Monika píše:Ještě mě tak napadlo...
Jako havíř mohl sice úředně stále žít ve své obci, ale pracovat mohl i hodně daleko. Taky tam mohl zemřít a, jak píše Zora, v jeho obci to nemuseli zapsat do matriky.
Další věc je, že jako havíř mohl zůstat pod závalem. Nenalezené tělo i tehdy znamenalo, že byl jen nezvěstný = nebylo by zapsané jeho úmrtí do matriky a až po čase by mohl být úředně prohlášen za mrtvého. Nevím, jak to tehdy chodilo, ale o to prohlášení za mrtvého by asi musel někdo žádat. Zoro, vy asi víte, jestli by jej po prohlášení za mrtvého zapsali do matriky úmrtí. Domnívám se, že snad ano, ale tedy s mnohaletým zpožděním.
Co vím, tak ještě nedávno (a nebyla to žádná novinka) musela manželka nezvěstného horníka čekat tuším snad 10 let, než byl prohlášen za mrtvého, čili než mohlo proběhnout dědické řízení a než mohla dostat vdovský důchod.
je těžké přesně odpovědět.
Ano, muselo se žádat o prohlášení za mrtvého. Většinou pozůstalí, vdova, dospělé děti, někdy domovská obec.
Bohužel se z matrik nepozná, zda se žádalo vždy, zda se vždy dopisovalo prohlášení za mrtvého. Problém je v tom, že se nedá nijak poznat, kdo z narozených se stal nezvěstným a ověřit tedy, zda je dopsáno jeho úmrtí - prohlášení za zemřelého.
Pro informaci - tady byl účastník 1. sv. války prohlášen za mrtvého asi po 15 letech na žádost otce.
http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... ?strana=53
Zde bylo zapsáno na základě soudního nařízení, je otázkou, zda byla v každém prohlášení přesně nařízeno kam a jak zapsat. Zdá se mně, že tohle byl formulář pro nezvěstné vojáky - nebo byl zavedený právě po 1. sv. válce, tedy nepostihuje situaci v R-U.
Z
