od Brasl » čtv led 10, 2013 9:16
Něco se k tomu nechá najít ve slovnících.
Kott :
Kazárek, rku, m. = kazajka.
Kázar, a, m., přísný člověk, velitel. Na Slov.
Kázar == hospodář, pán. Mor. a slov. Gazda neboli hospodár je k-rem v domě. Gazar =
Kázarovatí = poroučeti. Vz Kázar.
Kázariti = kázarovati.
Kázarství, n., das Zuchtamt – (vězeňský úředník ?)
Kazaruvať = bíti kazarem (karabáčem), trestati.
Kázati = ukazovati. — se čemu.
Kázati ve smyslu poroučeti na záp. Mor. neužívají, říkají: Povídal, řekl mi, abych to udělal.
K. = monstrare, ukazovati,
Vokabulář :
kázati, -žu, -žeš ned. kázat, = přikazovat, rozkazovat; ukazovat, určovat; hlásat; kárat, napomínat, trestat: železnú metlú kázati; chovat, vychovávat; — kázati sě (kým, čím) mít varovné poučení - velet
kazenie, novotv. kaďenie, -ie, neutr., kazení, kadění; z kaditi. — Podkuřování: (lidé) učiní kadienye ot kořen. — Obět zápalná: kazenye incensum; kadyenie; kadzyenye
kazenie, kaděnie, -ie n. vykuřování kadidlem (n. jinou vonnou látkou)
(od toho asi přeneseně i fyziologická činnost).
Slovenské slovníky :
kazár -a m. zastaráv. prísny udržiavateľ disciplíny, poriadku ap.: má nad sebou k-a
kazár1, -a m. udržiavateľ poriadku;
prísny človek: Robotníci vedeli, že stojí kazár nad nimi. (Kuk.) Ženu má kazaára. (Heč.) Chcete mať kazárov nad sebou? (Záb.) Keď Ile nebude, nebude anikazára v dome. (Tim.);
kazárka, -y, -rok ž.;
kazársky príd. i prísl.
kazár2, -a, 6. p. -e m. ľud. prísny poriadok, disciplína: obyč. len v spojeniach držať niekoho na k-e vyžadovať od niekoho poriadok, disciplínu;
vziať niekoho na k. napomínať, karhať: Tá vás lepšie učila móres a na kazáre ostrejšie držala. (Hor.) Človek bez k-a ako kôň bez kantára. (prísl.)
