Jak začít?

Než se začnete ptát na tomto fóru, nebo než začnete s genealogií, přečtěte si tyto rady a postřehy, které pro vás sepsal Milan Wölfl.

Jak začít?

Příspěvekod Milan Wölfl » pon říj 15, 2012 18:53

Proč pátrat?

Každý si někdy určitě vzpomněl na své předky, kteří již nejsou mezi živými. Někdy každého napadne, jak se vlastně žilo lidem před desetiletími, staletími. A koneckonců, víme, jací vlastně byli naši předkové? Mnozí mají to štěstí, že alespoň mají údaje o jménech, příjmeních našich předků. Ale i tak, jména nijak neodkrývají anonymitu osobností. Sice už asi nikdy nezjistíme, jaký život žil náš předek z osmého pokolení, ale i tak má pátrání smysl. Během hledání předků a procházení se časem nazpět zjistíme mnohé zajímavosti, které nám přiblíží naše předky, jejich radosti, strasti, úspěchy i pády.
Pátrání po předcích je sice obtížné, ale právě proto pro většinu z nás lákavé a zábavné. Přicházející komplikace a překážky nám dávají podněty k zamyšlení, k popuštění uzdy fantazii a představivosti. Během staletí, kterými každý prochází prostřednictvím starých písemností se může stát, že narazíte na vytrhané listy v matrice, povodní poškozené knihy nebo hrbolaté písmo, které bylo zaznamenáno rukou stařičkého vesnického faráře při svitu svíčky. Oheň mnohde právě staré listiny zničil, ať už jej založil neopatrností kdokoliv na faře či v domě v sousedství, nebo vojska, táhnoucí přes vaše rodné město, městečko, ves.
Ale nezoufejte, když se v podobné situaci ocitnete, vždy existuje šance potřebné informace najít i v jiných písemnostech. Život předků, respektive svědectví o jejich životě nikdy nekončí jen tou nejstarší matrikou. Archivy dodnes schraňují masy listin a písemností, skrývajících možná právě příběhy ze všedních dnů života našich stařičkých předků. Kdo hledá, prý najde, a to i v archivu. Občas sice nenajdeme přesně svého předka a jeho rodinu, ale i tak se dozvíme, třeba náhodou, další skutečnosti, z nichž si mnohé můžeme sami domyslet a po večerech si život našich předků, v jejichž cestě pokračujeme můžeme nostalgicky oživit...

S čím bychom měli začít?

Zdrojů, které jsou nám ku pomoci je velká spousta. Nepostradatelnou potřebou v genealogickém pátrání je přehled o historických událostech, mnohdy vedoucích obyčejný lid k opuštění svého domova a nalezení nového, zcela "od píky". Dalším aspektem, využitelným při řešení mnohých překážek může být i místopis našeho okolí, nebo okolí, kde naši předkové žili. Navíc nikdy nesmíme zapomenout, že hranice dnešní země jsou poměrně nové a většinou vypadaly úplně jinak. Tak se snadno může stát, že obec, ve které naši předkové žili na našem území zkrátka není. V tom případě se zkusíme podívat kousek za hranici. Stejně tak tomu může být i naopak, obec, kdysi patřící některé ze sousedních zemí je najednou součástí České republiky. Hranice se měnily tak, jak mocipáni uzurpovali své požadavky, jak zemí procházely války, střídali se vítězové a poražení. Před rokem 1848 navíc byly české země rozděleny na drobné správní jednotky, takzvaná panství. Do začátků je tedy nejlepší podrobná mapa současné republiky, co nejvíc podrobná historická mapa území současné země a pak podrobná mapa oblasti, ve které pátráme. V době internetu dnes stačí pár kliknutí a hned máte mapy před sebou, což je velká výhoda. Nikdy ale nespoléhejte výhradně na internet, knihovna nebo archiv ukrývají mnohé zajímavosti a užitečnosti!
Z hlediska jazyků je velkou výhodou znalost němčiny a latiny. Když zhruba tušíme, co se za starým písmem skrývá, jde čtení výrazně lépe.
Tím se také objevuje neskonalý problém každého z nás, stará písma. Každému z nás "sedí" jiné písmo, které přečte bez sebemenších obtíží. Ne každý ale hned vidí, co písař před řadou let hodlal zaznamenat. Jak si čtení usnadnit? Snad jen vzorníkem písem a praktickým čtením starých zápisů. Ale i při použití vzorníku písem musíme počítat s tím, že každý má rukopis trochu odlišný a ne každý píše "krasopisem" - písaři, faráři a kněží byli také jen lidé...

Stanovíme si cíl...

V první řadě je důležité si ujasnit, kam až má naše pátrání zajít.
Nejstarší dochované soupisy obyvatel jsou tzv. svazky Berní ruly, což je soupis všech obyvatel tehdejších českých zemí, provedený kolem roku 1654 a Soupisy poddaných podle víry, který je o tři roky mladší. Ty vám mohou posloužit jako orientační cíl celého úsilí. Nicméně v několika málo farnostech, například farnost Hosín (u Českých Budějovic), se vedly matriky již neúplně od roku 1599, což opět dává malou naději na další, starší informace. Zázraky ale nikdy nečekejte, je lepší čekat méně než více a nakonec být zklamán.
Pokud budete procházet i jiné materiály než matriky, například gruntovní knihy, máte šanci proniknout ještě o století dále. S jedním stoletím vám ale přibyde zástup předků, s ním i náročnost na zpracování, za námahu to ale rozhodně stojí...

Kde a jak začít?

Jen těžko lze generalizovat a tvrdit, že přesně tento postup je jediný správný. Nejlepší je vždy momentální improvizace.
Někteří mají to štěstí, že se jim v šuplíku starého sekretáře po pradědečkovi povalují staré oddací, úmrtní, rodné a křestní listy, průkazy a korespondence. Stejně tak je tomu i s rodokmeny, které sestavil třeba někdo z našich předků, zajímající se, stejně jako nyní my o své předky. Práce je tím ulehčena, ale pořád je co objevovat. Záleží na každém, jak se rozhodne. Nikdo z nás, obyčejných lidí, asi nemá na stěně pracovny vykreslený rodokmen, jak je tomu na mnohých šlechtických sídlech. Šlechta je o možnost bádání, bohužel, ochuzena. Alespoň jedna výhoda, být člověkem prostého původu...
Kdo má to štěstí a doma listiny (křestní, oddací, úmrtní) najde, může začít zde. Právě křestní a oddací listy jsou pro pátrání nejvíce přínosné, alespoň co se dob nepříliš vzdálených týče.
Kdo to štěstí nemá, musí začít pracně sbírat útržky z vyprávění svých nejstarších příbuzných. Pamatujte ale na jedno, čas pořád běží, bez ohledu na to, jestli zrovna dnes máme v plánu návštěvu divadla nebo noční směnu. A naslouchejte pozorně, mozaika do sebe časem začne zapadat...
Jestliže jsme se dostali tak daleko, že vyprávění už nám nic přínosného o prarodičích, jejich rodičích a sourozencích nepřinese, pokračujeme dál.
Nezapomeňme nikdy na současné úřady, udělejme si chvilku čas a zastavme se na městském/obecním úřadě ve městě, kde naši předkové žili a zkusme štěstí. Matriky jsou mnohdy ještě pořád právě na úřadech, na oddělení matrik. Opatření se týká matrik, jejichž záznamy jsou pořád živé, t.j. obsahují nejmladší zápis, který byl pořízen před méně než 100 lety pro matriky pokřtěných/narozených a 75 lety pro matriky zemřelých a oddaných. To je hranice, kdy je matrika předávána nejprve krajskému úřadu a pak archivu ke zpracování.
Při návštěvě městského/obecního úřadu zřejmě budete potřebovat vyhledat záznam z živé matriky. Matrikáři si příslušný zákon č.301 vykládají porůznu, obvykle ale do matriky na příslušný záznam nesmí nahlížet nikdo jiný, než přímý příbuzný osoby, které se záznam matriky týká nebo osoba pověřená (plnou mocí osoby nebo jejích příbuzných nebo pověřených úředně). Možnost nahlížení do matrik na úřadě je legislativou omezena jen na rodinu. Pojmem "rodina" zákon v tomto případě chápe prarodiče, rodiče, děti, vnoučata a pravnoučata.*
Nahlížení do "mrtvých" matrik, uložených v archivech by mělo být bez omezení, pokud zapůjčování nebrání špatný fyzický stav archiválie.
Při pořizování výpisu z matriky počítejte se správním poplatkem, který po vás úředníci budou vyžadovat. Pro prokázání totožnosti byste měli mít s sebou doklad o vaší totožnosti a doklad, který prokazuje příbuzenský vztah s osobou, které se má záznam v matrice týkat. Není nutné používat originální doklady, jejich kopie ale musí být úředně ověřené.
Na matrice ale nemusí být uložené pouze matriky, ale i například policejní přihlášky, karty, do kterých se zapisovaly mnohé údaje o našich předcích, jako změny bydliště, data narození dětí, svatby a úmrtí. Právě záznamy o úmrtí nám mohou pomoci, neboť od prvních let 20. století začal výrazně narůstat počet obyvatel menších měst, kteří zemřeli například v krajské nebo okresní nemocnici a tím pádem jsou zapsáni právě v matrice, kam nemocnice územně náležela.
Když vytěžíme všechny potřebné informace, můžeme se vrátit domů, získané informace si uspořádat, přetřídit a "zkusmo" zanést do diagramové podoby.
Pokud jsme spokojeni, můžeme začít informace sestavovat "profesionálnějším" způsobem. K zachycení získaných informací můžeme přistupovat jak konzervativně, po staru, papírově, v papírech a papírcích se ale dřív nebo později utopíme. Více se asi vyplatí uchovávat informace v digitální podobě, přičemž je výhodou notebook nebo tablet. Ten však sám o sobě stačit nebude. Budeme potřebovat programové vybavení. Do začátků je potřebný "trojlístek" programů, a to programy na správu a úpravu fotografií (kopií záznamů z matrik, listin a jiných zdrojů), textový editor a genealogický program.
Mezi nejlepší programy na úpravu fotografií patří GIMP (zdarma) nebo ZONER Photo Studio (placený, umožňuje kvalitní správu fotografií), mezi textové editory Word, součást Microsoft Office (placený, využijete ale i například tabulkový editor Excel), je možné jej ale nahradit i variantou neplacenou (balík Lotus Symphony od IBM nebo OpenOffice). Z genealogických programů, které nám umožní sestavit rodokmen je asi nejrozšířenější Ancestry a Family Tree Builder od MyHeritage, oba zdarma, v češtině. Family Tree Builder umožňuje navíc export diagramu, t.j. finálního stromu předků, graficky dobře zvládnutý. Mezi placenými programy je český Rodokmen Pro, který je možné zdarma vyzkoušet. Rodokmen Pro je jednoduchý a zvládne zaznamenat velké množství informací. Navíc rovnou zobrazuje graficky diagram.
Pokud jsme všechny získané informace zaznamenali, nesmíme zapomínat na zálohy rozpracovaného projektu. Nikdy nespoléhejme jen na svůj počítač, ale provádějme zálohy např. na USB flash disky nebo externí disky při každé výraznější změně rodokmenu. Ušetříme si tak mnohdy měsíce práce a spoustu nervů.
Když už jsme se dostali za hranici sta let, mužeme konečně začít pátrat i z domova (ve většině případů). Najdeme si stránky příslušného oblastního/zemského archivu, které nás navedou na portál, kde jsou digitalizované matriky zpřístupněny.
Všechny archivy jsou uvedeny na internetových stránkách České archvní společnosti (http://www.cesarch.cz/archweby.php).
Někdy se můžeme dostat do situace, že budeme potřebovat najít předky v zahraničí - kontakty jsou taktéž na webu České archivní společnosti (http://www.cesarch.cz/odkazy.php?Key=2).
Portál pro prohlížení zahraničních matrik je zřizován členy americké Církve Ježíše Krista a posledních dnů, zvanými Mormoni (najdete jej na adrese http://www.familysearch.org).
Avšak matriky také někdy dále nevedou, proto je občas nutné navštívit archiv osobně. V archivu totiž můžete najít různé písemnosti, mimo matrik. Jsou to například soupisy poddaných, sirotčí registry, gruntovní nebo purkrechtní knihy.
Další materiály je potřeba hledat v okresních archivech, kde jsou uloženy například sčítací archy nebo archiv městských agend.
Databáze archivních fondů je i na stránkách Ministerstva vnitra České republiky.
Při vstupu do archivu je nutné nejprve vyřídit administrativní záležitosti, proto si nezapomeňte osobní doklady. Podrobnosti by vám měli sdělit pracovníci archivu.
S archiváliemi musíte zacházet šetrně, na což budou pracovníci archivu bedlivě dohlížet. Mnohde vám budou předloženy pouze mikrofilmy, kde jsou originální materiály nafoceny a bude vám dána k dispozici čtečka mikrofilmů. Mějte na paměti, že na předložení archiválií si musíte počkat, proto při první návštěvě archivu spíše počítejte s administrativou než s bádáním.
Počet předkládaných archiválií je také omezen, což je ve své podstatě dobré, neboť mnohdy přeceníte své síly a naobjednané materiály by vám vystačily na půl roku dopředu. Vždy počítejte s rezervami, které vám mohou pročítáním vzniknout, místy nečitelný nebo špatně čitelné záznamy, chybné zápisy, které budou potřebovat ověřit nebo třeba jen nejasnosti, které vám zaberou více času.
Případné kopie zápisů - raději foťte víckrát než jednou v mizerné kvalitě (třes ruky, špatné osvětlení nebo zaostření) a fotky si pečlivě třiďte, zdrojujte, abyste i po čase věděli, kam vlastně patří.

A jak jinak?

Po pátrání je občas dobré trošku odlehčit, vzít batoh, mapu a fotoaparát a vypravit se do terénu. Během túry můžete navštívit hřbitovy ve vsích a městečkách, kde vaši předkové žili, projít se okolo starých stavení a usedlostí, kováren nebo bašt, kolem kterých vaši předkové každodenně kráčeli. Někteří budou mít ale opět smůlu, neboť jejich předkové přišli nebo naopak zmizeli v dalekých končinách, daleko od hranic naší země. O to víc je ale lákavý plán na dovolenou; jak lákavě zní "jednoho krásného dne se podívám tam, odkud mí předkové přišli nebo kde mí předkové na věky odpočívají..."

Jak své pátrání uchovat?

Ve finální fázi, pokud budete s vyčerpávajícími zjištěnými fakty spokojeni, můžete se pustit do jejich zaznamenání budoucím generacím.
Rodokmen si můžete, pokud jste zruční, postupem času vyvést do "šlechtické podoby" a vyzdobit jím například pracovnu nebo stěnu vedle knihovny. U některých pilnějších genealogů by pro rozměrný rodokmen musel být zvolen už jen výhradně a pouze strop...
Další možností pak je sepsání rodinné kroniky, zachycující všechny získané informace pěkně v celku, formou příběhu. Příběh však zabere spoustu usilí jak při bádání, tak při sepisování. O to je ale výsledek více těšící srdce.
Pokud kroniku dokončíte, nezapomeňte o ní (pokud se vám povedlo celý život svůj zápal pro genealogii umně skrývat) říci svým příbuzným, svým dětem. Kronika může také být vhodným darem blízkým osobám.
Ještě na závěr je nutné podotknout, že ne každý schraňuje a uznává hodnoty starých dob, proto je lepší vědět, že kronika nebo rodokmen (v ideálním případě obojí) skončí v těch správných rukách a bude se dále dědit a vést. V opačném případě by snažení asi více uvítaly a ocenily orgány muzejní nebo archivní správy...
Celé pátrání je nejen o umění číst a orientovat se ve starých listinách, propojovat souvislosti a improvizovat, ale také o náhodě a štěstí.
Nejdůležitější je ale nenechat se zaskočit prvním problémem a těšit se na další dny, kdy bude možné konečně celý zádrhel rozřešit a pokračovat dál, až k cílové metě, kterou jsme si stanovili hned zpočátku.

* za doplnění informací děkuji uživateli Jan
Naposledy upravil Milan Wölfl dne pát pro 12, 2014 20:18, celkově upraveno 1
Důvod: link edit.
Uživatelský avatar
Milan Wölfl
 
Příspěvky: 1726
Registrován: úte pro 27, 2011 15:14
Bydliště: Lišov u Českých Budějovic
Oblast pátrání: Lišovsko, oblast hlubockého a třeboňského panství, jihočeské Sudety

Zpět na Rady do začátku

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník