Pukýš

[ozana]

Dobrý den, z čeho lze odvodit původ příjmení Pukýš? Děkuji. Kolařík

[Brasl]

.

[Brasl]

Pukýš, ono těch možných významů je vícero, slovní základ puk-, má určitě variantu puch-. (, Pucholt, Pouchal, Poucha)
Klonil bych se k významu : sedlák, opuchlý (kulatý), pyšný, ochmýřený. Nelibá je možnost páchnoucí.

Odkazy a zdroje bez úprav :


Puk : http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShow ... vu&author=
Puch : http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShow ... vu&author=

Puk :
pukati (zast. pukati se) ned. dostávati trhlinu n. trhliny, trhati se, praskati.
• - (o rostlinstvu) rašiti, vyrážeti; (o poupatech) rozvíjeti se.
• - Expr. vycházeti najevo, prozrazovati se. Vy jste ho [otce] také bil? chvěje se četník a cítí, že tu puká zločinecká věc
• - vydávati zvuky, jako když něco puká.
• - Mysl. pukání první sloky tokání tetřeva
• - Dial. pokuřovati z dýmky (s hlasitým zvukem rtů
• - Dial. rachotiti, praskati něčím.
K puk, se dá přiřadit i pukla, pukléř = vypouklá věc – ozdoba, od toho poklička. Viz Jung.


Puchnouti
Puchnouti, chnul a chl, utí; puchati = puchy vydávati, mocně a hlasně dýchati; laut u. stark athmen, von sich dampfet), blasen; napuchnouti, otéci, schwellen, auf-, anschwel- len; kynouti, aufgehen; smrděti, stinken. Jg. P., koř. pu, lit. put: putlus (tumidus), čes. puchlý, puch, puchýř, lit. pukas, sr. lit. puslé (Blase). Mkl. aL. 173. (Hý.). — abs. Opilý puchá (u stolu). L. Prst, ucho puchne (otéká). Us. Těsto puchne (kyne). D. Kozel puchne (smrdí). — čím. Nadutostí pýcha puchá, Jg. — co kam. Aetna plamen v horu puchá. L. — odkud. Puchnula krev z hlavy rozražené. L. — Jg.

Pýchati
Pýchati, pýchám a pýši; pýchnouti, chnul a chl, utí = puchati, dýchati, foukati, Kat. 2106, blasen, aufblähen, Odem holen; pyš- ným býti, nadutým býti, mnoho o sobě my- sliti, stolzen, hochmüthig sein, sich erheben, hoftärtig tlum; pych provoditi, Frevel ver- üben, Gewalt, thun. Jg. P., koř. ???h, sr. lit. putu, (flo), čes. puch (die Flaumfedern), lit, pukas. Mkl. aL. 160. — abs. Nechte mne párkrát pýchnout (zakouřiti tabák). Us. v Krkonš. Člověk pýchá (jest pyšný). Ros. Pak král poče pýchati. Dal. 89. Proto je každý smrtelný hříšník modlosluha, že pý- chaje nechtěl by nad sebú jiného mieti. Hus. I. 75. Nesluší p. V. — proti komu: proti bližním. Ros. —- čím : dary božími (zmítati, plýtvati). Ros. Tím on pýchá. Žer. T. 125. Ty nepýcháš zbožím ani dobrým urozením. Nikdy nepýchali národové tak vzdělaností svou. Kos. Ol. I. 153. A takměř p-li dolehli- vosími na ně dorývajícími. Sš. J. 247. Kdo štěstím pýchá, pozdě pýchy pyká. Cyr. P. otcovskými vítězstvími. Jol.. Br. Poklady pýchal i", po zbití nepřátel piesně nezpieval. Hus. I. 162. — proč. Z čehož tedy člověk pýchá znaje počátek svůj?V V. P. z koruny (že ji n á). V. Pýchám si pro něco. V. Na člověka nikoli nesluší, aby pro svou vyvý- šenost pýchati měl. Vodn. Vědomosti lidské jsou plny nedostatků, ale člověk přece pýchá pro ně. Sa. Nemá pro pád bližního p.; Aby snad pro své k víře přijetí nepýchali. Sš. 1. 117., 116. — jak dlouho. Po všecky své dny nemilostivý pýchá. BO. — (co) odkud. Země vnitř hořící pýchá z sebe (vyráží) po- pel. Ros. — v čem kde : v důstojenství. Reš. P. v zemi (pych provoditi). St, skl. Aby v jich panství pýchali. Bls. 38., Štelc.

Puch
Puch, u, m., vůně odporná od něčeho sle- želého vycházející, sol. nelibý zápach zkaže- ného vzduchu v uzavřeném prostoru. (S.N.). P., flatus, exhalatio. Mkl. B. 20. Der Qualm, Gestank, Dunst, widriger Geruch, modern- der Duft. P. stuchliny nás zarazil. Kom. P. syrový od vápna. Us. na Mor. P. z topených kamen, Us., z hrobu, Lom., umrlčí (umrl- čími). D. V hospodách mnoho puchu bývá. Us. Neblahý p. mrtvoly. Sš. J. 191. Vzduch je vzduch (prd), i vydal puch. Na Slez. Tč. — P., jemná srsť, kterou má černá zvěř v zimě mezi štětinami a veliká zvěř na kůži, die Grundwolle. Ssav., Šp. — P., der Spann- rahmen, die Holbe, der Holm (im Wasserbau). Jg. — P. na huse = prach (peří), der Flaum, die Flaumfeder, die Dunen.



Pucher také: křupák, sedák, chromajzlík.

Pucher
Pucher, fladus (ovoce). Rozk. P. 624., R. 71. P.: bouchoř, pouchle u Č. Třeb.: u Čelakovic: zboun. Čes. 1. XII. 227. V jiho záp. Č. zkaželec. Dšk. Km 41. U Žel. Brodu; okurka, v Konecchlumu, v Řenčově: dlaška. Čes. 1. XIII. 29

Pucher, omentum. – omentu = podkožní tuk

Pouchle, pouhle, ete, pouchně, ěte, pouchlata, pouchňata, n., plané jablko, plané ovoce, der Holzapfel. ...

Pokladek, dku, m., vejce, pouch, pouchle atd., das Nestei.

Pucholt :
http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShow ... id=3945872

Puch = jemné chmýří, holpuch = ten kdo si je holí – nedospělý mladík
http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShow ... id=3945997