Vztah mezi genetikou a genealogií

[Pavel.]

Shodou okolností jsem od tvorby "jednoduchého rodokmenu" spadl do plošného sledování nositelů stejného rodného jména - tedy nikoli zcela určitě, ale možná příbuzných. Do dnešní doby mám asi 760 výpisů z církevní a také necírkevní literatury a konce to nebere. Samozřejmě pracuji na ploše (krajinné!), na které by se mohli vyskytovat spíše příbuzní než jmenovci. A protože jsem zachytil období od počátku XVII. stol. až do dneška, napadlo mne sledovat všechny vypsané osoby také podle jejich životních osudů a projevů, tak jak se daly vysledovat ze zápisů. Všiml jsem si, že přinejmenším velká většina z těch mnoha osob jakoby měla ve svém chování či osudech cosi společného. Začal jsem se tedy trochu zabývat oblastmi genetiky a narazil jsem na pojem epigenetika - doporučuji si o ní něco vygooglit. A na základě svých zkoumání a "doplňkového studia" jsem dospěl k názoru, který jsem zpracoval do jakési eseje - viz http://uloz.to/xctTTBNM/uvaha-o-lidskych-osudech-pdf - tady je to ke stažení. Naštěstí nelze internetem prostrčit ruku, nemám se tedy čeho bát. Nicméně znám několik skutečných odborníků v genealogii, kteří/které se k tomu staví docela příznivě.

Ale názory zdejších diskutujících by mne opravdu zajímaly. Kdyby se na tom opravdu něco našlo, třeba by to i ovlivnilo genealogická bádání......

[Terra]

Je to zajímavé. Také jsem o tom už něco četla. Třeba že když se někdo málem utopil, strach z vody se u něj může geneticky zakódovat a pak přenášet na následující generace. Zajímalo by mě, k jakým konkrétním výsledkům jste dospěl porovnáváním těch lidských osudů. Tedy jaký vzor chování se u nich opakuje.

[reta]

Tvůj článek jsem si přečetl, na můj vkus psaný moc ze široka, obecně. Jasně, evoluce možná revoluce ano. Prosím Tě u kolika tvých předků se ti podařilo opatřit DNA. V mém rodokmenu mám několik neznámých otců. Jasně, že mne napadlo jít na ně přes DNA. Výsledek nula. Dostávalo se mi jen obecných odpovědí jako, že národy se stěhovaly. Navíc jsem dospěl k názoru, že se pra...děda zapsaný v matrice geneticky dokázat nedá, teoreticky ano. Navíc co jsem sehnal nějaké "příbuzné" pomocí DNA tak genetická vzdálenost 2 a více, teda zase nic.

[Pavel.]

To Terra, Reta, Zora
Ano, psal jsem to poněkud zeširoka, ono se o takovém tom "šimrání kdesi v zátylku" nějak podrobně ani psát nedá. Také bych si netroufal na takovém základě stavět hledání pomocí DNA. Skoro si poněkud troufale myslím, že současná genetická věda ani tak daleko ještě není. Nicméně, a to bych docela doporučoval, bylo by velmi dobré vygooglit si něco o pojmu epigenetika. Je to docela zajímavé počtení.
Možná je to trochu úsměvné, ale v této oblasti jde o to, že kupříkladu když byly zkušební myši krmeny různými druhy sýra a při jednom konkrétním druhu dostaly el. šok, přestaly jej ze strachu pojídat. A jejich potomstvo ten strach zdědilo a nejedlo ten jeden druh sýra také.
A po přenesení takovýchto, vědecky zpracovaných úvah na lidi vznikla teorie, že se reakce, či názory, vzniklé dlouhodobým a výrazným působením něčeho na lidi postupně mohou zakotvit v jejich genech. A to jsem na základě svých pozorování právě vtělil do své eseje a teď jsem ji sem dal jako "slovo do pranice".
Když ono se mi, sakra, nějak nedaří popsat několika slovy následky mého několikaletého úsilí a ještě přitom nezaplnit polovinu tohoto webu.

[ZEL]

Přečetla jsem si se zájmem. V obecné rovině se dá souhlasit. Článek ovšem nastoluje otázky, na které ale z genealogické stránky věci nenabízí odpovědi. Čekala bych, že uvedené teorie budou podpořeny konkrétními příklady. Také bych si dovolila polemizovat s úvahami o výběru partnera. Domnívám se, že manželství "na základě majetkových spekulací" byla většinovou skutečností a po jejich vyloučení už mnoho párů nezbyde. Navíc mi není jasný aparát, kterým byste chtěl tyto dvojice odlišovat.

[reta]

Moc nechápu proč studovat epigenetiku když se většinou shodujeme na tom, že současná genetika (zatím) moc přínosem pro genealogii jednotlivce není. Hlavně si to prosím nevysvětlovat, že jako nestudovat! Vždyť ani nemůžeme dát ruku do ohně za to co jsme vybádali, teda až na vzácné výjimky. Genealogie a genetika se ještě dlouho nebudou mít rádi, genealogie věda o historii a všichni víme jak to s tou historií je (nebo alespoň ti starší vědí jak se dá ohýbat), naproti tomu genetika, věda přísně exaktní.

[Kašpar]

Obávám se, že autor není první, koho to napadlo.

[Pavel.]

Nějak jsem nepochopil obavy z toho, že to už někoho napadlo. No nic, nesnažím se nastolit nový vědecký směr. Jenom jsem nadhodil myšlenku, která mne po několika letech zkoumání svým způsobem uzavřené skupiny mnoha desítek lidí v intervalu nějakých 400 let napadla. Je možno s ní nesouhlasit, je možno ji vylepšit vlastním názorem, jak je komu libo. Prostě jsem si něčeho všiml a hledal jsem nějaké vysvětlení. Nic víc. A to jsem ještě také zkusil vytvořit vzorec pro odhad počtu příbuzných a nepříbuzných linií nositelů jednoho stejného příjmení v polovině XVII. stol. pro případ, že v současné době jich není extrémní počet ( 2 nebo 30 000) na území tohoto státu. Pozn. Smolíků je tč, cca 1850. Ale o tom zas jindy.
A nepodezřívejte mne ze škodolibosti. Každý máme nějaký názor, jenom nevíme, který je vlastně správný. A tady jistě nikdo genealogii neohýbá jako zastara, že ne?

[reta]

A tady jistě nikdo genealogii neohýbá jako zastara, že ne?

Tady na fóru asi né ale jinde? Na vlastní oči jsem ještě celkem nedávno viděl inzerát prodávající obraz: prodám obraz, portrét předka pro vylepšení Vašeho rodokmenu. Mám tedy na mysli produkty genealogie ne jí samotnou.
Znova jsem přečetl Tvůj článek. Prozkoumal jsi stovky zápisů z období cca 3-4 staletí (klobouk dolů) a je z toho nějaký hmatatelný závěr, který můžeš publikovat, je celkem jedno z které z věd bude závěr vycházet či genealogie, epigenetiky nebo jakékoliv jiné. Nebo je to tak, že máš pouze mrazení v zádech. Tak si myslím, že mrazení měl nebo má tady, každý z nás. Já ho měl poprvé v archivu po tom, co mi archivářka přinesla 400 let starou knihu.

[ZEL]

Ten vzorec mě zajímá. Zabývám se rody Zelinků v rámci projektu "Genetika a příjmení", viz http://www.genebaze.cz/~lz/zelinka.html. Zelinků žije v ČR 1679, 89 z nich má genetický test, což pokrývá asi 15 procent Zelinků (bratři, bratranci, otcové, dědové, strýcové, synové a vnukové účastníků). Geneticky se to rozpadá do 38 nezávislých rodů. Jaký je Váš odhad?

[reta]

Zelinka v projektu "Genetika a příjmení" hoooodně dobrý. Zelinkové jsou holt osvícenější. Já jsem v projektu se jménem Šotola zůstal sám.

[Pavel.]

Ten vzorec jsem si odvodil pro Smolíky, kterých je dnes cca 1850 a splňují tedy určité předpoklady pro, dejme tomu, matematickou úvahu. Určitě se nehodí, alespoň myslím, pro ty, kteří jsou dnes v ČR 2, nebo kterých je 35 000. Až seberu tu odvahu, tak prosím, aby to bylo posuzováno shovívavě. Jinak genealogie je věda, i když jenom pomocná a skutečný genealog, i když jen amatér určitě nic neohýbá ani neodklání

[ZEL]

Zelinkové nejsou osvícenější, jen mají garanta. Mám dojem, že u všech rodů, které se dostaly nad deset účastníků, je za tím práce garanta rodu.
Právě proto, že Zelinků je přibližně stejně jako Smolíků, zajímal by mě Váš výsledek. Nabízí se tu srovnání dvou výsledků u dvou příjmení, přičemž u každého příjmení se k němu došlo jinou cestou. Podobné hodnoty by byly potvrzením správnosti obou cest.

[petra28]

Je to velice zajímavá úvaha, taky už mě to před časem napadlo. Já si myslím, že je víceméně jasné, že potomek zdědí předkovu povahu + je to dáno i výchovou. To znamená, že potomek má pak zažitý vzorec chování a tedy i podobný osud jako jeho rodič a prarodič. Já mám například ráda Valašsko - ty hory, vesničky, líbí se mi hlavně ten styl, který je k vidění ve skanzenu v Rožnově - moje babička se narodila v Kunčicích, její matka prožila v Beskydech celé mládí. Další rod byli sedláci anebo pracovali na statcích - od mala mě to nutí hrabat se v hlíně hned co roztaje sníh. V dalším rodu měly ženy smůlu na muže - nikdy nezůstaly u jednoho a neustále měly nějaké třenice, problémy, byly nesnášenlivé, měly děti s více muži, často nemanželské - a to se přeneslo až k mojí matce a já taky nežiju v harmonickém stylu "seznámení, svatba, dítě, šťastná rodina". Každý jsme mixem povah našich předků.