GENEALOGIE

Zajímalo by mne, od kdy se dědí příjmení z otce na syna. Zda je možné alespoň přibližné časové vymezení.
Pokud toto téma již bylo někde diskutováno, se pak omlouvám a prosím o odkaz, ale nic jsem zatím nenašel.

Navštivte tuto stránku:
http://www.genea.cz/informace/badani-v-archivu/matriky/

Děkuji za odkaz. Tyto stránky jsem už několikrát navštívil. Nevím, zda jsem tak nepozorný čtenář, ale přímou odpověď na svůj dotaz jsem nenašel. Nejde mi o způsob vedení matrik v jednotlivých obdobích, ale o alespoň přibližné určení doby (je-li to možné) od kdy se příjmení začala dědit. To mohlo být, podle mého názoru, ještě dříve, než se o tom vedl písemný záznam.

Maně si vzpomínám, že se o tom vedla debata i na Mageu a jako první mne napadá datum 12.12.2006, kdy ve 13.40 opravoval SAZYMA předchozí příspěvek a uváděl, že příjmení jako dědičná a ustálená byla nařízena Josefem II. císařským patentem 1.11.1786.

Ano, dědičnost příjmení byla ustanovena jedním z patentů Josefa II. I když samozřejmě už předtím existovala praxe, že příjmení (tehdy spíše příjmí) otce nesly i jeho děti obojího pohlaví. Já to mám v rodině zdokumentováno minimálně od r. 1700.

Ale stávalo se, že někteří lidé měnili příjmení jako ponožky (třeba se několikrát stěhovali a pokaždé jim na novém místě začali říkat jinak). Nebo aby odlišili ve vsi více mužů stejného jména (třeba když měli tři sousedy jménem Jan Svoboda), začali jim říkat přezdívkami a ty už jim zůstaly natrvalo. Také v některých oblastech když se muž přiženil na grunt, tak přijal manželčino příjmení, podle gruntu (např. Nováček se přiženil na statek Horákových a stal se z něj Horák).

Právě proto bylo císařským patentem přesně vymezeno jak se má s příjmeními nakládat, aby si je lidé přestali svévolně měnit a nebyl v tom takový zmatek (nic nenamíchne úředníky víc než to, když někdo za život vystřídá třeba 5 příjmení - jak ho potom mají evidovat?). Podle tohoto patentu děti získávaly po narození otcovo příjmení (nemanželské děti příjmení matčino) a žena přejímala sňatkem příjmení manželovo.

Děkuji všem za odpovědi. Šlo mi právě o tu praxi, která se používala.
Také jsem se dostal dost hluboko do 18. století (snad i na konec 17.), dávno před Josefovými patenty. Jména mých předků byla psána různě (Kawka, Kafka, Kavka). Zajímá mne, jak hluboko se mohu dostat při sledování určitého příjmení. Dále mne při listování indexy zesnulých překvapilo, že ve čtyřech sousedních obcích, náležejících k téže faře (Loukov u Semil) bylo během necelého jednoho století (1755 - 1833) mnoho desítek zesnulých Kafků (Kavků) od novorozenců po devadesátníky a velmi by mne zajímalo, zda je pravděpodobné, že měli společného předka.

Článek od Sazymy o zavedení příjmení:
http://alois-sassmann.wz.cz/zakonprijm.htm

Na takovéto a podobné otázky je vynikající kniha:
Josef Peterka
Cesta k rodinným kořenům aneb Praktická příručka občanské genealogie
http://www.libri.cz/kniha.php?kniha=414
vřele doporučuji

Dříve, než zde vypukne odmítající, či schvalující diskuze k této knížce, dovoluji si zájemce odkázat na archiv Magea
http://www.genea.cz/informace/stara-gen ... a-20067-9/
a pročíst si dikuzi, začínající 29.8.06 až do konce archivu.
Názory jsou různé, sám za sebe mohu říci, že se mi velice hodila (jsem začátečník) už třeba vzhledem ke kritizovaným slovníkům, či slovníkům povolání. Chápu, že odborníci mají jiný názor, laikovi pro základní seznámení asi bude vyhovovat, protože co se mu nebude zdát si jistě bude ověřovat i jinde.