Souhlas s Kimesem. Nepřesný býval věk u úmrtí, bohužel, už na člověku nezáleželo, takže se skoro vždy jen odhadoval. Naopak u svatby býval věk skoro vždy přesný, jen málokdy se OO zápisy od roku N nějak více liší. Spíš se setkávám s tím, že věk u svatby byl špatně opsán od N jiného sourozence.
Někdy se u svatby přidávaly roky tak, aby konkretní snoubenec alespoň opticky dosáhl věku 24 - plnoletosti a rodina nemusela utrácet za různá povolení.
Nejsem věřící, ale práce kněží i kantorů, kteří přepisovali "papírky" o matričních událostech byla obdivuhodná, při představě třeba jen osvětlení, při kterém se tehdy psalo, psacích potřebách... Pro dnešní generaci nepřestavitelné. Zkuste si v noci sednout u svíčky, vzít kalamář a sehnat brk, a opsat něco z papírku, kde budou spíše nečitelné poznámky.
Já se také divím, že třeba Komtesa si nepřečte Rady do začátku, kde (nejen já) jsme se poctivě snažili vypsat postupy, problémy, na které je možné v matrikách narazit - určitě je tam něco o určování věku, stejně jako o příjmeních u žen, nemanž. dětí... , postupy, jak pátrat a bádat.
Já osobně naprosto zavrhuji postupy - no, to jsem tam někde opsal, asi to tam nebylo teda správně... nebo přístup - přečtu jakési příjmení, tak z něj udělám rodné příjmení matky.
Přece na to, abychom měli správně přepsané zápisy máme sekci čtení. Ano, my všichni musíme přispět vlastní snahou, učit se číst... přepisovat..
Chceme se věnovat našim předkům? Tak musíme obětovat čas i na kurent a čtení.
Je to jakoby někdo chtěl být rybářem a čekal, že za něj někdo další bude navazovat háček s odůvodněním, že to zdržuje, nebo by nebyl ochotný vytahovat dešťovky z hlíny, protože je to hnusné-..
Pak ovšem platí, že kapr se dá koupit v obchodě a rodokmen se dá koupit u profigenealoga.
Ono je fajn, když se podaří opsat rodokmen, ale nikde není jistota, že tento rodokmen je správný.
Kdysi jsem narazila na vypracovaný rodokmen, dnes vím, kdo byl jeho autorkou, (dva roky jsem se snažila poděkovat), byl součástí diplomové práce. (Moje předkyně byla dcerou šafáře, který se neustále stěhoval... sama jsem proto na jeho rod dlouho nemohla narazit)
Přesto jsem si naprosto všechny odkazy ověřovala, a autorka Makke mně to určitě neměla za zlé
, ví, že si jí a jejich znalostí velmi vážím. (Tímto ještě jednou děkuji)
Věřte mně, že matriky byly pro kněze jakousi povinností tak trochu navíc, ano, lidé byli negramotní, ale o svých předcích věděli snad i více, než my dnes, ale veškerá práce kolem matričního zápisu byla na kněžích. Oni nejen zapisovali, ale i podávali hlášení,(jednak církevním nadřízeným , ale stejně tak i vrchnosti - třeba důležitý počet žijících poddaných schopný roboty...) počet narozených zemřelých v dětství, nemanž. dětí, svateb "přes farnost"... a samozřejmě byli také kontrolováni. Ne vždycky byly vizitace církevních nadřízených příjemné, klidné, chyby byly vytýkány, někdy třeba i forma zápisů - nepsat text, ale do kolonek, nepsat do kolonek, ale text... nepsat česky, ale německy, překládat - nepřekládat česká jména...
K tomu dokládání, zda nejsou nějaké překážky sňatku, u těch prominutelných pak sepsat žádost a doložit ji - tedy vypracovat rodokmen, který nemusel postihovat jen jednu farnost. Korespondence s okolními farnostmi... určitě si doplníte... Třeba svatba - ta začala probíhat před vlastním slibem v kostele, sepisoval se postupně manželský protokol, v případě potřeby se sjednávala výhosť, snoubenci odpovídali na předepsané otázky, farář je zapisoval... snoubenci docházeli na manželský katechismus a teprve potom mohly být ohlášky .
Nikdy jsem se neodvážila nějak příliš kritizovat, snad jen kvalitu písma tam, kde to bylo naprosto nečitelné.
Škoda, že nemáme patrona genealogů, určitě by měl možnost tam nahoru vyřizovat skoro vždy poděkování...
Z