, jakým způsobem se hlásil mezi Brazilci ke svému původu?
Deset otázek, to není málo a na všechny bez odpovědi a téměř deset let bádání a kam se dospělo? V roce 2015 působil v Brazílii jako diplomat Viktor Dolista a tomu patří poděkování. On si totiž plně uvědomoval, jak je pro sblížení našich zemí tento výzkum důležitý a snažil se mě v bádání podporovat.
Co tedy víme, co je nám známo, jaké zdroje zde máme k dispozici. Čerpáme z matrik v České republice i Brazílii, z paměti rodiny Kubitscheků v Brazílii, z badatelských rešerší pracovníků Archivu v Třeboni, již od roku 1970 se tam bádáním o původu prezidenta Kubíčka věnoval Adolf Kalný. V jeho práci pokračuje Laděna Plucarová. V roce 2017 provedl rozsáhlou studii o původu brazilského prezidenta pracovník Archivu v Českých Budějovicích, Tomáš Hunčovský. Studie byla publikována v Archivním časopisu č. 4, ročník 67. Na brazilské straně vyšlo o prezidentovi nespočet knih o osobnosti prezidenta Kubitscheka, ale jen jedna se zabývá jeho původem. To je kniha autora Francisca de Assis Barbosy Juscelino Kubitschek, Uma Revisão na Política Brasileira (Revize brazilské politiky). V roce 2002 vydal Ivan Brož knihu Kubitschek, Drama života a záhadné smrti prezidenta Brazílie českého původu. V úvodní kapitole knihy, kterou nazval České kořeny, se snaží původ Jana Nepomuka objasnit. Diplomat Viktor Dolista dal bádání nový impuls, tím, že svými iniciativami propojil české a brazilské badatele, v Brazílii publikoval články a hovořil do médií o českém původu prezidenta JK a do badatelské skupiny povolal prezidentovu dceru Marii Estelu Lopez Kubitschek, dr. Sorayu Brixi (krajanku s českými kořeny) a mě osobně. Snažil se vyvrátit trvrzení několika historiků a novinářů v Brazílii, že Kubitschek přistěhovalec přišel do Brazílie se skupinou Romů. Tím, že existuje jen málo podložených faktů, vyskytne se a v širší veřejmosti i ujme řada nepodložených teorií, resp. zavádějicích do výzkumu jisté falešné směry. Opakující se stereotypy, nepotvrzené domněnky pak určitým způsobem brání širšímu otevřenému přístupu ve výzkumu i profesionálním badatelům. Domnívám se, že to se právě stalo, pokud jde o zkoumání původu prezidenta JK, resp. jeho pradědečka. Existuje dle mého názoru několik pohledů, které nás navádí špatným směrem a blokují nás ve vymezených možnostech uvažování, jak a odkud se mohl odchod Jana Nepomuka Kubitscheka do Brazílie odehrát. První je, že není nijak podložené, že pocházel skutečně z Třeboně. Prakticky desítky let hledají archiváři v Třeboni Jana Nepomuka Kubíčka, který by připadal v úvahu, a nemohou ho najít. Jaké tedy prameny máme k dispozici? Nejzásadnější jsou dva záznamy, dokumenty nalezené v Archivu v Arcidiecézi v Diamantině. Jedná se o záznam o úmrtí Jana přistěhovalce z církevní matriky úmrtí a záznam o křtu syna Jana z církevního registru pokřtěných.
Jelikož jsou tyto dokumenty tak jedinečným, důležitým zdrojem informací, podrobil jsem je náležité analýze po stránce jazykové, překladatelské a významové. Vyhotovil jsem si nejdříve vlastní překlad a pak význam každého slova oveřoval s mojí školitelkou Simonou Binkovou, Sandrou Guedes, Sorayou Brixi a Marii Betaniou. Identifikace, jméno zemřelého je v českém překladu Jan Nepomuk cizinec Němec, na straně vlevo jak byl zvyk v církevních knihách psát jména i u nás. V plném textu uprostřed knihy je tento zápis: Dne 20. ledna roku 1854 zemřel, zbavený rozumu, Jan Nepomuk, národností Němec, pokřtěn privátně „Pod Podrmínkou“ Josém dos Guimares Peixoto, jelikož je pochybnost, jestli nebyl protestant, bylo zjistěno, že původně, než přiel o rozum, přislušel je katolické církvi, a proto byl slavnostně svěřen božímu milosrdenství a pohřben v Katakombách Kaple Ochrany (Amparo). Ten, kdo učinil zápis a podepsal dokumenty, byl prozatímní vikář Bernardino de Sena Camargo.
Zde je třeba si uvědomit, že Brazílie byla v devatenáctém století zemí, jejíž oficiální náboženství bylo katolické. Ačkoli podle ústavy z roku 1824 byly povoleny i jiná náboženská vyznání, ty nekatolické nebyly dobře viděny. Zemřít bez toho, aby byl pokřtěn, pro katolíka znamenalo, že jeho duše půjde do pekla. Takže v případě, že Jan Nepomuk, jak se píše v dokumentu, byl, když umíral, ve špatném mentálním stavu, což zabránilo těm, kteří byli kolem něj vědět, zda byl či nebyl katolík, tak byl pokřtěn. V případě pochybností katolická církev povoluje vyjímku sub conditione (latinsky, za podmínek), v případě, že osoba umírá, a křest může vykonat i laik, toho se ujal José Guimarães Peixoto. Jan Nepomuk byl zbaven smyslu, nemohl mluvit, sám sdělit jakého je vyznání. Navíc se znalostí informace, že je německé národnosti, okolí mohlo předpokládat, že byl protestant, ale různě se dotazovali a ti, co ho znali, podali informaci, že nejspíše původně byl katolík. Aby se vyvrátila veškerá pochybnost a zemřelému se mohlo dát poslední pomazání, pohřební svátost dle veškerých regulí katolické církve, byl Jan Nepomuk pokřtěn na smrtelném loži. Jaká fakta vyplývají z tohoto zápisu? Jmenoval se Jan Nepomuk. Příjmení Kubitschek jako by neexistovalo, není vůbec uvedeno. Jeho původ je Německo, o Čechách žádná zmínka. O manželce a o dětech žádná zmínka. Datum úmrtí jasně uveden 20. ledna 1854. Existují chvilkové pochybnosti, zdali nebyl protesstant, ty jsou vyvráceny katolickým křtem od laika a Jan Nepomuk je pohřben pod podlahou v katolické kapli v Diamantině. Pro bližši pochopení významu a postavení katolické církve v Brazílii v tomto období, procesu pohřbívání, sepsání či vyslovení poslední vůle zemřelých jsem si přečetl disertaci Sandry Guedes Atitudes perante a morte em São Paulo (Séculos XVII–XIX) (Poslední vůle před smrtí v São Paulu /17.–19. století/). I když se zdá být São Paulo daleko Diamantiny, otázka života a smrti je všude stejná. Disertace u mě vyvolala další otázky. Když byl Jan Nepomuk zcela zdráv, zručný truhlář, v plné síle, kterému se dařilo zdravotně i finančně, měl ženu a tři syny, než onemocněl, jakou poslední vůli si představoval? Přejděme od smrti k narození. V registru pokřtěných je k synovi Jana Nepomuka Kubíčka (vystěhovalce) napsáno toto:
Ve sloupci vlevo Jan Nevinný syn nemanželský. V textu je zhruba napsáno. 6. října 1844 reverend vikář Joao da Silva de Andrade pokřtil a svatým olejem polil Jana Nevinného nemanželského syna Therezi Marie de Jesus, kmotry jsou José de Faria Machado e Paní Augusta Candida Ferreira de Araujo a potvrzuji tento zápis podpisem. Vikář Joao da Silva Andrade. Je zde ještě jeden důležitý matriční, církevní zápis a sice o zápis o uzavření manželství mezi Janem Nepomukem Kubitschekem (synem) a Augustou do Prado dne 31. ledna 1882 v Diamantině, zde je přijmení Kubitschek řádně zapsáno a místo jména Inocente – Nevinný, jež bylo zaznamenáno při křtu se objevuje jméno Nepomuceno.Tím se potvrzuje jednak, že prostřední syn měl křestní jména po otci a jednak že měl přiímení po otci.
Dalším zásadním zdrojem, jak již bylo zmíněno je kniha Francisca de Assis Barbosy Juscelino Kubitschek, Uma Revisão na Política Brasileira. Z knihy budu citovat několik zásadních informací. Autor například uvádí, že v pozemkových knihách města Diamantina našel záznam z 16. ledna 1835, že jeden Němec má ranč na okraji Diamantiny v místě zvaném Palha . To by mohl být již Kubíček? Poté se Barbosa zabýval původem Jana Nepomuka v Čechách. Rozebíral původ příjmení, a když píše o tom, jak dospěl k Třeboni, jeho zdroj je velmi nejistý. Pod čarou na stejné straně se odvolává na reference dvou doktorů Jana Reisera a Otto Heiliga, kteří mu sdělili, že největší výskyt přijmení Kubíček je již od 14. a 15. století právě v Třeboni.
Bylo zjištěno, že JUDr. Jan Reisser byl diplomat, první poválečný vyslanec Československa v Brazílii, který po roce 1949 v Brazílii zůstal v exilu, zastával funkci předsedy sekce pero uprchlíky při Brazilském červeném kříži a zemřel v roce 1939 v Riu de Janeiru . Otto Heilig přišel do Brazílie s firmou Baťa v roce 1939 a od té doby tam zůstal.
Překvapilo mě, že tyto dva muži, kteří nebyli historici ani genealogové, radili Barbosovi při určení původu Jana Nepomuka. Nechci snižovat rady bývalého vyslance nebo Baťováka pouze konstatuji, že jsem očekával jiný původ konzultantů, například odborníků, historiků a archivářů přímo z Československa. Nepodařilo se mi získat odpověď na otázku, zdali se s jistotou v rodině Kubitscheků v Brazílii dochovala informace, kterou Jan Nepomuk vystěhovalec předal svým potomkům, že byl z Třeboně? Nebo že se v paměti rodiny dochovalo jen to, že byl z Čech a výše zmínění pánové s Barbosou usoudili podle výskytu přijmení, že Jan Nepomuk byl z Třeboně. Kontaktoval jsem potomky prezidenta JK v Brazílii a pana Ruye Alvese, kterého jako studenta JK vyslal do Československa a který zde od té doby té doby žije a položil jim tuto otázku: Jestli když JK coby mladý muž, student medicíny, byl v roce 1930 v Praze, věděl, že jeho pradědeček pocházel z Třeboně. Nepamatuje si přesně, že by prezident mluvil někdy konkrétně o Třeboni. Sám JK napsal své vzpomínky v knize Meu Caminho para Brasília, A experiencia da humildade, Má cesta do města Brasília, Zkušenost pokory. Zde vzpomíná JK na svůj příjezd do Prahy v roce 1930 a to jak si uvědomoval, že je v rodné zemi svého pradědečka. O Třeboni nebi jiném konkrétním místu se nezmiňuje. Po krátkém pobytru v Praze odjíždí do Berlína. Komunikuji i s dcerou prezidenta JK, Marii Estelou Lopez Kubitschek, ta si pamatuje, že v červenci roku 1959 byla s maminkou, tehdejší první dámou Brazílie, paní Sarahou a svou sestrou Márcii v Československu, dokonce v Třeboni a poslala mi i fotografii z náměstí v Třeboni. Ano to by mohlo nasvědčovat tomu, že Třeboň jako město původu Jana Nepomuka Kubíčka figuruje jako místo oprávněné. Bohužel opět chybí jasné důkazy pro toto tvrzení. O tehdejší návštěvě paní Sarahy a jejích dcer 13.–17. července 1959 mi poskytl archivní informace o programu pobytu, Archiv prezidenta ČR. Paní Sarah byla přijata jak prezidentem Novotným a ministrem zahraničí Davidem. Zde mě překvapila informace, že není vůbec známa genealogie původu JK, že tato záležitost se neřešila s odborníky historiky, ani na straně československé, ani na straně brazilské. V programu se uvádí, že se plánuje návštěva Třeboně, cituji: odjezd do Jižních Čech, přes Třeboň, kde se narodila matka presidenta Kubitscherka. To vypovídá o tom, že znalosti o původu JK byly tehdy velmi povrchní a nikdo nebyl poveřen tím, aby se touto otázkou zabýval do hloubky. Jediný, kdo se o to zřejmě pokusil, byl Barbosa ve své knize o JK, ale ten neměl dostatek informací a zdrojů a sám v Československu nikdy nebyl.
Vraťme se ke knize Barbosy, na straně 83 Barbosa píše, že brzy po smrti Jana Němce (Joao Alemao:přezdívka Jana Nepomuka přistěhovalce v Serrru a Diamantině) 1854, uvavřela Tereza Maria de Jesus nový sňatek a že ochrana a výchova dětí byla plně v kompetenci jejího bratra Joaa Nepomucena Aquilar (náhoda a důkaz jak náš světec byl známý i v Brazílii, že i Brazilec měl jeho jméno), vlastně švagr zemřelého. Dále Barbosa na této straně píše, že o chlapce bylo postaráno následujícím způsobem. Byly zde v pozůstalosti nemovitosti, především dům v Serru, který se pronajal. Také otroky pronajímal na práci jiným zájemcům Aquilar, kromě otrokyně Benedity, která se o chlapce starala, vařila jim, prala atd. Z příjmů z pronájmů financoval Aquilar, výchovu a učitele pro chlapce. Můžeme si upřesnit pro představu věk chlapců, když jim zemřel otec: nejstaršímu Carlosovi bylo asi 13 let, Janovi 11 let a Augusto Eliasovi 9 let. Pokud jde o matku chlapců Teresu Marii de Jesus, ta zjevně žila jinde se svýn novým partnerem, dle Barbosy manželem jménem Justiniano Fernandes de Azevedo, za kterého se měla provdat „brzy po smrti Joao Alemao“. Zde je ale jedna velmi zvláštní věc. Barbosa uvádí, že tomuto páru se narodil syn Justiniano de Azevedo filho, známý pod přezdívkou Cadete, který byl pak v Diamantině politik velkého významu (1853 - 1927). Rok 1853 narození, Jan Nepomuk ještě žije a Terese se narodí syn s jiným mužem? To podporuje domněnku, že Teresa nebyla s Janem Nepomukem oddána, proto při křtu jejich syna Jana bylo uvedeno nemanželský syn a jméno otce tam nefigurovalo. Jestli byl Jan Nepomuk opravdu v Brazílii protestant nebo byla jiná překážka či důvod proč nebyli s Teresou Aguilar, zůstane stále hádankou.
Nesmírně významný objev v Archivu v Diamantině učinila Soraya Brixi, kterou na pomoc k výzkumu, jak jsem se již zmínil, povolal diplomat Viktor Dolista. Při své individuální cestě do Serra našla záznam ze sčítání obyvatel z roku 1840 (sčítání samotné však proběhlo již v roce 1839), z něhož se dají vyčíst velmi důležité informace. V domě čp. 105 v Serru je evidován Jan Nepomuk, u jména je vždy ještě záznam, zda umí psát, je zde napsáno sabem (uměl psát), dále jdou sloupce za sebou první je věk, zde je 36, dále je branco, tj. běloch, dále stav, zde je solteiro, svobodný, předposlední sloupec je zaměstnání a zde je marceneiro (truhlář) a poslední sloupec je počet lidí žijích v domě celkem, zde je 7. Pod Janem je zapsána Thereza de Jesus, 19 let, běloška, svobodná. Dále je v domě 5 otroků, mužů, všichni povoláním truhláři. Tento zápis domněnku nemanželského svazku mezi Janem Nepomukem a Teresií podporuje. Soraye se tímto nálezem podařilo také zjistit nesmírně podstatnou věc, a totiž rok narození Jana Nepomuka v Čechách jednoduchým odečtem, v roce 1839 mu bylo 36 let, tak se narodil v roce 1803.
Nyní se pokusíme vyvrátit nepodloženou domněnku, že Jan Nepomuk byl romského původu. Všechno vzniklo od toho, že prezident vyhledával čas od času romskou komunitu v Brazílii, zval romské muzikanty a umělce na bankety do prezidentského paláce a na základě tohoto vzájemného sblížení a sympatií se objevily první články a studie o jeho romském původu, ze strany matky, tedy ze strany rodiny Kubitschek. Do svých prací posléze zapracovali tuto domněnku i akademici, Dr. Rodrigo Correa Teixeira Historia Dos Ciganos no Brasil (Historie cikánů v Brasílii). Na straně 28 této práce tento původ uvádí, ale je zde mnoho nepřesností pokud jde o genealogii rodu, například chybný výčet synů Jana Nepomuka. V roce 2012 jsem Dr. Teixeru kontaktoval, žádné podložené informace k původu, příchodu Jana Nepomuka do Brazílie neměl k dispozici. V roce 2018 obhájila svoji disertaci Brigitte Cairus na téma Ciganos Roms no Brasil, Imagens e identidade na contemporaneidade (Cikáni Rómové v Brasílii, jejich obraz a identita v současnosti). Dr. Cairus věnuje již původu JK jednu celou kapitolu kapitola nese název De Alemao a cigano: A construcao da identidade de Juscelino Kubitschek como fator legitimador das politicas etnicas ciganas no Brasil contenporaneo (Od Němce k Cikánům: Utváření identity Juscelina Kubitcheca jako legitimní faktor etnických cikánských politik v současné Brazílii) . Práce je celkově zajímavá, nicméně hovořil jsem s Brigitte Cairus, a předal jsem jí své názory, proč na základě svého bádání nemám důvody věřit ani v nejmenším tomu, že Jan Nepomuk byl romského původu. U Jana Nepomuka, přistěhovalce do Serra, jsem nezaznamenal ze zdrojů žádné náznaky toho, že by se choval jako Rom, že by měl například nějaké společné zvyky s romskou kulturou a identitou spojené apod.
Konzultoval jsem otázky okolo romského původu Kubitscheka s PhDr. Janou Horváthovou, ředitelkou Muzea romské kultury, při našem setkání v roce 2016 v Brně. Ta mi potvrdila, že pokud měl president sám k romské komunitě blízko, vůbec to nevypovídá o tom, že jeho pradědeček byl Rom. Náš prezident Havel, který byl ve vězení s Romy, měl mezi nimi řadu přátel a rád se s nimi stýkal. Brigitte čerpá z článku na internetu od Jana Huga, kde je mnoho nepřesností. Hodně se soustředí na to, že se do Brazílie dostal jako naverbovaný voják, což není nijak podložené. A vůbec nevěnuje pozornost tomu, že to byl truhlářský mistr. I pokud jde o anatomické rysy a vzhled Jana Nepomuka, jestli měl romské rysy, zde bych se odvolal na knihu Barbosy, kde se píše: byl znám ve městě jako Jan Němec s modrýma očima a rezavými vlasy . Jeho fotografii nemáme, ale máme fotografii jeho syna Jana Nepomuka a ten se fyziognomicky, dle mého názoru, rovněž žádnými romskými rysy nevyznačuje. Jazyková hříčka Boemio – Cigano, významově a chápáním v románských jazycích Bohém, Čech – Cikán je značně matoucí a zavádějící mimo vědecké bádání.
Součástí práce Brigitte Cairus je zajímavý rozhovor, který natočila s řidičem a členem ochranky JK a jeho odpovědi na otázku romského původu JK, se domnívám vystihuje dobře daný stav: v rozhovoru říká: On, JK, byl člověk, který celý svůj život stál na straně všech různých skupin chudých. Nikoho neshazoval, nad prostými lidmi se nevyvyšoval. A důvod také proč k nim měl blizko, měl rád muziku, výborně tančil, rád se bavil, zajímala ho jejich spiritualita a mentalita. V závěru kapitoly o původu Jana Nepomuka bych chtěl učinit shrnutí sedmiletého výzkumu a vrátím se k otázkám položeným před sedmi lety:
1. Jak se do Brazílie Jan Nepomuk Kubíček přesně dostal? Nevíme. Jelikož však císařská vláda jasně deklarovala, že chce vojáky, kolonisty-zemědělce, zručné řemeslníky všech profesí i inteligenci, lékaře atd., osobně jsem přesvědčen, že Jan Nepomuk do Brazílie odešedl cíleně právě jako zručný.
2. Jak se „technicky“ do Brazílie dostal? Nebyl to žádný problém, přístavy na obou stranách moře byly otevřené, lodí plujících pod různými vlajkami bylo dostatečné množství.
3. Kde a kdy se přesně v Čechách narodil? Zanechal zde rodiče, sourozence? Došel jsem k závěru, že není ničím podložené, že byl z Třeboně. Narodil se v Čechách, je třeba hledat jeho zápis o jeho narození na širším území.
4. Odešel sám nebo s kamarády, s dalšími krajany? Není jasné.
5. Odešel legálně s platným cestovním pasem nebo vycestoval nelegálně? Není jasné. Dostat se tak daleko bez prokazujícího se dokladu by nebylo vůbec jednoduché, s cestovním dokladem relativní volnost pohybu. Bádání v archivech v pasových agendách mi naznačilo, že zas tak nemožné získat pas k vycestování nebylo.
6. Jak to měl s vojenskou službou? Nevíme.
7. Jak se ocitl ve vnitrozemí Brazílie, ve městě Serro, ve státě Minas Gerais? Jak si zrovna vybral toto město, je mi zajímavou záhadou.
8. Proč nebyl v německé kolonii jako většina ostatních, případně nezůstal v Riu. Řekl bych, že záměrně nechtěl být na kolonii.
9. Když Jan Nepomuk zemřel, v dědictví prý zanechal slušnou knihovnu s knihami anglickými, francouzskými, německými? Měl tam českou knihu? Mluvil těmi jazyky? Byl jeho mateřský jazyk čeština nebo němčina nebo ovládal dobře oba jazyky? Nevíme, rozhodně zanechal po své smrti svým potomkům slušný majetek, takže je dobře zabezpečil.
10. Jak se v nové zemi cítil a jak vzpomínal na svoji rodnou vlast? Jak a kde uváděl, jakým způsobem se hlásil mezi Brazilci ke svému původu? To se nám již těžko podaří někdy zjistit. Uvedl bych úsměvně, že Čechám tam velkou reklamu neudělal, když mu přezdívali Honza Německý a ne český a když i v úmrtním zápisu mu napsali národnost německá.
Zůstala nám dvě, resp, tři neochvějná fakta. Jmenoval se Jan Nepomuk Kubitschek a byl to truhlářský mistr. Narodil se v Čechách v roce 1803. Proto nemůže obstát výsledek bádání a studie Adolfa Kalného z Archivu v Třeboni a nedávná studie Tomáše Hunčovského z Archivu v Českých Budějovicích. Ti došli ve svém bádání k závěru, že dotyčný vystěhovalec se jmenoval Josef Kubíček a byl vyučeným kovářem. Doporučuji při dalším výzkumu držet se doložených faktů, tj. hledat Jana Nepomuka Kubíčka nebo Johanna Nepomuka Kubitscheka, vyučeného truhláře. Požádal jsem prostřednictvím MV ČR okresní archivy v ČR o průzkum v cechovních knihách truhlářů, který právě probíhá. Rešerši již provedly okresní archivy spadající pod Oblastní Archiv v Třeboni, dále Domažlice, Rokycany, Pardubice, Jičín, Klatovy a Ostrava. Na Třeboňsku se objevilo několik Kubíčků, i jeden Jan, ale ze země neodešel. Stálo by za to prohlédnout postupně všechny zdigitalizované matriky, ale tento náročný úkol je třeba řádně promyslet a naplánovat vzhledem k rozsahu počtu matričních knih. Nabízí se též hledání ve vytipovaných přístavech Evropy a zachytit tam pasažéra Kubíčka nebo jeho připlutí do Brazílie. Na příkladu vystěhovalce Vojtěcha Pokorného z Klatov je vidět, že stopy emigranta lze ještě objevit a vše má zřejmě svůj čas, ovšem Kubíček, který dal Brazílii prezidenta, si dává na čas. Zatím se v podrobných seznamech kolonistů a vojáků neobjevuje ani se objevit nemusí. Ale jeho cesta do Brazílie někudy vést musela, mohla být zcela individuální a promyšlená a na nás badatelích je, abychom ji našli.
